Občas šlápneš do Bruselu
Vyndal jsem prádlo z pračky, oblečení odnes na uschnutí do pokoje, ale povlečení jsem chtěl dát schnout na balkón. Venku je sice jenom deset stupňů a fouká jaxvině, ale svítí sluníčko. Protože to je akce na minutu, jdu tam v tričku a kraťasech, jenom si vezmu pantofle.
Pověsim prádlo na tyč a jdu zpátky do svýho pokoje, viď. Ale vítr zabouchnul dveře na balkón a až teď zjišťuju, že klika zvenčí je tam jenom pro srandu králíkům a otvírat se s ní nedá. D’oh! Continue reading “Uvězněn na střeše”
Tak zase jednou o jídle…
Mai Dang Lao (麦当劳) je čínské pojmenování pro McDonalda. McDonald narozdíl od Coca-Coly nebyl prozíravý a pouze tupě přerýmoval svůj název do čínštiny na základě podobné výslovnosti. Mai Dang Lao je nesmyslný výraz. Coca-Cola je čínsky Kekou Kele (可口可乐), což nejenom, že podobně zní, ale ještě to znamená něco jako lahodná. Kupodivu Mountain Dew se v čínštině neřekne jako horská rosa, ale jako velká vlna. A vůbec to nezní podobně.
Ale zpátky k McDonaldu.
Čínskej McDonald se těm evropskejm hodně podobá. Víc než se čínský KFC podobá evropskýmu a o Pizza Hutu jsem tady už myslim psal. Přesto je tu několik odlišností. (Tenhle tejden u McDonalda instalovali vánoční výzdobu s vločkama a Santa Clausema v oknech.)
Číňani nemaj slovo pro menu. Nemůžete si poručit Big Mac menu, ale musíte říct, že chcete big mac, hranolky a colu. A já furt, proč to nechápou, když říkám úplně jasně, co chci. :) Continue reading “Mai Dang Lao”
Držte si klobúky, čínskej pop je tu…
Když může Žlutej pes (黄狗) zpívat o Londýně nad Temží, co by nemohla frndička z Taiwanu zpívat o pražskym náměstí, no ni?
Pokud to chcete i s textem, tak to máte tady. Ale bacha, upozorňuju snaživý studenty čínštiny: přestože na Taiwanu mluví mandarínskou čínštinou, pořád používaj tradiční znaky.
Abyste si dokázali líp představit život v Číně, tak tady máte seznam věcí, co tu chybí. Seznam bude průběžně doplňován, pokud si vzpomenu na něco dalšího.
Tak. Zejtra ráno odjíždí Novozélanďani Dave a Sue, který tady se mnou byli od začátku. Neumim si to tu bez nich ani představit.
Barák docela ztichne. Z lidí, co vídám aspoň občas tu zbyde jenom Fin, Steve a Michelle, všichni ostatní budou fuč.
Tihle Novozélanďani, to byli zezačátku jediný moji komarádi tady. Věděl jsem, že ať se Číňani jakkoliv zblázní, u večeře zase potkám Novozélanďany (a Kena z Austrálie a Fina ze Skotska). Všichnni Australani už jsou pryč, Novozélanďani se proházeli a zejtra mizí David a Sue.
Dobrou noc…
Jak jistě víte, moje čínská škola se zove 山东经济学院 (Shandong Jingji Xueyuan), tedy Shandongská ekonomická univerzita nebo Vysoká škola ekonomická v Shandongu, protože univerzita se řekne 大学 (daxue). Podobnost s názvem VŠE čistě náhodná. // Mimochodem, VŠE by se čínsky řekla 布拉格经济学院 (Bulage Jingji Xueyuan). Jo, Bulage je Praha. :D
Narozdíl od Prahy ale není místní ekonomická univerzita tou nejlepší školou ve městě. Tou je Shandonská univerzita, která má prej pět kampusů. Naše škola jenom dva.
Začněme od toho nejdůležitějšího. Záchody jsou naprosto příšerný. Neni utrpení jenom bejt na záchodě, ale taky bejt v učebně hned vedle záchoda. Nejlíp uděláte, když si zujete boty, abyste ten puch přerazili (© Dr. Dlaha). Některý studenti si dokonce nezavřou dveře, když jdou na velkou (na tureckej záchod)… Continue reading “Jingji Xueyuan”
Máme to velké štěstí. Do naší lidové republiky zavítal sám předseda vlády jejího veličenstva David Cameron. Škoda, že nepřijela Cameronová, to by byla lepší návštěva. (BTW, minulej tejden byl v Jinanu Maradona…)
Cameron je takový britský Topolánek. Tisíce řečí a v Bruseli si vždycky stříkne do kalhot, když na to přijde. A teď přijel poučovat zaostalý Asiaty na univerzitě v Pekingu. Pochválil Číňany za ekonomickou svobodu, ale zkritizoval absenci politické svobody. A to se na to podívejme!
Ekonomická svoboda je v Číně větší než v Evropské unii. O tom nemůže pochybovat žádný seriózní člověk. Připadá mi, že každý tady podniká. Sice jsou to hodně malé podniky, ale zato jich tu je celá spousta. A samozřejmě tady neexistují nesmyslné regulace na každičký prd jako v Cameronově Británii, která musela tzv. transponovat celé acquis communautaire (česky řečeno: nuceně schválit celé zákonodárství Evropské unie). Continue reading “Mýty a legendy o Číně #2: Čína jako země nesvobody aneb pokrytec Cameron v Pekingu”
V Číně se platí yuanem, to vám řekne každej, kdo čte noviny. Avšak, jako všechno v Číně, je to vlastně docela jinak. :)
Ekonomové znají čínskou měnu spíše pod názvem renminbi, což v překladu znamená lidová měna a je to skutečně název měny. Její jednotkou je yuan (někdy přepisováno v češtině jako juan nebo jüan, ale ve skutečnosti se to čte zhruba jako jüen). Neznám žádnou další měnu, kde by se jednotka jmenovala jinak než měna samotná. Jednotkou měny dolar je dolar, jednotkou koruny je koruna, jednotkou eura je euro. (Né, vole.)
Z logiky věci teda můžete říct např., že platbu chcete provést v renminbi nebo v yuanech, můžete říct, ale nemůžete říct, že něco stálo deset renminbi. Taky neříkáte, že v autě jedete 100 rychlostí, nýbrž 100 km/h. Takže i když to spousta cizinců říká, tak vy to neříkejte. ;) Continue reading “Lidová měna”
Jak jsem sliboval, přinášim shrnutí dvoutýdenního tripu. Sice trochu se zpožděnim, ale lepší pozdě nežli později, no ni? (Taky jsem tomu nemoh uvěřit, ale pravidla.cz mě přesvědčily.)
Nevěděl jsem, kam se tady v Číně všude chci podívat, ale určitě jsem věděl, že se chci podívat do Šanghaje. A týdenní pobyt mě přesvědčil, že jsem dobře udělal. Šanghaj mi hodně připomínal Londýn, jenom bez bordelářskejch muslimů, ale zato se žluťákama.
Nechápu, jak někdo může tvrdit, že v Šanghaji je nuda, protože tam nic neni. Vždyť je to největší město na světě, proboha. Nezbývá než parafrázovat známý výrok Samuela Johnsona o Londýně:
Kdo je unavený Šanghají, je unavený životem, protože v Šanghaji je všechno, co život nabízí.
Založit si v Číně účet a poslat si na něj peníze, to neni jen tak, jak se ukázalo.
V první bance mě odmítli, protože neuměli napsat čárku nad Á ve slově Pánek. Nepomohlo vysvětlování, že jí tam psát nemusí. Ve druhý bance si to vysvětlit nechali a účet za malý peníz založili. Popisoval jsem to ostatně v příběhu o Dívce z ulice.
Čínskou kartu jsem chtěl ze dvou důvodů. Zaprvý kvůli poplatkům za výběry v zahraničí, který maj český banky, kvůli kurzovýmu riziku a kvůli tomu, že místní bankomaty někdy peníze z cizácký karty nechtěj vydat. Zadruhý jsem chtěl čínskou kartu, protože jsem se snažil přihlásit na maratón v Xiamenu, ale u obou mejch karet Visa mi to pořád psalo Payment Fail!.
U čínský karty mi to nepsalo nic podobnýho, zato mi to pořád psalo, že heslo, co mi přišlo smskou, je moc krátký. Zkoušel jsem to snad stokrát. To by ses posral. Ale o tom až potom. Continue reading “Bankovní odyssea”
