Zmatené myšlenky k eurovolbám

Eurovolby 2009 byly prvními volbami, do kterých jsme jako mufloni šli. Vážně jsem si tenkrát myslel, že se tam dostaneme. Zisk mizerných 1,2 % hlasů pak vyústil v to, že jsem sepsal takovýto článek, ze kterého ta frustrace přímo tryská. (A tímto se omlouvám všem tehdejším voličům ODS, na které jsem se tak nesmyslně obořil.)

Pět let je dlouhá doba. Tehdy jsem si ani nevěřil na to, že bych se měl hlásit na kandidátku, letos jsem chtěl být co nejvýše. Nakonec mě primárky vynesly na páté místo za samé kvalitní kandidáty, takže si rozhodně nemůžu stěžovat. Myslím, že naše kandidátka byla fakt nabitá osobnostmi a schopnými politiky (kteří bohužel ještě nedostali šanci stát se veřejně známými).

Nicméně letos jsem byl naopak přesvědčen, že uspět nemůžeme. Po výsledku podzimních voleb jsem byl značným optimistou, ale volební kampaň byla neskutečně frustrující. Vypustili jsme do toho jenom z centrálního rozpočtu pět a půl kapra, další obrovské částky přispěli jednotlivci v krajích nebo krajské rozpočty a při započítání ceny obětavé práce mnoha a mnoha dobrovolníků se dostaneme do mnohem, mnohem vyšších částek. Ale i přes tuhle masivní (aspoň na naše poměry) kampaň to vypadalo, že eurovolby vůbec nikoho nezajímají. Continue reading “Zmatené myšlenky k eurovolbám”

Svobodní vysílají do europarlu rozmanitou šestici

Zřejmě si říkáte, že všichni členové Svobodných musí být stejní. Nebo aspoň minimálně kandidáti. Všichni podle jednoho mustru. Vždyť přece Svobodní jsou známí svoji ideovou vyhraněností, údajnou dogmatičností a lpěním na Hayekovi. Skutečnost však nemůže být dále od pravdy. Dovolte mi představit první šestku našich kandidátů do europarlamentu a zdůraznit rozdíly mezi nimi.

1. Petr Mach Petra Macha asi netřeba představovat. Ph.D. z financí, učitel ekonomie, vydavatel Laissez Faire. Doménou Petra Macha je ekonomie, určitě ale není žádný fachidiot. Naopak bych řekl, že v poslední době ve svých vystoupeních ekonomickou argumentaci prakticky nevyužívá.

Jak všichni dobře víme, Petr Mach je českou verzí pravého britského gentlemana. Vždy klidný a věcný, ale s oponentem si poradí velmi snadno.

Naopak 2. Jiří Payne se nebojí v debatě zvýšit hlas a zdůraznit tak, že to, o čem mluví, je závažná věc. Neshodnu se s ním na všem, ale rozhodně se ho vyplatí poslouchat. Obrovsky sečtělý a inteligentní člověk, hodně vychází z tradic první republiky a z nás všech Svobodných se nejlépe vyzná v politické práci. Kdo ho někdy viděl, jak maká na kontaktní kampani, musí před ním smeknout. Je to ryzí euroskeptik, který by se skvěle hodil jako opoziční politik do EU. Continue reading “Svobodní vysílají do europarlu rozmanitou šestici”

Euro: ošklivá měna, která vede k bankrotu

Před patnácti lety předpovídal Milton Friedman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a největší postava ekonomie druhé poloviny dvacátého století, že euro vydrží pět až patnáct let a že se eurozóna roztrhne při první krizi.

Letos “slavíme” patnáctý rok s eurem. V referendech euro odmítli Dánové a Švédi, Britská vláda si na referendum raději ani netroufla. Po záchranných balíčcích pro Řecko a Irsko a po loupeži vkladů na Kypru už euru nevěří nikdo, kromě eurohujerských politiků.

Hospodářský růst v zemích eurozóny se v lepším případě zastavil, v horším případě se dostal do negativních čísel. Studie ukazují, že čím více eurocentralizace země prožila, tím hůře se jí daří. Continue reading “Euro: ošklivá měna, která vede k bankrotu”

Honzejk vs. marmeláda: Co takhle kouknout na Wiki?

Petr Honzejk napsal 29. dubna do Hospodářských novin absolutně slaboduchou a nesmyslnou prounijní agitku s názvem Nejsme v EU. My se máme! (viz). Chtěl jsem reagovat, ale na to množství pomluv a lží se nedalo reagovat v klidu. takže jsem si dovolil vzít si jenom jednu perlu:

“Je sice pravda, že marmeláda se tradičně vyrábí pouze z citrusů…”

Kdyby se Petr Honzejk obtěžoval ověřit si svoje fakta, zjistil by, že to je jenom další eurolež. Stačilo by třeba – já nevím, jestli to na novináře není moc práce – vyhledat si marmeládu na Wikipedii. A zjistil by, že:

Slovo marmeláda má svůj původ v portugalském marmelade, které vzniklo z portugalského označení kdoule (marmelo), neboť v Portugalsku se pod tímto názvem rozumí kdoulové zavařeniny. Samotnou kdoulovou směs už přitom připravovali Staří Římané a naopak našla své zákazníky i v novověké Británii, kde ovšem časem došlo k jejímu nastavování citrusovými plody (citrony, pomeranče, mandarinky a další). Později se v Británii dokonce samotné kdoule z receptů vytratily a dnešní britská marmeláda je převážně citrusová. Toto chápání slova marmelade je dnes kodifikováno předpisy Evropské unie, které povolují prodávat pod tímto názvem jen takové výrobky, kde jsou alespoň pětinou surovin citrusové plody.

Ajejej! To se nám ten euroblábol ošklivě složil jako domeček z karet. To je nefér a Evropská komise bude muset zasáhnout. Takhle by to dál nešlo.

Takhle je to s eurohujery tradičně. Nic nevědí o historii, ekonomii, sociologii, energetice a dalších oborech. Ale vnucují nám svoje euronesmysly na každém rohu.

Je Nigel Farage rasista?

Českými médii běhají zmatené zprávy o populistické, xenofobní nebo rasistické straně UKIP a jejím předsedovi Nigelu Farageovi. Ale co je na tom pravdy?

UKIP zaznamenal v posledním roce velký nárůst přízně u voličů tím, že zdůrazňuje téma imigrace. Upozorňuje jak na důsledky na trhu práce, tak na důsledky v sociálním systému a na důsledky ve zločinnosti. UKIP kritizuje evropský model, kdy mohou obyvatelé mnohem chudších zemí ve zcela neomezeném počtu přijít do bohatších zemí a jednak připravit lidi o práci a jednak pobírat sociální dávky, přestože předtím neplatili daně.

UKIP ale není proti imigraci. UKIP chce přijmout australský imigrační standard, kdy chce trvalý pobyt udělovat pouze lidem, kteří projdou nějakým testem — např. mají vysokou školu, jsou to podnikatelé nebo tak. Nigel Farage se sám vyjádřil, že by do země mělo proudit zhruba 250 tisíc imigrantů ročně, což při počtu obyvatel Velké Británie není zase tak malá částka.

Na svém vlastním webu UKIP píše, že poté, co si imigranti budou soukromě platit pět let pojištění a školné, dostanou se k dávkám ze státního rozpočtu jako ostatní Britové. Ale ne dříve.

Mně osobně by byla milejší volnější imigrační politika, než jakou zastává Nigel Farage, a mám za to, že ekonomický dopad imigrace je pozitivní. Ale řekněme si upřímně, že lidí jako já je po málu. Já, Bryan Caplan, Alex Nowrasteh… no a nehlaste se všichni. Jsem přesvědčen, že drtivá většina obyvatel ČR by naopak zastávala mnohem přísnější imigrační politiku. Kritizovat Nigela Farage z nějakého protiimigračního tmářství, je tedy celkem pokrytecké.

A jestli je UKIP stranou rasistů a xenofobů? Nigel Farage má za manželku Němku. Jednou z výrazných postav je Sanya-Jeet Thandiová (dívka indického původu), na předsedu kandidoval Winston McKenzie (černoch). Nevěříte? Věřte. Viz též londýnskou akci.

Být hrdý na svůj národ, neznamená být rasista nebo xenofob. Ale je jednodušší útočit na nesmyslnou nálepku než na skutečné argumenty, které UKIP předkládá. Ano, přál bych si, aby UKIP zdůrazňoval spíše svoje pozitivní návrhy na okleštění státního aparátu, na snížení daní, na zdemokratizování Británie. Ale já na rozdíl od UKIPu nemám 26 % hlasů v preferencích.

Odpovědi pro volbydoeu.cz

otázka 1
Jste zastáncem hlubší politické integrace EU, nebo se přikláníte spíše k modelu společenství suverénních států založenému na volném obchodu, bezcelní zóně a sdílených demokratických hodnotách?

Hlubší politická integrace vede k problémům a nevraživosti mezi jednotlivými národy. Němci pomlouvají Řeky, Řekové pomlouvají Němce. Evropští občané navíc s hlubší integrací nesouhlasí — kdykoliv se jim dá šance promluvit v referendu, hlasují proti. Protože se v integraci pokračuje bez jejich souhlasu, probouzí se v členských státech extremistické nálady.
Chceme Evropu, kde spolu můžeme obchodovat, spolupracovat a kde můžeme volně cestovat. Nechceme glajchšaltizovanou Evropu podle toho, jak vyhovuje tomu kterému lobbistovi.
Obchodujme i s nedemokratickými státy, tak k jejich demokratizaci přispějeme nejrychleji.
Continue reading “Odpovědi pro volbydoeu.cz”

Můžou euroskeptici kandidovat do europarlamentu?

Spousta lidí se nás ptá, jak můžou euroskeptici kandidovat do europarlamentu. Někteří k tomu připojují, že jde o pokrytectví. S tím nelze souhlasit.

Předně si musíme uvědomit, že evropský parlament je mocenská instituce. Každá politická strana usiluje o podíl na moci. Je tedy logické, že každá strana včetně Strany svobodných občanů kandiduje do evropského parlamentu.

Chtít méně Evropské unie je zcela legitimní, i když v této chvíli opoziční názor. A cožpak nemohou v evropské demokracii existovat opoziční názory, pouze souhlasní kývači? Divná demokracie. Continue reading “Můžou euroskeptici kandidovat do europarlamentu?”

Eurokarta se obrací

Když jsem v roce 2009 zakládal web euroSEPTIK.cz, chtělo nás v ČR vystoupit z Evropské unie asi pět. Informování v médiích bylo naprosto jednoznačné: Evropská unie je ráj na zemi, všechno, co přijde z Brusele je požehnání a Klaus nám dělá ve světě ostudu.

Ve zprávách se samozřejmě nikdy neukázalo, o čem jedná Evropský parlament nebo Evropská komise. Bylo jisté pouze to, že je to dobré. Proto nás s Vítkem Jedličkou napadlo, že budeme šířit informace o té skutečné Evropské unii, ne nějaké, kterou si vysnili eurosnílci. Continue reading “Eurokarta se obrací”

Důvody pro vystoupení z EU nikdy nebyly silnější

První řádka Římské smlouvy říká, že smluvní strany jsou “rozhodnuty položit základy stále užšího svazku evropských národů” a politici v tomto rozhodnutí po desetiletí pokračovali, aniž by se lidí zeptali na jejich souhlas.

Ptát se lidí na souhlas byl v Evropské unii vždycky riskantní podnik, protože když se lidem dalo slovo, obvykle nesmyslné návrhy EU zamítnou. Jako když Irové řekli “ne” Smlouvě z Nice, když Švédové a Dánové řekli “ne” nebo když Francouzi, Nizozemci a znovu Irové řekli “ne” té milované Evropské ústavě Lisabonské smlouvě (připomeňme si, že tyto dvě smlouvy jsou v každém ohledu identické).

Nechávat o návrzích hlasovat v referendu je tudíž v Bruselu velice obávaný krok. Eurokrati dávají přednost postupu po byrokratických krůčcích. Téměř všechny státy EU mají politický systém, který je náchylný ke krizím koaličních vlád. Proto se média zajímají především o místní politickou detektivku a eurobyrokracii nevěnují příliš velkou pozornost — což dělá mandarínům z Berlaymontu velkou radost a občanům velké starosti. Když už se ale občanům dá možnost, aby se vyjádřili, má jejich odpověď poměrně obvyklou podobu. Continue reading “Důvody pro vystoupení z EU nikdy nebyly silnější”