Tag: politika

Pád Petra Macha

Krátký zápis o tom, jak Petr Mach spadl z pozice nadějného seriózního liberálního politika do pozice politické mrtvoly bez budoucnosti a bez respektu. Jenom za poslední týden se mě totiž na můj popis situace zeptalo asi deset lidí, z toho pět přímo na jedné eurobesídce. Mám o Svobodných rozepsané delší pojednání, takže dnes jenom stručně.

Continue reading “Pád Petra Macha”

Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla

Následující text jsem psal pro využití politickou stranou. Kéž by tady byla politická strana, která by stála o odchod Česka z Evropské unie za účelem prosazování liberálnější politiky (to je důležité). Žádná z našich politických stran o tento text nakonec neměla zájem, a tak jsem se ho rozhodl publikovat zde. Třeba jej v budoucnu někdo na něco využije.

Evropská spolupráce, ne politická unie

Chceme Evropu spolupráce, obchodu a přátelství. K tomu však nepotřebujeme Evropskou komisi, Evropský parlament ani Evropský soudní dvůr.

Prosazujeme takový model evropské spolupráce, kde je zachována svoboda pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu. Avšak bez stovek tisíc byrokratů a stovek tisíc stran evropských směrnic, nařízení, rozhodnutí apod. Volný obchod a svobodná spolupráce přinesou Evropě větší prosperitu. Continue reading “Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla”

Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů

Byl jsem hostem na ČRo Plus v debatě o svobodě slova. Mojí oponentkou byla Apolena Rychlíková z A2larmu. Záznam debaty:

Jelikož na debatu bylo málo času, nebyla možnost argumenty rozvinout. Proto píšu tenhle článek, abych se pokusil svoje výroky zasadit do patřičného kontextu. (Můj článek pro Laissez Faire na totožné téma z roku 2015 »)

Řekl jsem: “Proces s Geertem Wildersem je kontraproduktivní. […] Povede to jenom k tomu, že bude populárnější ve volební kampani.” To není nic překvapivého ani rozporuplného. Málo známým faktem ale je, že stíhání za hlásané názory zpopularizovalo nacisty. Jak píše Bohumír Žídek: Continue reading “Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů”

Kandiduji na předsedu Svobodných

Jak možná víte, Petr Mach v prosinci rezignoval na pozici předsedy Strany svobodných občanů. Nyní kandiduje znovu. Ve Svobodných jsem od úplného začátku, tedy osm let. Vývoj do eurovoleb mě naplňoval optimismem a nadějí na to, že v českém parlamentu zasedne taková strana, která se za pravicové myšlenky nebude stydět, ne jako dnešní ODS a TOP 09.

Bohužel v posledních dvou letech Svobodní stagnovali a mám dojem, že rok 2016 znamenal pro Svobodné strmý pád. Nechci bez boje zahazovat osmiletou práci svoji, svých spolustraníků, našich příznivců a voličů, proto jsem se snažil prosadit změny našeho vystupování a stranické reformy, jak mi jenom síly stačily. V něčem jsem uspěl, ale bylo to too little, too late, jak říkáme my němčináři.

Stanovy Svobodných dávají velké pravomoce předsedovi strany. Proto jsem se rozhodl prezentovat svoji vizi na to, jak vést stranu jiným způsobem, když se otevřela tato příležitost. Tuto vizi (ve verzi pro veřejnost) si můžete přečíst zde ». Verzi určenou pro členy, kde není nic tajného, ale jsou tam naopak nudné vnitrostranické věci, si mohou členové a příznivci přečíst na intranetu Svobodných.

Nevidím se jako volební lídr a premiér České republiky – která je na tom mimochodem mnohem lépe, než si často připouštíme – vidím se jako dobrý servisman pro volebního lídra Svobodných a v případné profesionální politice buď jako backbencher nebo jako rušič ministerstev. ;) Na zaujetí davů a volební lídrovství mají Svobodní kvalifikovanější lidi, já jim chci jenom poskytnout co nejlepší servis.

Hezký nový rok!

PS: Džíny bohužel nemám ani jedny. :(

Topol na Hrad: Zbláznil jsem se?

Miloš Zeman s největší pravděpodobností bude prezidentem ČR i v dalším volebním období. Čekal jsem, že to bude příšerný prezident, proto jsem mu nemohl dát hlas. Bohužel se skutečnost ukázala být ještě horší, než jsem si před volbou myslel.

Co s tím?

Éterem plují různá jména. Michal Horáček – přestože je politicky úplně jinde než já – by nemusel bt špatnou volbou. Jeho plusem je, že si uvědomuje, že by se neměl moc asociovat s havlistickými intelektuály, protože tím se rovnou odsoudí k porážce. Bohužel jeho rozhodnutí, že nebude mít PR poradce a že mu kampaň na FB povede Žít Brno, ho k té porážce odsoudilo tak jako tak.

Jaroslav Kubera říkal, že chce kandidovat. Tomu bych dal hlas beze všeho. Jako jeden z mála zůstal pravičákem i tváří v tvář šikaně eurohujerů z Bruselu i z vlád vedených ODS. Bohužel ale nevíme, zda umí vést celostátní kampaň a jaká je jeho volitelnost mimo Teplice. Jeho více než dvacetiletá nepřetržitá šňůra coby starosty Teplic a nyní již šestnáctiletá nepřetržitá senátorská šňůra jsou ovšem impozantní výsledky, se kterými se v české politice může měřit snad jenom Václav Klaus. Continue reading “Topol na Hrad: Zbláznil jsem se?”

The Donald prezidentem. Hledáme silver linings

Patřím mezi lidi, kteří si myslí, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem je poměrně velká katastrofa. Donald Trump byl asi nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA a v posledních volbách byl zcela jednoznačně tím nejméně libertariánským (ano, včetně soudruha Bernieho).

Co se dá odvodit z jeho blábolení na gramatických schopnostech batolete o tom, co chce jako prezident prosazovat, je podle mě zhruba toto:

  • zpřísnit už tak nesmírně přísnou, nehumánní a nemorální imigrační politiku USA
  • zrušit obchodní smlouvy, zavést cla a zakázat outsourcing
  • zvednout daně bohatým
  • pokračovat v prosazování policejního státu, šrouby dále utáhnout
  • omezit svobodu slova

Continue reading “The Donald prezidentem. Hledáme silver linings”

Krátké stanovisko k US volbám 2016

Aby nějací národovci nebo jiní šílenci nemohli v budoucnu tvrdit, že jsem před volbami říkal něco jiného, než jsem skutečně říkal, píšu tuto sumarizaci svých myšlenek ohledně prezidentských voleb 2016.

Nejdůležtiější stanovisko hned na začátek:

  1. Donald Trump je pravděpodobně nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA. Je pravděpodobné, že jeho prezidentství by bylo ještě horší než prezidentování rasistů FDR a Wilsona.
  2. Hillary Clintonová je velmi špatný kandidát a pravděpodobně se stane jedním z nejhorších prezidentů USA. Je to zkorumpovaná, prolhaná, bezprogramová a bezcitná technoložka moci, která neváhá šikanovat černochy nebo bombardovat jakýkoliv kout země, jenom aby jí to přineslo zcela marginální politický vliv. Svědectvím o stupiditě Republikánské strany je, že dokázala předložit ještě horšího kandidáta než je ona.
  3. Ani kdybyste mě lámali v kole, nedokázal bych kterémukoliv z nich dát hlas. Volil bych samozřejmě Garyho Johnsona.

Že ani u dvou takto zoufale špatných kandidátů nedokázal Gary Johnson posbírat větší podporu mě mrzí, ale bohužel to by asi nedokázal, ani kdyby proti sobě kandidovali Kang a Kodos.

Demokraty děsí Trump a republikány Clintonová. V obou případech oprávněně. Že s nimi ani taková volba nehne v tom, aby prezidentovi ubrali na pravomocích (čímž by se jakýkoliv potenciální prezident musel stát mnohem méně děsivějším), to… chtěl bych říct, že mi to hlava nebere, ale bohužel ekonomie veřejné volby to vysvětluje. Ne že by to byla tak radikální myšlenka. Ústava USA vůbec původně nepočítala s tím, že by měla vláda takové pravomoce, viz např. vyjmenované pravomoci a non-delegation principle. Continue reading “Krátké stanovisko k US volbám 2016”

Americké volby: WTF je sbor volitelů?

Možná sledujete z povzdálí americké prezidentské volby a vůbec nechápete, k čemu je sbor volitelů. V roce 2000, když George Bush prohrál s Alem Gorem na celkový počet hlasů, ale i tak se stal prezidentem, mi bylo třináct a vůbec jsem to nedokázal pobrat.

Trvalo mi to pár let, ale myslim, že už to docela chápu. Tady je pár mých skromných poznámek o americkém systému pro české publikum. Continue reading “Americké volby: WTF je sbor volitelů?”

Donald Trump je opak Ronalda Reagana

Zaznamenal jsem už několikrát poznámku, že Donald Trump se podobá Ronaldu Reaganovi. Zejména asi tím, že byl původně Demokrat, pochází ze showbizu a že ho nesnáší média. Skutečnost však nemůže být dále od pravdy, Donald Trump se Ronaldu Reaganovi prakticky v ničem nepodobá.

Mám Ronalda Reagana ve velké oblibě a to přes to, že je mu co vyčítat. Špatnou obchodní politiku (kdy zbytečně uvaloval cla), politiku starve the beast (což možná nebyla špatná myšlenka, ale ukázala se jako spektakulární chyba), civil asset forfeiture a vůbec celou válku proti drogám. Jistě by se toho dalo najít více. Ronald Reagan by ale nikdy naprosazoval ohavnosti, jaké prosazuje Donald Trump, např. praktické zrušení prvního (svoboda slova a vyznání), čtvrtého (právo na soukromí), pátého (právo na spravedlivý proces) a čtrnáctého (rovnost před zákonem) dodatku americké ústavy.

Srovnávání Reagana s Trumpem se tedy nezakládá na žádné podobnosti.

#NeverTrump

Několik nesouvislých komentářů k brexitu

Na vyhlášení výsledků referenda a následující víkend jsem se vypravil do Londýna. Byl jsem v něm naposledy někdy před 12 lety, takže jsem si říkal, že je načase zase se tam podívat. Byl jsem úplně v klidu, byl jsem si jistý, že jsme prohráli. Jediné, co mě trochu znervózňovalo, byla možnost, že by referendum dopadlo 60:40 nebo nějak podobně pro setrvání v EU. To by byl konec na několik desítek let.

Malinkatý plamínek naděje, že se přece jenom možná všichni pletou, ve mně udržovaly tyto události:

  1. většina sázejících stále sázela na brexit, přestože na vsazené částky výrazně vyhrávalo setrvání (v den referenda dávaly sázkařské trhy 90% pravděpodobnost setrvání)
  2. Cameronův výprask v televizi, kde se mu diváci nepokrytě smáli – a to on jindy býval excelentní v těchto debatách
  3. standing ovations pro Borisův projev v poslední debatě
  4. převaha brexitových tweetů v téže debatě

Nicméně telefonické průzkumy veřejného mínění, status quo bias a #ProjectFear mě utvrzovaly v tom, že tentokrát se ještě vystoupit nepodaří. Přitom kdyby byla na stole nabídka EU / Evropský hospodářský prostor (tzv. norská varianta) / nic, jsem přesvědčen, že EHP by v referendu vyhrálo na celé čáře. Continue reading “Několik nesouvislých komentářů k brexitu”