Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu

Dostal jsem na Twitteru dotaz, jakou nejlepší argumentaci pro „Remain“, tedy pro setrvání Británie v EU, jsem četl. Dlouze jsem zamyslel. Nějakou nejlepší (nejmíň šílenou) bych asi našel, ale žádnou dobrou argumentaci jsem neviděl. Připadá mi to tak jasná věc, jako kdyby se mě někdo zeptal: „A jaký dobrý argument pro sebevraždu jsi četl?“

Pokusím se zde napsat, o čem by mě museli remaineři přesvědčit, abych jim dal zapravdu.

1. Obchod s EU
Podle eurofilních remainerů znamená odchod Británie z EU, že by mezi EU a Británií vznikla celní bariéra. Těžko předpovídat budoucnost, nicméně:

1.1 Bezcelní obchod s EU mají všechny evropské státy kromě Běloruska, dále státy jako Mexiko, Korea, Izrael nebo dokonce Palestina. Vážně chce někdo tvrdit, že zrovna největší exportní trh, který EU má a který má s EU plně harmonizované právo, by EU motivovala k odvetným clům? Proč by to proboha dělala? Německý automobilový průmysl exportuje do Británie auta za 560 miliard Kč ročně. Pokračovat ve čtení „Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu“

Richard Sulík se mýlí – se Slovenskem budeme obchodovat, i když vystoupí z EU

Jsem velkým fanouškem Richarda Sulíka. Jeden můj kamarád říká, že Richard Sulík je po Václavu Klausovi nejlepší česko-slovenský politik. Těžko se tomu dá oponovat: Sulík je úspěšný předseda svojí strany, letos ji vytáhl až na místo druhé největší strany ve slovenském parlamentu. Sulík je sympatický člověk, jak při novinářských rozhovorech, tak při osobním setkání. Veliký dojem na mě udělal svým principiálním odmítnutím eurovalu tváří v tvář vyhrožování vládních kolegů i celého eurohujeriátu (zájemce také odkazuji na svůj rozhovor s Richardem Sulíkem pro euroSEPTIK.cz).

Líbí se mi, přestože ne se vším souhlasím, s jakým programem šel Sulík a jeho Sloboda a solidarita do slovenských voleb. Toto video je prostě geniální, správa Facebookové stránky samotného Sulíka i SaS je perfektní. Moje kamarádka psala diplomovou práci o negativní dani. Jejím závěrem bylo: „Na základě našeho zjištění přišel s nejpropracovanějším návrhem negativní daně slovenský politik Robert Sulík (Slovensko), a to pro účel programu Odvodový bonus, jenž představuje komplexní reformu sociálního systému. Sulíkův návrh přestavuje výrazný milník v evropské historii [negativní daně z příjmu].“ Pokračovat ve čtení „Richard Sulík se mýlí – se Slovenskem budeme obchodovat, i když vystoupí z EU“

Lidská práva v Číně

U příležitosti návštěvy předsedy Xi Jinpinga (kdo nepoužívá pinyin, je n00b) se mezi českými intelektuály rozhořelo nové pobouření nad lidskými právy v Číně. Demonstruje to např. tento průzkum veřejného mínění a jeho posunutá (až nesmyslná interpretace).

Jelikož mám k Číně obrovský obdiv a zároveň obrovský neobdiv k vládám a jelikož jsem měl to štěstí, že jsem v Číně mohl před pěti lety téměř půl roku pobývat, chtěl bych k tomu tématu přičinit několik poznámek.

Kategorickým výrokem podle mě musí být: Číňané dnes žijí prakticky stejně jako my. Pokračovat ve čtení „Lidská práva v Číně“

Euroskeptici čelí v europarlamentu 90% přesile

Při posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu jsme opět měli možnost otestovat, kolik je v europarlamentu euroskeptiků. Na plénum totiž dorazilo nové nařízení, které Evropská komise vyplodila už v roce 2013.

Je to jeden z těch vzácných případů, kdy má Rada ministrů připomínky k textu, který schválil Evropský parlament, a tak se nová regulace neschválí v prvním čtení. V prvním čtení se schválí 85 % toho, co Komise do Parlamentu a Rady pošle, nejčastěji tak, že v Radě je to považováno za bezrozporné a směrnici nebo nařízení tak schválí jakákoliv (rezortně nepříslušná!) Rada.

Tentokrát ale Rada poslala Parlamentu svoje připomínky. Pokud se stane toto, Parlament ve většině případů pouze přijme text schválený Radou – a to bez hlasování. Říká se tomu „early second reading“ a projde tak dalších 8 % směrnic a nařízení. Pokračovat ve čtení „Euroskeptici čelí v europarlamentu 90% přesile“

F. A. Hayek o evropské integraci

Když jsem se připravoval na svoji přednášku o Evropské unii do Paralelní polis, přečetl jsem si znovu kapitolu Mezinárodní řád a jeho možnosti z legendární knihy Cesta do otroctví od F. A. Hayeka.

Cyklus, v jehož rámci jsem vystupoval, se totiž jmenuje Rakušáci v Paralelní polis. Jelikož téma Evropské unie s rakouskými ekonomy nijak přímo nesouvisí a je možné z rakouských pozic – po mém soudu mylně – evropskou integraci obhajovat, posloužilo mi to jako záminka, abych krátce promluvil o Hayekovi a jeho názoru na EU.

Knihu jsem četl kdysi v prvním nebo druhém ročníku svého studia na VŠE a přestože jsem si nepamatoval Hayekovu pozici úplně přesně, pamatoval jsem si ji lépe než nejznámější český Hayekův karikaturista Tomáš Ježek, který se nechal slyšet:

Pravicovou politiku podle Ježka zrazuje i Strana svobodných občanů a její předseda, europoslanec Petr Mach. „Dal se do protievropských proudů, což je naprostá zrada pravicových myšlenek, protože Evropská unie je společný trh. Proti Evropské unii znamená proti společnému trhu, proti společným penězům,“ poznamenal Ježek. Trh podle něj nemůže fungovat bez vynucování práva a právě EU tuto roli přebírá.

Co ale říká Hayek, jehož názor na vztah práva a ekonomie Ježek údajně plně sdílí? Pokračovat ve čtení „F. A. Hayek o evropské integraci“

Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!

Evropská unie se chystá prosadit kvóty na přerozdělení uprchlíků stůj, co stůj. Což je to nejhorší, čeho se mohli uprchlíci dočkat. Evropská unie tím totiž proti sobě unikátně poštvala libertariány, konzervativce i socialisty.

U socialistů odpor k uprchlíkům nepřekvapuje. Sice jsou to mnohem chudší a potřebnější lidé než voliči socialistů, ale volič socialistů chce „rovnost“ jedině, když to znamená že on sám dostane něco zadarmo díky tomu, že stát někoho jiného okrade.

U konzervativců odpor k uprchlíkům naopak překvapuje. Pomoc bližnímu v nouzi je konzervativní hodnota. Konzervativci neodmítají veškeré státní přerozdělování, ale odmítají pomoci imigrantům jak skrze státní mechanismus, tak skrze volnou (tržní) imigraci. Zřejmě jsou ochotni pomáhat pouze lidem, kteří vypadají jako oni. Pokračovat ve čtení „Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!“

Google není pouhý třídič odkazů

Europoslanec Tomáš Zdechovský ve svém článku Opravdu hraje Google fair play? píše: „[Jde] především o ochranu spotřebitelů. […] Pokud např. zadáte do Googlu nějakou adresu, objeví se zde odkazy na Google Maps, což samozřejmě znevýhodňuje ostatní mapové servery.“

Rozumím tomu tak, že:

  1. Google Search má podle Tomáše Zdechovského sloužit pouze k vyhledávání odkazů na jiné stránky
  2. Spotřebitel je na tom hůře, pokud Google Search dělá něco jiného, např. odpovídá rovnou na dotaz, místo toho, aby odkázal na stránku, která na daný dotaz odpovídá

Funkci pouhého vyhledávání odkazů měly vyhledávače někdy v počátcích svojí existence. Dnes jsou to právě spíše odpovídače na dotazy. Jak Google správně poznal, může uživatelům nabízet odpovědi rovnou. Pro uživatele to pak znamená větší pohodlí. Pokračovat ve čtení „Google není pouhý třídič odkazů“

Několik poznámek k několika poznámkám k Liberlandu

Dominik Stroukal napsal pro Mises.cz článek Několik nestrukturovaných poznámek k Liberlandu, ke kterému bych chtěl já přičinit několik poznámek.

Nevídaným stylem se uzavřel argument typu „tak si založ svůj vlastní stát“.
Zajímavé je, že spousta lidí to zase bere negativně. Přesně se vyjádřil na Twitteru @jindra_jan:


Pokračovat ve čtení „Několik poznámek k několika poznámkám k Liberlandu“

Běžný den v europarlamentu: 178 hlasování za půl hodiny

Možná to znáte z české Sněmovny – poslanci hlasují zmáčknutím tlačítka a po hlasování se seběhnou k tzv. sjetinám, kde kontrolují, zda hlasovali správně a zuřivě na sebe gestikulují. Pokud zjistí, že hlasovali jinak, než mysleli, zpochybní hlasování a hlasuje se znovu.

Tak takhle to v Evropském parlamentu vůbec neprobíhá. Plenární zasedání ve Štrasburku trvá jeden týden v měsíci od pondělí 17:00 do čtvrtka 14:00 s tím, že v úterý, ve středu a ve čtvrtek se kolem poledne poslanci na půlhodinku sejdou na hlasovací maratón.

Nedalo mi to, a tak jsem ve středu 11. března hlasování spočítal. Ve voting listu, což je něco jako europoslancovo přikázání, jsem napočítal 178 separátních hlasování. Jak lze vidět na videu níže, poslanci je všechna zvládli za 37 minut. To je efektivita, co? Pokračovat ve čtení „Běžný den v europarlamentu: 178 hlasování za půl hodiny“

Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu EP

Pravidlo 130 jednacího řádu Evropského parlamentu (dále jen JŘ) stanoví individuální právo každého europoslance pokládat písemné otázky zejména Evropské komisi a Radě Evropské unie. V české parlamentní hantýrce se tomu říká interpelace.

Komise a Rada mají šest týdnů na zodpovězení dotazu, což při dvoutýdenním zpracovování dotazu (než se to vůbec Komisi a Radě pošle) dává zhruba osm týdnů. Dotazů je ovšem tolik, že Rada a Komise odpovídat nestíhají. Jaké otázky zatím položil Petr Mach, můžete vidět na jeho europarlamentní stránce.

Nedávno jsem zjistil, že exsitují poslanci, kteří mají kolem tří set (!) položených otázek. To mě zaskočilo, protože jsem žil v domnění, že limit je pět otázek měsíčně. Pokračovat ve čtení „Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu EP“