Občas šlápneš do hovna.
Posts tagged život
Leaving Las Pragas
02. 09.
Ráno se vydávám na cestu, která bude trvat zhruba nějakejch 38 hodin (s velkejma pauzama a včetně časovýho posunu). 
Protože se asi moc nedostanu na Facebook, pište mi svoje vzkazy do diskusí na iDnesu. Abych poznal, že je to pro mě, označte svoje zprávy heslem “Modré straky!!!”.
Moje cesta sice vede přes město všech neřestí Brno, ale bohužel nebudu mít čas na to, abych navštívil místní nový penis a vzal si kuličku, kterou v 11:00 vyprdne. 
Tak se tu mějte na těch internetech dobře. A jak říkáme my Němci: Bis Bald!
PS: Kolik sázíte na to, že se vůbec nedostanu do cíle?
Můj první kontakt s výsostnou půdou ČLR
24. 07.
Z PLR do MLR jel jsem přes ČSSR…
Tak, teď počkám až se dosmějete mistrovi, co chytil TBC v OÚNZ na WC, a pak budeme moct pokračovat.
ČLR je samozřejmě Čínská lidová republika, která má v angličtině neodolatelnou zkratku PRC (People’s Republic of China). Ve skutečnosti z ČR do ČLR pojedu přes RR a SAE, ale nějak to neumim zrýmovat. Taky pojedu z VIE do PEK přes DXB, ale tady to vidim s těma rýmama stejně.
Do Číny potřebuje člověk vízum. Těžko říct na co — asi jako že bych tam chtěl zůstat nebo co. A i kdybych chtěl, tak v takhle velký zemi mě samozřejmě po vypršení víza nikdo nenajde ani za milión let. Navíc se platí do Číny vstupný jako do biografu, akorát dražší. More >
Se7en linx
17. 07.
To je vám zas jednou akce. Prej odkázat na sedm článků podle danýho klíče.
Možná by to nebylo tak těžký, kdybych nenapsal přes 1100 článků na tenhle blog, dalších 169 na Déčáky, dalších 106+ na LeTour, 87 na Bikery, dalších milión do skautský kroniky (offline) a já nevim, kam všude jsem ještě psal. Ale kdo si to má všecko pamatovat?!
Nicméně, pokusim se…
Můj první článek
Prvních článků mám víc než webů. Můj úplně první výplod, co jsem dal na internet, je nedohledatelný. Můj úplně první článek na tomto blogu na WordPressu (ale tehdy ještě na adrese http://blog.mmister.com/) je tento výkřik. Ty články, které jsou v archivu předtím, jsou z mého starého webu, jehož adresu už jsem zapomněl, a jsou antedatovány. More >
Chmelem proti řepce!
30. 05.
Ve volbách získala naše strana 38 894 hlasů, což dělá 0,74 procent. Já osobně jsem dostal 84 preferenčních hlasů.
Všem voličům, kteří dali hlas Svobodným, chci tímto velmi poděkovat. Můj osobní výsledek 84 hlasů je pro mě velkým překvapením. Myslel jsem si, že budu mít tak do deseti. Moje podpora šla napříč regionem, v samotném Sokolově jsem obdržel pouze 17 hlasů (pouze nemyslím jako stížnost, ale jako údiv nad tím, jak málo to je z celkového výsledku, čekal bych přes polovinu).
Vzhledem k tomu, že snad většina lidí, o kterých vím, že dávali hlas Svobodným, a kteří mě znají, žije (a hlasuje) mimo náš kraj, troufám si tvrdit, že při volbách do europarlamentu bych získal stovky hlasů.
Této podpory si nesmírně vážím a udělám všechno, co bude v mých silách, aby to příště bylo ještě lepší.
—
A teď už k tomu, co vás zajímá nejvíc.
Podle pravidel vyhlašuji 84 zavěšených piv.
Podrobnější pravidla dále stanoví, že za jeden večer je možno odečíst nejvýše pět piv. O pivo si může zažádat kdokoliv, kdo není člen Svobodných. Avšak přijmutím tohoto piva zdarma souhlasí, že po čas pití tohoto nápoje si nechá vysvětlit jednu kapitolu našeho programu dle svého výběru. Pokud si nic nevybere, kapitola mu bude vybrána. 
Pivopočet dám do sidebaru. Včera už jedno pivo vypil Milan.
—
Ještě jednou velmi děkuji. Zkusím se do příště polepšit s výsledkem strany a vy se zkuste polepšit s tím, že přemluvíte i bábu a dědu.
Předvolební pivní sázka
27. 05.
Jak jistě víte, kandiduji ve volbách do PS PČR, které se konají zítra a pozítří. A tak jsem si řekl, že to trochu ozvláštnim, a proto vypisuju následující sázku:
V závislosti na svých preferenčních hlasech zaplatím určitý počet zavěšených půllitrů. Koncept jsem opsal z jedné kavárny, o které jsem četl asi na Nočním ptákovi. Hosti tam můžou předkoupit dalším hostům kafe, kteří si to předkoupené vyberou tak, že z hřebíku sundají hrnek, který tam zavěsil předchozí host (plátce).
- platím tolik piv, kolik budu mít hlasů
- pokud Svobodní získají celorepublikově aspoň 1,5 % hlasů, platím dvojnásobek piv
- pokud Svobodní získají celorepublikově aspoň 5 % hlasů, platím desetinásobek piv
Trenažér jedné revoluce
13. 05.
…aneb byl jsem v divadle. Nevěříte? Věřte.
Jo, říkáte si, co jsem asi tak moh dělat v divadle. Já si to říkám taky. Sice mi zakázali, abych o sobě říkal, že jsem křupan — ale na skutečnosti to nic nemění. Divadlo mě prostě nijak neláká. (Kromě Cimrmanů — ale o těch jindy.) Když někdo říká, že se diví, že studenti nechodí za 50 Kč na operu, tak já se divím, že tam vůbec nějací přijdou. Tady jsem byl sice zadarmo, ale předem jsem to nevěděl.
Představení se jmenovalo Osmdesátdevět — Trenažér jedné revoluce. Už je to dávno, co jsem v tom divadle byl. Chtěl jsem tenhle článek napsat hned, ale to byly zkoušky, pak na výročí revoluce, ale nakonec jsem to zase nestíhal. Dostal jsem se k tomu až teď. More >
O jednom vtipném rýmu
22. 04.
Tenhle příbeh je pravda, ať visim, jestli vám budu lhát…
Nemám moc rád tyhle teorie, kde lidi (a zejména holky v tom vynikaj) vidí souvislost, osud nebo karmu úplně za všim, co se stane. A přitom to vysvětluje počet pravděpodobnosti — akorát ne tak zajímavě jako různí čajoví druidi.
Ale slyšte tento kratičký příběh. More >
Poraděnko s ručením omezeným
11. 04.
Některá témata jsou věčná jako Fidel Castro. A vrací se pořád dokola. Já sám jsem o tom na blogu psal už snad desetkrát, ale v poslední době mě napadlo podívat se na to z širší perspektivy. Jestli náhodou není komentování na webu ze stejného těsta jako komentování na ulici, v hospodě a kdekoliv jinde. Domnívám se, že je.
Češi jsou prostě poraděnka. Nikdo se jich na nic neptá, ale oni přesto poradí. A zadarmo. Když jejich rad nevyužijete, ještě se cítí ukřivdění. (Samozřejmě, že takoví nejsou všichni. A je možné, že takoví jsou i jinde, netvrdím ani tak, ani onak, neb o tom nic nevím.)
Nijak se netajím tím, že mi tohle poraděnkovství pěkně leze krkem, ať už jsem příjemcem rad já, nebo jsem nucen poslouchat Rady & Porady® pro někoho jiného. More >
Odhalení desperáta
04. 04.
Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou překupníci kradených aut, vrahové a vyděrači. Muži z Kobry 11 pracují ve dne v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost.
Zatímco ve čtvrtek byl odhalen Pirát silnic, byl jsem včera odhalen i já.
Přejel jsem hranici na bývalém hraničním přechodu Svaty Kric (jak říkají naši němečtí přátelé Svatému Kříži). U silnice číhalo auto a v něm dva pánové s nebezpečným pohledem. Ani jsem se nenadál a už mi byli v patách.
Jeden z těch týpků mi zaťukal na okno a něco mi ukázal asi tak na 1/100 sekundy. Mohla to být průkazka policie přesně stejně jako včerejší lístek do kina, protože jsem to vůbec neviděl. More >
Pirát Silnic™
03. 04.
Konečně jsem se dozvěděl, jak vypadá tenhle Pirát Silnic™, co se o něm pořád mluví. To je ten, na kterýho se ušil bodovej zákon a ze kterýho novináři serou atomový hřiby.
Pořád jsem tomu totiž nemoh přijít na kloub. Žádnýho silničního piráta jsem totiž neviděl. A tak jsem se ptal několika lidí, který o něm mluvili, jak vypadá. Dotazoval jsem se, jestli má dřevěnou nohu, pásku přes oko a papouška na rameni — protože jinak jsem si ho představit neuměl.
Avšak včera byl tento pirát dekonspirován policejní hlídkou. A co je horší, celou dobu jsem si tohodle hada vyhříval na prsou. Legendami opředený pirát silnic vypadá nějak takhle. K jeho charakterovým vadám nadále přičítám to, že píše diplomovou práci na competitive intelligence.
Asi se tážete, co tento pirát provedl. Považte! Jel na zadním sedadle bez pásu. Je to vrah nevinných obětí na silnicích.
Volám třikrát hanba, hanba, hanba!
Požádal jsem ji o ruku…
01. 04.
Bylo to uprostřed jedné z našich nekonečných hádek, kdy se pořád dokola řeší to samé, už tisíckrát (ne)vyřešené. Čím dál víc mě tím vytáčela, a bylo mi jasný, že musí přijít nějakej zlom. Navíc i kamarádi mě pořád tlačili do toho, abych konečně udělal nějaký rozhodnutí.
Což jsem jí taky řek. Evidentně si to taky myslela a zeptala se, jestli se už teda nebudem nikdy vídat…
V tu chvíli to přišlo jako blesk z čistýho nebe pro ní i pro mě. Prostě jsem řek: “Ne, nemyslel jsem rozchod, myslel jsem svatbu. Vezmeš si mě?” More >
Miss Vitalita
21. 03.
Včera se konalo finále soutěže Česká Miss 2010, které s napětím očekával každý současný, bývalý i budoucí student mojí alma mater zvané stále ještě Gymnázium Sokolov (kolem roku 2030 už zvané Prokopovo gymnázium).
A to z jednoho prostého důvodu. Naše spolužačka Carmen (ta nalevo) se probojovala do finále a dobří jazykové tvrdili, že má velké šance na úspěch. Prostým pohledem jsem to osobně viděl na těsné druhé místo za finalistkou č. 1 a pozdější vítězkou všelidového hlasování Jitkou Válkovou.
Jitka Válková podle očekávání vyhrála. Carmen bohužel skončila někde uprostřed pelotonu. Aspoň vyhrála jednu z cen útěchy, totiž Miss Vitalita. A v tzv. adrenalinových úkolech měla jednoznačně nejodpornější úkol. Byl to jedinej úkol, kterej bych neudělal. Sníst cvrčka nebo červa? Bléééé. :-! (Jedině za peníze 
)
Ale přiznávám, že mě zaskočil úspěch šestky Veroniky Machové (btw, stejně se jmenuje jmenovala sestra našeho předsedy). Během přenosu měla příšerný účes, který jí vůbec neslušel. Ale když jí ukazovali s pavoukama a potkanem, tak vypadala mnohem líp.
Samozřejmě jsem taky hlasoval. Protože jsem chtěl prodat Blesku svoje fotky, co mám ještě z dob, kdy jsme byli na gymplu. Oba jsme se účastnili akcí zvaných lidově středoškolka, oficiálně Středoškolská sportovní liga (SSL) nebo nějak podobně, jejichž účel spočíval v tom, že jsme vždycky roznesli na kopytech kynšperský kuchaře-číšníky, ale nechali se porazit od varskýho gymplu.
Soutěže středoškolek se konaly ve spoustě disciplín, z nichž pouze v některých vyhrál Radovan pětkrát po sobě. S pozdější Miss Vitalita jsme se potkávali na SSL v atletice, kde můj program trval vždycky zhruba 4:50 min, jinak jsem se celou dobu nudil, takže jsme se s Radovanem smáli ostatním a fotili jsme.
Když už to teda nemůžu prodat Blesku, aspoň s tím oblažím svoje věrné čtenářky (a Zdenise). Vybírám dvě fotky z déčáckého archivu. More >
Over the Hills and Far Away
18. 03.
Takže jedu do Číny, folks.
Je to tak. Na podzim strávim pár měsíců ve městě zvaném Ťi-nan v čínské provincii Šan-tung (anglický přepis: Jinan, Shandong). Byla to druhá volba na mém seznamu a i když mě sice trochu mrzí, že nevyšel Hong Kong, tak přesto spokojenost maximální, že mě vůbec někam posílaj.
Samozřejmě se těšte na reportáže z místa i na reportáže o tom, jak se učim mandarínskou čínštinu, s čímž začínám právě teď.
A taky si rozmejšlejte, co chcete přivézt. Samozřejmostí je Raidenův klobouk, bourec morušový propašovaný v holi a socha Maa v nadživotní velikosti.
Jedno malé velké poděkování
13. 03.
Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.
Člověk prý vykonává svoje rituály, protože mu umožňují lépe počítat čas. Jak ty malé každodenní jako ranní kafe, polívka v pravé poledne, čaj o páté nebo televizní zprávy v půl osmé, tak ty větší jako výplata patnáctého, mytí schodů každé druhé úterý v měsíci až po ty největší, každoroční jako jsou narozeniny, Vánoce, každoroční srpnová dovolená v Jugoslávii nebo finále Ligy mistrů (už zanedlouho, mimochodem 
).
Časem, jak člověk stárne, rituály přibývají. A jiné ubývají. Přibývají, když se oženíte/vdáte, poznáte nové přátele, kteří mají všichni svoje narozeniny, nebo se přestěhujete do města, které pořádá nějaké každoroční úchylné akce jako třeba závod v pojídaní knedlíků. A ubývají asi celkem zřídka. Sice už nechodíte do školy od prvního září, ale ten začátek školního roku máte někde v hlavě, ne?
Jsou rituály veselé, kdy cítíte, jak vám v žilách koluje ta samá dobrá nálada jako když jste vyhráli ten zatracenej Stanley Cup nebo jste si koupili první kabelku Louise Vuittona. A jsou rituály neveselé, kdy naopak byste byli nejradši, aby se ten den nikdy nestal. Jako když jste zabili svého nejlepšího kamaráda ve svém autě. More >
Když otevřeme oči a sníme…
11. 02.
…sníme snídani.
Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.
Každej z vás má nějakej sen, nebo aspoň nějakou naději, která ho žene dál a nenechá ho, aby z čirýho zoufalství spáchal seppuku. A neříkejte mi, že lžu.
Jedna další z pozoruhodných věcí, které mi bylo dopřáno prožít v nedávné minulosti, se týká právě snů nebo nadějí. Člověk má nějaký představy. Ale jak se jim nedaří ani přiblížit, postupně je odloží, a dokonce na ně po čase úplně zapomene. More >
Songs of 2009
02. 01.
K blogerství patří zachovávání poselství pro další generace. Můj dnešní článek, který — jak myslím — nemá v mém archivu prozatím obdoby, by měl zdokumentovat, co jsem v roce 2009 poslouchal za muziku. Článek nemá žádný zvláštní účel kromě archivačního, takže počítám, že nejlépe poslouží kolem roku 2059, až si ho někdo otevře a řekne si: Tohle fakt někdo poslouchal? (Asi jako vy si to dneska říkáte u Spice Girls.)
Samozřejmě… rok je dlouhá doba, a tak je velmi pravděpodobné, že jsem na něco zapomněl. V duchu nejlepší tradice tohoto blog tak nebudu váhat další songy doplňovat v průběhu času.
Disclaimer (dnes rovnou na úvod): Článek nemá ukazovat nové písně, není veden s žádnou systematickou snahou o kategorizaci čehokoliv. Článek prostě zobrazuje písně, které jsem poslouchal. Obzvlášť bych chtěl upozornit ty méně důvtipné čtenáře, že nesepisuji seznam písní, které se melodicky nebo textem k čemukoliv hodí, ale ty které jsem poslouchal, protože mi cvrnkly do nosu náhodou a zalíbily se mi.
A ti důvtipnější ze čtenářů se můžou zamyslet nad tím, zda se nám muzika líbí podle nálady, anebo máme náladu podle muziky, kterou posloucháme. Já sám v tom nemám jasno.
Tak už dost keců a jdem na to. More >
Rok břečťanu
30. 12.
This is morning. That’s when I spend the most time thinking ’bout what I’ve given up…
Na několik pokračování jsem napsal poměrně rozsáhlý článek o uplynulém roce. Jenže pak jsem zjistil, že je psaný až moc ad hominem, a protože si myslím, že k osobní komunikaci slouží jiné prostředky než články na blogu, zůstane tenhle článek v šuplíku (jako mnoho jeho kamarádů od léta).
Tenhle článek bude jenom taková demo-verse. More >
Výzva 2010: Pařížská @ 3:10
11. 08.
Dneska při tréninku, kdy jsem byl úplně z formy, jsem se rozhodl. Chci běžet Pražský mezinárodní maratón i příští rok. A chci ho zvládnout pod 3:10 h.
Letos jsem běžel svůj první a dokončil jsem ho v čase 3:25:41. Za jednoznačný cíl jsem si vytkl, že to musí být pod 4 hodiny, a odhadl jsem, že reálně můžu běžet na 3:30, což se povedlo. Nešlo o žádnou hranici života a smrti, o splněný limit, natož o splněný sen. Prioritní bylo při první účast doběhnout a učit se.
Příští rok už budu vědět, do čeho jdu. A teď pár důvodů, proč si myslím, že zlepšení o čtvrt hodiny je reálné.
- Znám ten závod. Neudělám ty samé školácké chyby jako letos.
- Hodlám trénovat více než týden (letošní případ). Ve skutečnosti hodlám trénovat mnohem více. O tom dále.
- Vím, že to se těžko ovlivňuje, ale nehodlám opět dva dny před závodem onemocnět a ztratit hlas.
- Už teď jsem oproti květnovému závodu lehčí o čtyři kila.
- Motivace
Dva měsíce prázdnin
29. 07.
Zhruba (= přesně) před dvěma měsíci mi začaly prázdniny.
Nesnášim školu. To už o mně ví snad každý čtenář tohoto blogu. Není to tak, že bych nesnášel svoji školu (tu mám naopak ještě docela rád), ale nesnášim školu jako takovou. Učit se nesmysly, psát o tom ještě nesmyslnější moudra a ještě se k tomu tvářit, že to celé mě baví… tak to mě teda nebaví.
Takže jsem rád za každičkou chvilku, kdy se škola nekoná. More >
Poslední komentáře