Krátký zápis o tom, jak Petr Mach spadl z pozice nadějného seriózního liberálního politika do pozice politické mrtvoly bez budoucnosti a bez respektu. Jenom za poslední týden se mě totiž na můj popis situace zeptalo asi deset lidí, z toho pět přímo na jedné eurobesídce. Mám o Svobodných rozepsané delší pojednání, takže dnes jenom stručně.
Continue reading “Pád Petra Macha”Tag: život
Kandiduji na předsedu Svobodných
Jak možná víte, Petr Mach v prosinci rezignoval na pozici předsedy Strany svobodných občanů. Nyní kandiduje znovu. Ve Svobodných jsem od úplného začátku, tedy osm let. Vývoj do eurovoleb mě naplňoval optimismem a nadějí na to, že v českém parlamentu zasedne taková strana, která se za pravicové myšlenky nebude stydět, ne jako dnešní ODS a TOP 09.
Bohužel v posledních dvou letech Svobodní stagnovali a mám dojem, že rok 2016 znamenal pro Svobodné strmý pád. Nechci bez boje zahazovat osmiletou práci svoji, svých spolustraníků, našich příznivců a voličů, proto jsem se snažil prosadit změny našeho vystupování a stranické reformy, jak mi jenom síly stačily. V něčem jsem uspěl, ale bylo to too little, too late, jak říkáme my němčináři.
Stanovy Svobodných dávají velké pravomoce předsedovi strany. Proto jsem se rozhodl prezentovat svoji vizi na to, jak vést stranu jiným způsobem, když se otevřela tato příležitost. Tuto vizi (ve verzi pro veřejnost) si můžete přečíst zde ». Verzi určenou pro členy, kde není nic tajného, ale jsou tam naopak nudné vnitrostranické věci, si mohou členové a příznivci přečíst na intranetu Svobodných.
Nevidím se jako volební lídr a premiér České republiky – která je na tom mimochodem mnohem lépe, než si často připouštíme – vidím se jako dobrý servisman pro volebního lídra Svobodných a v případné profesionální politice buď jako backbencher nebo jako rušič ministerstev. ;) Na zaujetí davů a volební lídrovství mají Svobodní kvalifikovanější lidi, já jim chci jenom poskytnout co nejlepší servis.
Hezký nový rok!
PS: Džíny bohužel nemám ani jedny. :(
Drobný poznatek z cest: kontextuální znalost
Nebojte, pořád mám v plánu dopsat zápisky z loňský cesty do Číny, jednou to přijde. Zápis ze Šanghaje už mám (už čtyři měsíce) skoro hotovej třeba. Takže dočkejte času jako Konfucius klasu.
Dneska jsem si ale vybavil takovou drobnou historku. Seděl jsem v letadle z Dubaje do Pekingu a přemítal jsem, co jsem si vlastně zapamatoval z čínštiny. Samozřejmě jsem si pamatoval objednávku od McDonalda, ale nemoh jsem si vzpomenout skoro na nic jinýho. Ať jsem přemejšlel, jak jsem přemejšlel, prostě jsem si nevybavil žádnej základní pojem.
No, co se dá dělat. Slovník mám v mobilu, tak to snad nějak pujde.
Přistáli jsme přijeli do hotelu a jdem na večeři. Našli jsme v okolí nějakou vhodnou putyku, co nebyla moc vystrašující, a usadili se vevnitř. A najednou jsem si vzpomněl skoro na celou svoji znalost čínštiny. Ta teda nikdy nebyla nijak ohromující, ale dalo se s tim většinou někde aspoň objednat jídlo.
Najednou jsem věděl, jak se řekne těch pár jídel, co jsem si kdysi objednával furt dokola, jak si říct o placení a další a další věci. Byl jsem z toho dost překvapenej, pozitivně samozřejmě.
Když jsem pak zhruba půl roku potom letěl do Ameriky, stala se mi podobná věc. V Bruselu sice mluvim anglicky, ale z nějakýho důvodu jsem měl pocit, jako by tam bylo zarezlý nějaký koleso a musel jsem vyvíjet značný úsilí, abych složil větu.
Ale přistál jsem ve Washingtonu a najednou se mi mluvilo s takovou lehkostí, že jsem se divil, jak je to možný. Přísahal bych, že i muj přízvuk se hned sám od sebe zlepšil. Hned jsem si u toho vzpoměnl na tu historku s čínštinou.
Určitě to znáte i z jinejch situací. Nemůžete si např. vzpomenout na PIN, ale pak přijdete k bankomatu a suverénně ho napíšete. A přimělo mě to k přemejšlení nad tim, kolik zajímavejch věcí nám takhle asi uteče, protože je nevnímáme ve správnym kontextu, a tak nás ani nenapadne, co by nás napadnout mohlo – a třeba bysme už dávno mohli mít vynálezy, co budeme mít až za dvacet let…
No nic, to byla jenom taková nedělní chvilka pro food for thought.
Momentky 2014
Film
Musim říct, že z filmů, co jsem viděl, na mě asi nejvíc zapůobilo Gran Torino. Taky Gone Girl se mi dost líbilo. Letos jsem taky dohnal další dluh a už nejsem poslední člověk na světě, co nikdy neviděl Kmotra. Continue reading “Momentky 2014”
Knižní výzva
Lenka mi předala výzvu. Tož díky. Prej že deset knížek, který mě nejvíc ovlivnily/oslovily/zasáhly. To bych se na to mrknul.
Beletrii prakticky nečtu, takže to neni, že bych se snažil vypadat bůhvíjak inteligentně, ale beletrie mě moc neba. Ani ostatních knížek zase moc nečtu, čtu spíš články z webu (i hodně dlouhý — thx, Kindle!) a papery. Ale když už to má bejt o knížkách, tak teda knížky: Continue reading “Knižní výzva”
Momentky 2013
Film
Dohnal jsem několik restů, viděl jsem např. Limonádovýho Joea, Schindlerův seznam nebo Jih proti Severu. V kině se mi nejvíc líbili Rivalové.
Seriál
Stejně jako loni HIMYM a Survivor. Letos jsem navíc viděl první řadu The Americans a líbila se mi.
Beletrie
Letos jsem žádnou beletrii nečet, pokud nepočítáme Ganja Story. Ale celej rok jsem se připravoval na to, že si přečtu Velkýho Gatsbyho. Dokonce jsem začal, ale vůbec jsem se na to nesoustředil, tak jsem to přesunul na jindy. Continue reading “Momentky 2013”
Částečná kráva: Sháním sponzory
První díl s názvem “Kompletní slepice: Šikmé pohledy z cest” se celý odehrává v Číně během mého půlročního pobytu v provincii Shandong. Druhý díl nás zavede do USA, Německa, Švýcarska, Bulharska a dalších zemí.
Kompletní slepice se prodalo už skoro 300 kusů. Nadešel teda čas vydat další díl. Původní investice do Slepice se mi vrátila, ale mělo to dvě nevýhody: 1) Musel jsem škrtit rozpočty, co to šlo, takže všichni spolupracovali v podstatě na dobrý slovo — což u většiny spolupracovníků přinášelo minimálně velký prodlevy, 2) Mít třicet tisíc půl roku v knižních zásobách neni zrovna něco, co muj bankovní účet snáší dobře. :)
Proto jsem se rozhod vyzkoušet českou verzi Kickstarteru, která se jmenuje Startovač.
Princip je prostej. Na Kickstarter/Startovač vložíte projekt, kde žádáte kolemjdoucí o podporu formou příspěvku. Za to obvykle přispívajícím nabízí nějaký plnění, např. samolepky a trička při malejch částkách, samotnej výrobek při větších částkách a pak třeba večeři s autorem při největších částkách.
Příspěvky se přitom od lidí vyberou až ve chvíli, kdy se dosáhne cílový částky. Překonává se tim vězňovo dilema: “Já bych tě moc rád podpořil, ale to bude jako plivnutí do moře. Musí nás bejt víc.” Kickstarter/Startovač právě tohle řeší. Když se mi nepovede vybrat 25 000 korun, nepřijdete ani o halíř.
Já nabízim výtisky knih, který samozřejmě můžete dál přeprodávat. Při vyšších částkách nabízim možnost reklamy přímo v knize.
Co vám za vaše peníze můžu slíbit? Kvalitní a příjemnou četbu tak jako v případě Kompletní slepice, ilustrace ve všech kapitolách, kvalitní redakční a sazečskou práci s důkladnou kontrolou (tj. ne jako minule).
Těžištěm knihy bude šestitýdenní cestování po americkém východním pobřeží a půlroční stáž ve washingtonském think-tanku. Tentokrát ale dojde na Evropu — společně pojíme německé bratwursty, švýcarské rösti, lichtenštejnský knížecí entrecôte, šopský salát v Bulharsku a další lahůdky.
Čím více peněz se nám povede vybrat, tím lepší a tlustší kniha bude. Všem sponzorům předem velmi děkuji a zvu je na slavnostní křest, který se snad povede uspořádat ještě před Vánoci, aby se tak knížka mohla stát hitem vánočního trhu.
Knihu “Částečná kráva” můžete podpořit zde »
O dalším vývoji budete informováni.
Pracoval jsi někdy rukama, Pánku?
Na Twitteru se rozproudila debata, jestli jsem někdy pracoval rukama. Nevím, proč je práce “rukama” něčím hodnotnější nebo nějak jinak jiná od práce třeba ušima, ale protože neumím odpovědět v jednom tweetu, odpovím článkem.
Hlavní problém tkví v tom, že nevím, co všechno se do práce rukama počítá.
Už několikrát — různě dlouhá období — jsem pracoval jako geodet. Stál jsem u teodolitu, niveláku, chodil s nivelační latí, se zrcátkem, zpracovával data na počítači atd. atd. Většina práce však sestavovala v poměrně bezduchém pobíhání po světě nebo stejně bezduchém postávání za přístrojem. Sice to neni zrovna “rukama”, ale fyzická stránka práce zcela dominuje. Na geodetický level, kde se používá spíš duševní práce, jsem se zatím nevypracoval. :) Continue reading “Pracoval jsi někdy rukama, Pánku?”
N00b vs. build.prop
Muj Android mě neustále otravuje s hláškou “Wi-Fi odpojeno. Pokračování v přístupu na Internet způsobí přenosu dat. Chcete pokračovat?” Když vás to takhle otravuje každej den kdykoliv projdete kolem nějaký veřejný wifiny, tak vás to dokáže celkem nasrat.
Googlil jsem, co s tim. Nejdřív jsem vyzkoušel nějakou aplikaci, která měla 100% fungovat. Samozřejmě nefungovala.
Tak jsem se progoogloval až k tomu, že v souboru build.prop stačí přepsat jeden řádek. Na internetech se vyskytujou dvě varianty. Buď ro.config.hw_new_wifitopdp=0, nebo ro.config.hw_RemindWifiToPdp=true. V souboru build.prop na mym Androidu samozřejmě nebyla ani jedna z těchhle variant, ale pochopil jsem, že ta druhá je novější, a tak že ji tam prostě dopíšu. Kvůli tomu jsem musel změnit oprávnění z read-only na read&write. Nikde ale nenapsali, že se to má po editaci zase vrátit zpátky. Continue reading “N00b vs. build.prop”
Přednáška o daňový konkurenci
Pražští Svobodní mě pozvali přednášet na téma daňové a regulatorní konkurence. Nalijte si vínko, pohodlně se usaďte a jdeme se dívat…
Vlastní přednáška:
Continue reading “Přednáška o daňový konkurenci”