Můj první kontakt s výsostnou půdou ČLR

Z PLR do MLR jel jsem přes ČSSR…

Tak, teď počkám až se dosmějete mistrovi, co chytil TBC v OÚNZ na WC, a pak budeme moct pokračovat.

ČLR je samozřejmě Čínská lidová republika, která má v angličtině neodolatelnou zkratku PRC (People’s Republic of China). Ve skutečnosti z ČR do ČLR pojedu přes RR a SAE, ale nějak to neumim zrýmovat. Taky pojedu z VIE do PEK přes DXB, ale tady to vidim s těma rýmama stejně.

Do Číny potřebuje člověk vízum. Těžko říct na co — asi jako že bych tam chtěl zůstat nebo co. A i kdybych chtěl, tak v takhle velký zemi mě samozřejmě po vypršení víza nikdo nenajde ani za milión let. Navíc se platí do Číny vstupný jako do biografu, akorát dražší. Continue reading “Můj první kontakt s výsostnou půdou ČLR”

Se7en linx

To je vám zas jednou akce. Prej odkázat na sedm článků podle danýho klíče.

Možná by to nebylo tak těžký, kdybych nenapsal přes 1100 článků na tenhle blog, dalších 169 na Déčáky, dalších 106+ na LeTour, 87 na Bikery, dalších milión do skautský kroniky (offline) a já nevim, kam všude jsem ještě psal. Ale kdo si to má všecko pamatovat?!

Nicméně, pokusim se…

Můj první článek
Prvních článků mám víc než webů. Můj úplně první výplod, co jsem dal na internet, je nedohledatelný. Můj úplně první článek na tomto blogu na WordPressu (ale tehdy ještě na adrese http://blog.mmister.com/) je tento výkřik. Ty články, které jsou v archivu předtím, jsou z mého starého webu, jehož adresu už jsem zapomněl, a jsou antedatovány. Continue reading “Se7en linx”

Chmelem proti řepce!

Ve volbách získala naše strana 38 894 hlasů, což dělá 0,74 procent. Já osobně jsem dostal 84 preferenčních hlasů.

Všem voličům, kteří dali hlas Svobodným, chci tímto velmi poděkovat. Můj osobní výsledek 84 hlasů je pro mě velkým překvapením. Myslel jsem si, že budu mít tak do deseti. Moje podpora šla napříč regionem, v samotném Sokolově jsem obdržel pouze 17 hlasů (pouze nemyslím jako stížnost, ale jako údiv nad tím, jak málo to je z celkového výsledku, čekal bych přes polovinu).

Vzhledem k tomu, že snad většina lidí, o kterých vím, že dávali hlas Svobodným, a kteří mě znají, žije (a hlasuje) mimo náš kraj, troufám si tvrdit, že při volbách do europarlamentu bych získal stovky hlasů.

Této podpory si nesmírně vážím a udělám všechno, co bude v mých silách, aby to příště bylo ještě lepší.

A teď už k tomu, co vás zajímá nejvíc.

Podle pravidel vyhlašuji 84 zavěšených piv.

Podrobnější pravidla dále stanoví, že za jeden večer je možno odečíst nejvýše pět piv. O pivo si může zažádat kdokoliv, kdo není člen Svobodných. Avšak přijmutím tohoto piva zdarma souhlasí, že po čas pití tohoto nápoje si nechá vysvětlit jednu kapitolu našeho programu dle svého výběru. :) Pokud si nic nevybere, kapitola mu bude vybrána. :mrgreen:

Pivopočet dám do sidebaru. Včera už jedno pivo vypil Milan.

Ještě jednou velmi děkuji. Zkusím se do příště polepšit s výsledkem strany a vy se zkuste polepšit s tím, že přemluvíte i bábu a dědu. :)

Trenažér jedné revoluce

…aneb byl jsem v divadle. Nevěříte? Věřte.

Jo, říkáte si, co jsem asi tak moh dělat v divadle. Já si to říkám taky. Sice mi zakázali, abych o sobě říkal, že jsem křupan — ale na skutečnosti to nic nemění. Divadlo mě prostě nijak neláká. (Kromě Cimrmanů — ale o těch jindy.) Když někdo říká, že se diví, že studenti nechodí za 50 Kč na operu, tak já se divím, že tam vůbec nějací přijdou. Tady jsem byl sice zadarmo, ale předem jsem to nevěděl. :)

Představení se jmenovalo Osmdesátdevět — Trenažér jedné revoluce. Už je to dávno, co jsem v tom divadle byl. Chtěl jsem tenhle článek napsat hned, ale to byly zkoušky, pak na výročí revoluce, ale nakonec jsem to zase nestíhal. Dostal jsem se k tomu až teď. Continue reading “Trenažér jedné revoluce”

O jednom vtipném rýmu

Tenhle příbeh je pravda, ať visim, jestli vám budu lhát…

Nemám moc rád tyhle teorie, kde lidi (a zejména holky v tom vynikaj) vidí souvislost, osud nebo karmu úplně za všim, co se stane. A přitom to vysvětluje počet pravděpodobnosti — akorát ne tak zajímavě jako různí čajoví druidi.

Ale slyšte tento kratičký příběh. Continue reading “O jednom vtipném rýmu”

Poraděnko s ručením omezeným

Některá témata jsou věčná jako Fidel Castro. A vrací se pořád dokola. Já sám jsem o tom na blogu psal už snad desetkrát, ale v poslední době mě napadlo podívat se na to z širší perspektivy. Jestli náhodou není komentování na webu ze stejného těsta jako komentování na ulici, v hospodě a kdekoliv jinde. Domnívám se, že je.

Češi jsou prostě poraděnka. Nikdo se jich na nic neptá, ale oni přesto poradí. A zadarmo. Když jejich rad nevyužijete, ještě se cítí ukřivdění. (Samozřejmě, že takoví nejsou všichni. A je možné, že takoví jsou i jinde, netvrdím ani tak, ani onak, neb o tom nic nevím.)

Nijak se netajím tím, že mi tohle poraděnkovství pěkně leze krkem, ať už jsem příjemcem rad já, nebo jsem nucen poslouchat Rady & Porady® pro někoho jiného. Continue reading “Poraděnko s ručením omezeným”

Odhalení desperáta

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou překupníci kradených aut, vrahové a vyděrači. Muži z Kobry 11 pracují ve dne v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost.

Zatímco ve čtvrtek byl odhalen Pirát silnic, byl jsem včera odhalen i já.

Přejel jsem hranici na bývalém hraničním přechodu Svaty Kric (jak říkají naši němečtí přátelé Svatému Kříži). U silnice číhalo auto a v něm dva pánové s nebezpečným pohledem. Ani jsem se nenadál a už mi byli v patách.

Jeden z těch týpků mi zaťukal na okno a něco mi ukázal asi tak na 1/100 sekundy. Mohla to být průkazka policie přesně stejně jako včerejší lístek do kina, protože jsem to vůbec neviděl. Continue reading “Odhalení desperáta”

Pirát Silnic™

Konečně jsem se dozvěděl, jak vypadá tenhle Pirát Silnic™, co se o něm pořád mluví. To je ten, na kterýho se ušil bodovej zákon a ze kterýho novináři serou atomový hřiby.

Pořád jsem tomu totiž nemoh přijít na kloub. Žádnýho silničního piráta jsem totiž neviděl. A tak jsem se ptal několika lidí, který o něm mluvili, jak vypadá. Dotazoval jsem se, jestli má dřevěnou nohu, pásku přes oko a papouška na rameni — protože jinak jsem si ho představit neuměl.

Avšak včera byl tento pirát dekonspirován policejní hlídkou. A co je horší, celou dobu jsem si tohodle hada vyhříval na prsou. Legendami opředený pirát silnic vypadá nějak takhle. K jeho charakterovým vadám nadále přičítám to, že píše diplomovou práci na competitive intelligence.

Asi se tážete, co tento pirát provedl. Považte! Jel na zadním sedadle bez pásu. Je to vrah nevinných obětí na silnicích.

Volám třikrát hanba, hanba, hanba!

Požádal jsem ji o ruku…

Bylo to uprostřed jedné z našich nekonečných hádek, kdy se pořád dokola řeší to samé, už tisíckrát (ne)vyřešené. Čím dál víc mě tím vytáčela, a bylo mi jasný, že musí přijít nějakej zlom. Navíc i kamarádi mě pořád tlačili do toho, abych konečně udělal nějaký rozhodnutí.

Což jsem jí taky řek. Evidentně si to taky myslela a zeptala se, jestli se už teda nebudem nikdy vídat…

V tu chvíli to přišlo jako blesk z čistýho nebe pro ní i pro mě. Prostě jsem řek: “Ne, nemyslel jsem rozchod, myslel jsem svatbu. Vezmeš si mě?” Continue reading “Požádal jsem ji o ruku…”

Miss Vitalita

ZadekVčera se konalo finále soutěže Česká Miss 2010, které s napětím očekával každý současný, bývalý i budoucí student mojí alma mater zvané stále ještě Gymnázium Sokolov (kolem roku 2030 už zvané Prokopovo gymnázium).

A to z jednoho prostého důvodu. Naše spolužačka Carmen (ta nalevo) se probojovala do finále a dobří jazykové tvrdili, že má velké šance na úspěch. Prostým pohledem jsem to osobně viděl na těsné druhé místo za finalistkou č. 1 a pozdější vítězkou všelidového hlasování Jitkou Válkovou.

Jitka Válková podle očekávání vyhrála. Carmen bohužel skončila někde uprostřed pelotonu. Aspoň vyhrála jednu z cen útěchy, totiž Miss Vitalita. A v tzv. adrenalinových úkolech měla jednoznačně nejodpornější úkol. Byl to jedinej úkol, kterej bych neudělal. Sníst cvrčka nebo červa? Bléééé. :-! (Jedině za peníze ;) )

Ale přiznávám, že mě zaskočil úspěch šestky Veroniky Machové (btw, stejně se jmenuje jmenovala sestra našeho předsedy). Během přenosu měla příšerný účes, který jí vůbec neslušel. Ale když jí ukazovali s pavoukama a potkanem, tak vypadala mnohem líp.

Samozřejmě jsem taky hlasoval. Protože jsem chtěl prodat Blesku svoje fotky, co mám ještě z dob, kdy jsme byli na gymplu. Oba jsme se účastnili akcí zvaných lidově středoškolka, oficiálně Středoškolská sportovní liga (SSL) nebo nějak podobně, jejichž účel spočíval v tom, že jsme vždycky roznesli na kopytech kynšperský kuchaře-číšníky, ale nechali se porazit od varskýho gymplu.

Soutěže středoškolek se konaly ve spoustě disciplín, z nichž pouze v některých vyhrál Radovan pětkrát po sobě. S pozdější Miss Vitalita jsme se potkávali na SSL v atletice, kde můj program trval vždycky zhruba 4:50 min, jinak jsem se celou dobu nudil, takže jsme se s Radovanem smáli ostatním a fotili jsme.

Když už to teda nemůžu prodat Blesku, aspoň s tím oblažím svoje věrné čtenářky (a Zdenise). Vybírám dvě fotky z déčáckého archivu. Continue reading “Miss Vitalita”