Author: mpanek

Dominik měl v Sofii strávit jenom jeden den, a tak hned po příjezdu vyrazil s Turkama na obhlídku. Já jsem zůstal v hostelu a snažil se hodit do relaxu, což obnášelo pití kafe a sledování Tour de France.

Po večeři jsme byli domluvený s Dimitarem, že zajdeme někam na pivo. Doved nás do hospody s názvem Halbite, kde to halba (čteno na začátku s ch) je prej odvozený od německýho slova pro půllitr. Měli tam točený pivo, dokonce i tupláky. Tomu nešlo odolat. :) Continue reading “Bulharsko 2012, díl pátý”

Koukám, že mám v tom minulym zápisku nějak pomotaný dny, ale to nevadí. Prostě se to všechno stalo, akorát neni přesně jistý, kterej den. :)

Na další den byla přichystaná debata. Debatovat se mělo o zákoníku práce. Zbyla na mě pozice lídra socialistické opozice, takže jsem zákoník práce musel hájit. V týmu jsem měl dvě Rumunky a jednoho Rumuna, kterej původně měl bejt poradce, ale potom, co to Diana vzdala, se stal mym stínovym vicepremiérem. Continue reading “Bulharsko 2012, díl čtvrtý”

V posledním díle jsem zapomněl zmínit jednu důležitou a zajímavou věc. O Bulharsku se říká, že souhlas se vyjadřuje vrtěním hlavy a naopak nesouhlas kýváním hlavy. Když jsem mluvil se Stojanem a Antoanetou, tak v jedný chvíli Stojan něco povídal, Antoaneta s nim evidentně souhlasila, ale vrtěla hlavou. Hned potom, co jsem se zeptal, proč vrtí hlavou, mi došlo, že to je vlastně bulharskej souhlas.

Dimitar (čte se Dimitr) mi sice tvrdil, že v současný generaci už to nikdo nedělá, ale já měl důkaz, že dělá. :) Ale každopádně je tenhle zvyk asi dost na ústupu. Zajímavostí je, že to fakt dělaj jenom Bulhaři. Měli jsme tam jednu holku z Makedonie, tak jsem se zeptal, jestli Makedonci taky vrtí hlavou na znamení souhlasu, protože makedonština je dialekt bulharštiny. Prej na souhlas hlavou kejvaj. Continue reading “Bulharsko 2012, díl třetí”

Dominik dorazil do Sofie někdy v půl osmý ráno. Musel jsem vyvinout velkou námahu, abych vylez ven před hostel. Pak ještě snídaně a vyrazili jsme na pivo. Sraz měl bejt ve dvě a do tý doby byla spousta času. Našli jsme nějakej frikulínskej bar, kterej měl dokonce točený pivo. Sice z takový minipípy, ale darovanýmu koni na zuby nekoukej.

Točený pivo za jedno euro, kdo by to nebral. Připadali jsme si jak smetánka. :D Následovala procházka po městě, kterou přerušilo kafe v McDonaldu. Ceny u McDonalda jsou tady o dost nižší než u nás. Tak třeba zmrzlina stojí půl lva, tj. 25 centů. Věci, který my máme v jednotný ceně 20 Kč, maj tady v jednotný ceně jednoho lva, tj. asi 13 Kč. Lidová cena prostě. Continue reading “Bulharsko 2012, díl druhý”

V bulharském městě Bansko se koná seminář s názvem Europe & Liberty, kam jsme se s Dominikem přihlásili, protože nám ho nabídli jako náhradu za seminář v německym Gummersbachu, kam jsme se hlásili původně.

Seminář probíhá od 14. do 20. července. Ukázalo se, že jsem vůbec neměl představu o tom, jak daleko to do Bulharska je… třicet hodin ve vlaku mě poněkud vyděsilo, takže jsem se rozhod koupit si letenku. Nejlevnějc to vycházelo tak, že jsem dorazil už 13. a odletim 23., takže si užiju čtyři dny navíc v Sofii. Navíc jsem dostal slevu za účast v soutěži o Pelikán-blogera, která mi podle pravidel ale měla už propadnout už někdy v dubnu. :) Dominik se radši rozhod pro napínavou cestu autobusem. Continue reading “Bulharsko 2012, díl první”