K článku Michala Kašpárka o Dni daňové svobody

Michal Kašpárek, můj oblíbený autor z Finmagu, napsal kritiku Dne daňové svobody. A i když mnohé už vysvětlil Dominik Stroukal, rád bych přece jenom ještě něco dodal.

Předně chci říct, že Michal Kašpárek má pravdu, že zveřejňování průměrné výše zdanění je zavádějící. Avšak ne tím způsobem, jaký má asi na mysli. Mediánový zaměstnanec má totiž Den daňové svobody později. Nechci teď trávit několik dní přesným propočtem, ale počítejte se mnou v hrubých obrysech.

Průměrná mzda je 29 320 Kč, z toho mediánová je 80 %, tedy 23 456 Kč. To odpovídá superhrubé mzdě 31 432 korun. Pokud má tento náš mediánový zaměstnanec dvě děti, je jeho čistá mzda 20 954. Stát mu tedy sebere jednu třetinu ještě před tím, než vůbec nějaký peníz uvidí. Už jenom zdaněním práce se tak dostáváme na konec dubna. Continue reading “K článku Michala Kašpárka o Dni daňové svobody”

Voliči KSČM umírají pomaleji, zachránil je kapitalismus

Tahle věc mi vrtala hlavou už spoustu let, ale nikdy jsem se nepodíval na data. Je známým faktem, že kapitalismus prodlužuje délku života. Známým faktem taktéž je, že KSČM volí starší generace, v roce 2013 byl průměrný věk voliče této strany 60 let. Každý známe, někdo z televize a méně šťastní lidé též z rodiny, důchodce, kteří pravidelně volí komunisty. Kdekoho možná napadne: Neměli by tito voliči umřít a KSČM s nimi?


Graf přehledně ukazuje, že čím bohatší země, tím delší život mají její obyvatelé. Země jsou rozděleny barevně po světadílech, velikost jejich kruhu odpovídá počtu jejích obyvatel. Je evidentní, že body na tomto grafu lze proložit přímku signalizující korelaci mezi vyšším příjmem a vyšší střední délkou dožití.

Continue reading “Voliči KSČM umírají pomaleji, zachránil je kapitalismus”

Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd

Po semestru v čínské provincii Shandong a drobném cestování po Číně mezi zářím 2010 a lednem 2011 (vyšlo jako kniha a ebook pod názvem Kompletní slepice) a po dvoutýdenní dovolené v červenci 2014 jsem v únoru 2016 odletěl na krátkou dovolenou do zemí kolem Číny, kam jsem vždycky chtěl, ale do té doby to nevycházelo. Kamarádka Marieta (of Check Czech Fashion fame) byla na výměnnej semestr v Hong Kongu, takže se spojilo příjemné s užitečným.

Na programu cesty tak byl Taiwan, Hong Kong a Singapur s tim, že nejdřív se sejdeme v Taipei, potom se přesuneme do Hong Kongu a završíme Singapurem. Marieta nakonec na Singapur neletěla, takže tam už jsem se spálil sám. Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd”

Čína II: Poslední zastávka Dubaj

Po dlouhém letu Peking-Dubaj, kde jsem seděl vedle smrdutýho Číňana, jsme nad ránem vystoupili na dubajském letišti a snažili se přes pasovou kontrolu dostat do Dubaje, kde nás čekal téměř 24hodinový přestup. Některý pronárody tu ani nemusej ukazovat pas imigračnímu úředníkovi, projdou jenom přes automatický dveře, ale Češi ještě tuhle vymoženost neměli. Takže jsme museli projít týpka v bílym hábitu (prej se to jmenuje thawb a nosej to tam všichni). Naštěstí nedělal drahoty a pustil nás bez prodlení.

Po chvilce zkoumání jsme přišli na to, jak metrem dojet do hotelu, kde strávíme ten jeden den a jendu noc na přestupu. Šárka našla na Bookingu čtyřhvězdičkovej hotel v 90% slevě. Nekupto! Continue reading “Čína II: Poslední zastávka Dubaj”

Varování, že vás neobslouží – projev nechráněný svobodou slova

Na Facebooku vzbudil značnou vlnu nevole níže zobrazený dokument, doprovázený statusy a komentáři o svobodě slova a zakazování názorů.

Stručný výtah: Majitel restaurace napsal na Facebookový profil svojí restaurace: “V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM” [sic] ČOI má za to, že jde o neoprávněnou diksriminaci podle § 6 zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a majiteli restaurace udělila pokutu 60 000 Kč, ačkoliv podle zákona mohl udělit pokutu až 300 000 Kč. Continue reading “Varování, že vás neobslouží – projev nechráněný svobodou slova”

Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů

Byl jsem hostem na ČRo Plus v debatě o svobodě slova. Mojí oponentkou byla Apolena Rychlíková z A2larmu. Záznam debaty:

Jelikož na debatu bylo málo času, nebyla možnost argumenty rozvinout. Proto píšu tenhle článek, abych se pokusil svoje výroky zasadit do patřičného kontextu. (Můj článek pro Laissez Faire na totožné téma z roku 2015 »)

Řekl jsem: “Proces s Geertem Wildersem je kontraproduktivní. […] Povede to jenom k tomu, že bude populárnější ve volební kampani.” To není nic překvapivého ani rozporuplného. Málo známým faktem ale je, že stíhání za hlásané názory zpopularizovalo nacisty. Jak píše Bohumír Žídek: Continue reading “Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů”

Kandiduji na předsedu Svobodných

Jak možná víte, Petr Mach v prosinci rezignoval na pozici předsedy Strany svobodných občanů. Nyní kandiduje znovu. Ve Svobodných jsem od úplného začátku, tedy osm let. Vývoj do eurovoleb mě naplňoval optimismem a nadějí na to, že v českém parlamentu zasedne taková strana, která se za pravicové myšlenky nebude stydět, ne jako dnešní ODS a TOP 09.

Bohužel v posledních dvou letech Svobodní stagnovali a mám dojem, že rok 2016 znamenal pro Svobodné strmý pád. Nechci bez boje zahazovat osmiletou práci svoji, svých spolustraníků, našich příznivců a voličů, proto jsem se snažil prosadit změny našeho vystupování a stranické reformy, jak mi jenom síly stačily. V něčem jsem uspěl, ale bylo to too little, too late, jak říkáme my němčináři.

Stanovy Svobodných dávají velké pravomoce předsedovi strany. Proto jsem se rozhodl prezentovat svoji vizi na to, jak vést stranu jiným způsobem, když se otevřela tato příležitost. Tuto vizi (ve verzi pro veřejnost) si můžete přečíst zde ». Verzi určenou pro členy, kde není nic tajného, ale jsou tam naopak nudné vnitrostranické věci, si mohou členové a příznivci přečíst na intranetu Svobodných.

Nevidím se jako volební lídr a premiér České republiky – která je na tom mimochodem mnohem lépe, než si často připouštíme – vidím se jako dobrý servisman pro volebního lídra Svobodných a v případné profesionální politice buď jako backbencher nebo jako rušič ministerstev. ;) Na zaujetí davů a volební lídrovství mají Svobodní kvalifikovanější lidi, já jim chci jenom poskytnout co nejlepší servis.

Hezký nový rok!

PS: Džíny bohužel nemám ani jedny. :(

Čína II: Přes Guangzhou a Peking domů

V minulém díle jste viděli: Hong Kong, Viktoriin přístav, Viktoriin vrch, pláž a rostoucí HDP. V tomto díle se naše dovolená po dvou týdnech chýlí ke konci, a tak se musíme dostat z Hong Kongu do Prahy. Tato cesta zahrnuje jeden den v Guangzhou, přestup v Pekingu, jeden den v Dubaji a nakonec spoj do Prahy a pak metro do Butovic.

Poslední ráno v Hong Kongu jsme vyrazili na mongkokské trhy nakoupit souveniry pro rodinu a jinou zvířenu. Nákup obsahoval smlouvání v angličtině a čínštině. Opět tak přišla vhod nejdůležitější čínská věta: “太贵了。” (Moc drahé.). Po nákupech jsme přejeli na hongkongské nádraží a vlakem se přesunuli do Číny. Byla to bezbolestná a rychlá jízda, celkem trvala jenom dvě hodiny.


Jest libo vkusný náhrdelník?

Continue reading “Čína II: Přes Guangzhou a Peking domů”

Topol na Hrad: Zbláznil jsem se?

Miloš Zeman s největší pravděpodobností bude prezidentem ČR i v dalším volebním období. Čekal jsem, že to bude příšerný prezident, proto jsem mu nemohl dát hlas. Bohužel se skutečnost ukázala být ještě horší, než jsem si před volbou myslel.

Co s tím?

Éterem plují různá jména. Michal Horáček – přestože je politicky úplně jinde než já – by nemusel bt špatnou volbou. Jeho plusem je, že si uvědomuje, že by se neměl moc asociovat s havlistickými intelektuály, protože tím se rovnou odsoudí k porážce. Bohužel jeho rozhodnutí, že nebude mít PR poradce a že mu kampaň na FB povede Žít Brno, ho k té porážce odsoudilo tak jako tak.

Jaroslav Kubera říkal, že chce kandidovat. Tomu bych dal hlas beze všeho. Jako jeden z mála zůstal pravičákem i tváří v tvář šikaně eurohujerů z Bruselu i z vlád vedených ODS. Bohužel ale nevíme, zda umí vést celostátní kampaň a jaká je jeho volitelnost mimo Teplice. Jeho více než dvacetiletá nepřetržitá šňůra coby starosty Teplic a nyní již šestnáctiletá nepřetržitá senátorská šňůra jsou ovšem impozantní výsledky, se kterými se v české politice může měřit snad jenom Václav Klaus. Continue reading “Topol na Hrad: Zbláznil jsem se?”

Hong Kong: Anglie v Číně

dsc05061_resize

Po neuvěřitelné noci jsme se probudili do hongkongského rána. Už zanedlouho jsme měli sraz s Peggy a Stevem, mými couchsurfery z roku 2011.

Kdo četl Kompletní slepici, dobře ví, že Číňani si dávají tzv. “anglická jména”. Jedna z nejlepších otázek, kterou vám Číňan může položit, zní: “Martin? To je tvoje anglický jméno?” – “To je moje opravdový jméno, díky za optání.” V Hong Kongu s anglickými jmény došli tak daleko, že je mají napsaná i v občance a oslovují se jimi mezi sebou.

Peggy se Stevem nás nejdřív vzali na “typickou hongkongskou snídani”, jak to sami nazvali. Koukali dost překvapeně, když jsem jim říkal, že míchaný vajíčka, šunka, toast, buchty – a ano i čaj s mlíkem jsou věci, který lidi jedí v Anglii a že to jim vnutili Angličani. Já jsem zase koukal překvapeně, že tu jezdí červený double-deckery. Continue reading “Hong Kong: Anglie v Číně”