Tag: čína

Haikou report

Další den předpověď počasí hlásila deště a větry a všeliký ženění čertů, což mi přišlo vhod, poniváč se mi vůbec nikam nechtělo. Došel jsem si teda pro snídani do sámošky a ponořil jsem se do hlubin internetu, kde jsem si konečně dohnal resty ve čtení ekonomickejch blogů a blogu Dana Hannana. Jsou to většinou tak chytrý zápisky, že na ně po celodenní poznávací túře nemám náladu.

Večer se měla konat jakási krysmes párty ve druhym hostelu tohoto města (kterej tu byl první), tzv. Banana Hostelu, do kterýho jsem nešel bydlet proto, že měl přímo děsný recenze. Continue reading “Haikou report”

Štědrej den v Haikou

Ráno jsem se probuudil a šel jsem se najíst, ale zaměstnankyně hostelu Eva mi řekla, že prej v půl dvanáctý bude oběd, protože jinej zaměstnanec má narozeniny. No tak jsem si došel koupit jenom zmrzlinu a nějaký drobnostě. A že teda počkám na ten oběd.

Čekám, čekám… a oběd furt nikde. Nakonec jsem se dočkal, i když jsem myslel, že mezitim pojdu hlady. K obědu byla samozřejmě rejže. A k tomu nějaký maso (samozřejmě s kostma) a kuřecí polívka (samozřejmě s kostma i pařátama a dalšíma dobrůtkama).

Mám tradici, že na Štědrej den chodim hrát hokej na zamrzlej Rychnovák (to je takovej kačák za rodnou vsí). To jsem samozřejmě nemoh dodržet, protože jednak v Číně nemám ani jednu brusel, jednak bych neměl s kym / proti komu hrát a jednak moře nezamrzá, viď. Continue reading “Štědrej den v Haikou”

Přesun z Guangzhou do Haikou

Ráno jsem se musel donutit vstát zavčasu, protože jsem byl domluvenej s Číňankama, že s nima pujdu v 10 ráno na snídani. To by nebylo tak hrozný, pokud bych se nemusel odhlásit z hostelu, takže jsem si musel zabalit. A dost potichu, protože všichni ještě spali. No ještě aby ne, když ještě v jednu ráno v tom pokoji nikdo nebyl. :)

Na snídani jsme šli do stejný restaurace, kam mě zavlíknul ten Holanďan. Nakonec se ukázalo, že se nejmenuje ani Walt ani Walter, nýbrž Wouter. No, ale to je jedno. K snídani jsme měli dostr divný věci nevalný chuti. Taky jsem vyzkoušel durian, o kterym kdysi referoval Vujo na svym singapurskym blogu. Uvařenej (?) durian nesmrděl, ale imho to teda neni žádná pochoutka. Continue reading “Přesun z Guangzhou do Haikou”

Guangzhou, den pátý

Dneska jsem vynechal trénink, protože mě děsně bolej nohy z toho chození nebo co. Takže jsem si jenom nafotil a natočil situaci před hostelem.

Pak jsem se vypravil k chrámu Liurong. Poblíž jsem našel příjemnou restauraci, kde jsem si objednal jakousi žlutou rejži s masem. Musel jsem zreklamovat, že mi nedali hůlky, a dali mi jenom lžíci. Evidentně si mysleli, že bílá tvář neumí s hůlkama jíst. Jenže s hůlkama se pořád jí líp než s čínskou lžící, ta je hrozná.

Chrám jsem našel a vypadal přesně stejně jako všechny ostatní buddhistický chrámy, co jsem tu doteď navštívil. Jediná změna byla, že tu pobíhali i mniši. Taky tu byla spousta krámků se suvenýrama. Původně jsem myslel, že tu něco koupim, ale když se mnou zase chtěli smlouvat o ceně, tak jsem si to rychle rozmyslel. Já to tak nesnášim. Continue reading “Guangzhou, den pátý”

Guangzhou, den čtvrtý

Tak co, bude dneska zas takový vedro? — Myslim, že jo, kámo.

Dneska ráno jsem si dal střídavý tempo v běhu, prej se tomu říká fártlek. Moc se mi nechtělo vylejzat z hostelu. Nakonec jsem se asi v půl jedný vykopal a že si zajdu na 90minutovou říční plavbu.

Cestou jsem si koupil od pouliční prodavačky banány a hroznový víno. Neměla na rozměnění, tak zaběhla někam za roh a vocamcaď se vrátila s hodně jetejma bankovkama. Ale mezi nima byl jeden skvost. Yuanová bankovka z předposlední série, tzn. bez toho ksichta Maa. Nedám nikomu, zarámuju!

Dopravil jsem se do Pekingský ulice, kde startujou ty lodi, a najednou se proti mě valí davy důchodců v nějakym červenym outfitu. A další a další vyskakujou z lodí. Vypadalo to Operace Overlord, edice China-Veteran. Když jsem se prodral až k okýnku, řekla mi osoba, že lodi jezdijou až večír. No, tak to je super, když je půl druhý. Tak lodičky nebudou, no. :( Continue reading “Guangzhou, den čtvrtý”

Guangzhou, den třetí

Dneska ráno jsem vstal v půl devátý a tentokrát jsem si dal ranní rozběhnutí devět kilometrů. Plánoval jsem deset, ale když jsem přiběh po 40 minutách k hostelu, tak už se mi to nechtělo natahovat.

Dneska se slunci nechtělo vylézt zpoza mraků a mně se proto nechtělo vylézt z hostelu. Nakonec jsem se v půl jedný odhodlal. Mezitim jsem si k snídani dal jídlo pojemnovaný Club Sandwiches. Bylo to dobrý, ale taky celkem drahý.

Vydal jsem se k Zahradě orchidejí. Nakonec jsem jí našel docela náhodou, protože se mi líbil jeden strom, tak jsem si ho chtěl vyfotit… a najednou koukám, že jsem u vstupu do tý zahrady. Ale asi bych jinak našel jinej vchod.

Zahrada byla celkem velká. A fakt pěkná. Vstupný bylo lidovejch osum yuanů. Nekupto! Ještě tam byly malebný kavárničky (spíš čajíčničky) a božskej klid. Prostě Roman Tyš jak blázen. Continue reading “Guangzhou, den třetí”

Guangzhou, den druhý

Ráno jsem se vzbudil v devět, a protože mám za dva tejdny maratón, šel jsem se proběhnout před hostel. Uběh jsem nějakejch šest kilometrů na pobřeží Perlový řeky. Příjemná atmosféra. Důchodci cvičí na muziku, nějakej typ tu hraje na klávesy a nějakej bílej cvok tu běhá dokola.

Po příchodu jsem si dal španělskou snídani a kafe. Španělská snídaně byly dva toasty s marmeládou a nějaká meruňka (nevim, co to bylo za ovoce).

Pak se mě ptal Australan Derek, jestli nechci jít odpoledne s nim do města. Tak proč ne, viď. Přibrali jsme ještě toho holandskýho tejpka, co bydlí se mnou na pokoji a jmenuje se Walt nebo Walter (jsem mu nerozuměl) Wouter. A vyrazili jsme. Continue reading “Guangzhou, den druhý”

Guangzhou, den první

V hostelu jsem se rozloučil s Filipíňačkou Michelle, která za tejden jede na Vánoce domů, a pak už jsem vyrazil na xMas Trip 2010. Cestou na letiště ani v letadle se nic mimořádnýho nestalo. Ani jsem neumrz, protože se v Jinanu oteplilo na příjemný jarní teploty.

Na letišti byla celkem nuda, a protože tam neni ani jeden pořádnej kšeft, tak tam taky byl hlad. Docela jsem se vyděsil, když jsem prošel security checkem a už volali last call mýho letadla. Myslel jsem, že mám ještě spoustu času. :) V letadle bylo na výběr seafood s nudlema, nebo prase s rejží. Dal jsem si prase, ofkoz. Nic moc, Emiráti maj lepčí jídlo.

Přistáli jsme v Guangzhou (česky Kanton) a hned z letiště bylo vidět spoustu palem. Nádhera. Venku příjemná teplota asi 16 stupňů. Nasednul jsem na metro a jel do čtvrti Fangcun (Voňavá Vesnice), kde jsem si koupil ubytování v hostelu. Cesta metrem trvala 65 minut. Myslel jsem, že chcípnu žízní a únavou. Continue reading “Guangzhou, den první”

Co se děje poslední dobou v Číně

Tak třeba dneska ukazoval muj teploměr -5 °C, když jsem se probudil. Brrr. Ale zejtra už má zase bejt nad nulou.

—

Minulý úterý jsem byl poprvý v životě v thajský restauraci. Jídla ale byly takový thajsko-čínský, takže bohužel jsem nemoh použít žádnej z fíglů, který popisoval DGX. K jídlu jsem si vybral nějakou bramborovou polívku v kokosovym ořechu, ale řekli mi, že kokosy nemaj. Ale i tak jsem si vybral dobrý jídla.

Byl jsem tam se svojí starší spolužačkou ze třídy studentů MBA. Nemoh jsem jí přesvědčit, že mezi Čechem, Němcem a Američanem neni ve vzhledu žádnej rozdíl. Pořád mi to nevěřila. A nejsem si úplně jistej, jestli jsem to pochopil dobře, ale říkala, že sex chce až po svatbě. Že už měla přítele tři roky, ale teď už dlouho nikoho neměla a že ani nemá kde by někoho poznala. Přitom je milá, pěkná a ani nemá knír jako ostatní Číňanky. Pochopit některý věci mi asi neni souzený, no. (Já vim, že nikdo z vás nepochybuje o tom, že jsem se na to začal vyptávat já, ale skutečnost je opačná. Začala o tom ona úplně zničehožnic.)

V restauraci byla živá muzika. Chlápek a mladice. Chodili octolu ke stolu a pěli písně. Každej si moh poručit jazyk, v jakym maj zpívat. Mysle, že jsou to Thajci, chtěl jsem thajštinu. Odzpívali a že prej můžem ještě jednu. Tak spolužačka řekla čínštinu. Pak se přiznali, že nejsou Thajci, ale Filipínci. Zpívali fakt pěkně a jazyků zvládali spoustu. Continue reading “Co se děje poslední dobou v Číně”

V luxusní restauraci

Popsat tenhle zážitek asi nebude úplně snadný, proto s tim taky už tak dlouho váhám, ale jdeme na to.

Můj učitel čínštiny jménem Wang Lei a zvaný Larry vymyslel, že půjdeme do Shandongskýho muzea, který se přesunulo z Hory tisíce Buddhů do novýho baráku nedaleko našeho kampusu. Muzea mě sice neberou, ale proč ne. K tomu vymyslel, že nějaká čínská rodina mě chce pozvat na večeři. To už znělo líp, takže jsem souhlasil i s tim.

Larry se rozhod, že obě akce spojí. A tak jsme šli s rodinou do muzea a pak na večeři. Naštěstí jsme do muzea přišli až někdy ve tři, přičemž v pět tady všechny takovýhle místa zavíraj, a dvě hodiny se daj přežít. Bohužel se nikdo neujal výkladu, takže jsem skoro vůbec nevěděl, na co se koukám. Paní Wangová se toho v Šanghaji zhostila mnohem líp.

Na to, jak je ten barák obrovskej, v něm navíc je pěkný prd podle mě. Taková samoúčelná megalomanská stavba. Číňani v muzeích před zavíračkou začnou hrát muziku (vůbec ne otravnou), aby návštěvníci věděli, že se maj pomalu pakovat. Tady začali hrát už půl hodiny před koncem. A zatimco za vstup na kopec nebo k jezeru se v Číně platí, muzea jsou zadarmo. Continue reading “V luxusní restauraci”