Důchodová reforma, Bernie Madoff a 150 let vězení

Průběžný důchodový systém funguje na principu Ponziho schématu. Wikipedia říká:

Výraz Ponziho schéma vznikl podle Charlese Ponziho — autora tohoto podvodu. V tomto schématu svěřují investoři provozovateli fondu peníze za účelem jejich zúročení, avšak tyto peníze provozovatel dále neinvestuje, a namísto toho pouze vyplácí prostředky fondu jen některé investory, většinou ty, kteří investovali dříve. Tento systém funguje do doby, dokud přicházejí noví investoři a prostředky se dají vyplácet ostatním. Když už ve fondu nezbudou žádné peníze na vyplácení, fond krachuje a vyplaceni zůstávají jen někteří investoři a ostatní nedostanou nic.

Spravovat Ponziho schéma je nelegální. Bernie Madoff za to obdržel 150 let vězení. Avšak evidentně, pokud je správcem Ponziho schématu vláda, je vše v pořádku. Continue reading “Důchodová reforma, Bernie Madoff a 150 let vězení”

Česko je příliš rovnostářské

…aneb Giniho koeficient

Milé děti, dlouho jsme tu neměli žádnou ekonomii, tak to dneska napravíme.

Pravda je taková, že všechny země světa nejsou stejné. Druhá pravda je taková, že pokud někde žijeme celý život, bereme to za normální a odlišné máme sklon považovat za horší, ač to tak být nemusí. Třetí pravda je, že česká společnost je čtrvtá nejrovnostářštější na světě. Continue reading “Česko je příliš rovnostářské”

Murray Rothbard píše o Tomáši Sedláčkovi

Murray Rothbard napsal o jakémsi moulovi. Avšak nemohl jsem se při čtení ubránit dojmu, že píše o našem českém Tomáši Sedláčkovi, podle kterého se John Stuart Mill jmenuje prostředním jménem Steward. :D

O Robertu Heilbronerovi, stejně jako o Johnu Kennethu Galbraithovi, se dá říct, že spadá do kategorie “populární ekonom” — to jest někdo, kdo neví o ekonomii prakticky nic, ale přesto o ní napíše sérii bestsellerů, které dychtivě čtou téméř pouze neekonomové, kteří rozumují o hlubokých myšlenkách, které tam nalezli. […] Jeho nová kniha je tak nedostatečná, že spadá do kategorie “ne-kniha”.

Zdroj: Ludwig von Mises Institute

Mít spokojené zákazníky je prý protitržní

Aktuálně.cz: Žluté autobusy čeká 6 milionů pokuty, jezdily moc levně

Běžný občan (bohužel i běžný ekonom) si myslí, že monopoly jsou špatné, a proto je třeba ceny regulovat, áno?

Přitom přijít na to, že jde o nesmysl, nevyžaduje zas tak velký intelektuální výkon.

  1. Nikdy jsem neviděl jiný než státní monopol.
  2. To, o čem se říká, že je monopol, většinou vůbec žádný monopol není.
  3. I kdyby existoval monopol a i kdyby nasadil zlé monopolistické ceny, pořád by to nebyl důvod k regulaci, protože spotřebitele nikdo nenutí si služby/výrobky kupovat.
  4. I kdyby se socanská společnost usnesla, že zlé monopolistické ceny je třeba trestat, je dobrým zvykem, že trest přichází až po prohřešku, nikoliv před ním.

Continue reading “Mít spokojené zákazníky je prý protitržní”

Duševní vlastnictví

Radim Smetka, nový místopředseda Svobodných, píchl na iDnesu do vosího hnízda.

Spousta lidí mi vytýká, že mám ve všem jasno, přestože já bych řekl, že to je přesně naopak. Mám v mnoha věcech velmi nejasno, avšak mám jasno v tom, že socialisté chtějí moji svobodu a moje peníze a ani jedno z toho jim dát nechci.

Ochrana duševního vlastnictví je jedna z věcí, ve které nemám jasno. Zatím nemám načtenou příslušnou literaturu, ale chystám se to napravit v horizontu deseti let. :) Avšak snažím se dobrat aspoň nějakých závěrů dedukcí a indukcí. Tady je, k čemu jsem zatím došel.

  1. Ochrana duševního vlastnictví musí platit buď navždy, nebo vůbec. Arbitrárně stanovená délka (např. 20 let) je na první pohled absurdní.
  2. Ochrana duševního vlastnictví musí platit buď ve všech odvětvích, nebo v žádných.
  3. Ochrana duševního vlastnictví musí platit buď pro malé i velké objevy, nebo pro žádné.

Continue reading “Duševní vlastnictví”

Proč je Coca-Cola v Číně levná?

Tohle mě zaráží už od začátku. Proč je Coca-Cola v Číně tak levná? Nemyslim teď cenu dvoulitrovky, kterou — jak dobře víme — určuje vztah poptávky a nabídky. Mám na mysli cenu půllitrovky oproti dvoulitrovce.

V ČR (a i jinde po Evropě, pokud mě paměť neklame) stojí v přepočtu na jednotku menší Coca-Cola mnohem více než velká. Myslím, že půllitrovka se pohybuje kolem 20 korun, dvoulitrovka pak stojí 33-35 Kč (kdyžtak mě opravte).

Je to přece logické. S menšími flaškami je spojeno více nákladů a poptávka spotřebitele, který si kupuje tu malou flašku, je méně elastická, takže ho můžeme přiškrtit.

Tak proč to v Číně nefunguje? V Číně má malá flaška 600 ml, velká buď dva litry nebo 2,5 l. Ceny jsou skoro přesně násobky množství, přičemž malá flaška stojí v supermarketech dva yuany a pět jiaů, tzn. něco kolem sedmi korun (bez prdele). Continue reading “Proč je Coca-Cola v Číně levná?”

Mýty a legendy o Číně #1: Komu škodí levný yuan

Neuběhne snad ani den, aby se v médiích neobjevila zpráva, jak je čínská vláda zlá, protože prý podhodnocuje svůj yuan.

Jak je tomu ale doopravdy?

Nevím, jestli je yuan skutečně podhodnocený. Nevím ani, jak bych to měl zjistit. Hlavně je mi to ale úplně jedno. Pro účely této diskuse ale budeme předpokládat, že to tak je.

Kurs měny by měl odpovídat tomu, že je jedno, zda koupíte notebook v Číně nebo USA, měl by stát stejně. Tedy kurs by měl být přesným poměrem. Že to tak není ani u měn, u kterých se neprovádí žádné intervence (např. koruna vs. euro) je dáno tím, že ne všechno zboží můžete nakoupit a převézt přes půl světa, kde ho díky špatnému kursu výhodně prodáte. Zkuste si představit, jak asi převážíte z Pekingu do New Yorku restauraci i s obsluhou a výhledem… Continue reading “Mýty a legendy o Číně #1: Komu škodí levný yuan”

Životní prostředí, addendum

Dodatek k článku Čína: edice životní prostředí.

Dneska mi můj učitel čínštiny vyprávěl, že rád leze po horách. A že před pěti lety tady v Jinanu bylo mnohem horší znečištění než dneska, že tu nebyla modrá obloha prakticky nikdy.

To by ovšem znamenalo, že už jsme v klesající části Kuznetsovy křivky! A tedy že slušné životní prostředí tu bude co nevidět… a s tim taky přijde pěkný horko.

Za pět let?

Čína: edice životní prostředí

Protože vím, že můj blog čtou kromě pravicových extrémistů (čímž myslím nejenom spolužáky z VŠE) taky zeleně angažovaní občané (čímž myslím nejenom spolužáky z gymplu). Tento článek bych jim tedy chtěl věnovat.

V poslední době jsem se dozvěděl, že tenhle blog k mýmu překvapení čtou taky lidi, kteří si přímo říkaj o to, abych jim tady věnoval nějakej laskavej humor, ale to si necháme jako překvápko až někdy na příště. ;)

Takže k dnešnímu tématu. Věrní čtenáři už mají teoretický základ, takže dneska přejdeme i k praktické aplikaci. Zejména se vám dnes bude hodit Kuznetsova křivka. Continue reading “Čína: edice životní prostředí”

Ekonomické doktríny, díl třetí — tentokrát z jiného úhlu

StudentkaJak jistě bystrý čtenář tohoto blogu ví, v lednu jsem napsal první dva díly tohoto seriálu. Ten první byl obecně o tomto předmětu a ten druhý byl konkrétně o mojí účasti. Rozepsal jsem i třetí díl, ale zatím jsem ho nedokázal dovést do konce, takže třetím dílem už navždy bude tento. :)

Od doby, co jsem psal ten druhý díl, uplynul nějaký ten čas. Z Beckera jsem nakonec dostal dvojku, což mě potěšilo, protože jsem doufal, že od náročného profesora dostanu aspoň trojku. Pak se ukázalo, že na naší fakultě existují i předměty, jejichž absolvování je těžší než Dějiny ekonomického myšlení, totiž zejména Evropská unie a její politiky s mírou vyhazování mezi 90-94 %.

Někde jsem se podřekl, že mě učení ekonomických teorií docela bavilo a že si myslím, že jsem mu celkem slušně porozuměl. Od toho byl už jenom krůček k tomu, abych pomoh těm, který to tolik nebaví.

Mám tříleté zkušenosti s výukou němčiny. S některými studenty je radost pracovat, nepochybuji o tom, že někteří z nich už dneska mluví německy líp než já. S některými je to dřina a neskutečný opruz. Mnohem líp se pracuje se studentama chytrejma a pilnejma (nebo tomu klidně říkejte jazykovej cit) než s těma línějšíma (a hloupějšíma?). Obecně je to práce, která mě většinou baví a je to za slušný peníze. Continue reading “Ekonomické doktríny, díl třetí — tentokrát z jiného úhlu”