Author: mpanek

Důvody pro vystoupení z EU nikdy nebyly silnější

První řádka Římské smlouvy říká, že smluvní strany jsou “rozhodnuty položit základy stále užšího svazku evropských národů” a politici v tomto rozhodnutí po desetiletí pokračovali, aniž by se lidí zeptali na jejich souhlas.

Ptát se lidí na souhlas byl v Evropské unii vždycky riskantní podnik, protože když se lidem dalo slovo, obvykle nesmyslné návrhy EU zamítnou. Jako když Irové řekli “ne” Smlouvě z Nice, když Švédové a Dánové řekli “ne” nebo když Francouzi, Nizozemci a znovu Irové řekli “ne” té milované Evropské ústavě Lisabonské smlouvě (připomeňme si, že tyto dvě smlouvy jsou v každém ohledu identické).

Nechávat o návrzích hlasovat v referendu je tudíž v Bruselu velice obávaný krok. Eurokrati dávají přednost postupu po byrokratických krůčcích. Téměř všechny státy EU mají politický systém, který je náchylný ke krizím koaličních vlád. Proto se média zajímají především o místní politickou detektivku a eurobyrokracii nevěnují příliš velkou pozornost — což dělá mandarínům z Berlaymontu velkou radost a občanům velké starosti. Když už se ale občanům dá možnost, aby se vyjádřili, má jejich odpověď poměrně obvyklou podobu. Continue reading “Důvody pro vystoupení z EU nikdy nebyly silnější”

Proč libertariáni podporují homosexuální manželství

Bývalý zástupce prezidentova kancléře Petr Hájek se pustil do debaty s novým místopředsedou Svobodných Tomášem Pajonkem ohledně rodiny, homosexuálních svazků, dětí a tak podobně. Nyní se do sporu vložil také kandidát Svobodných na prezidenta Ladislav Jakl.

Chtěl jsem o tématice napsat článek už nějakou dobu, teď to ale vypadá, že už nejde dál čekat.

Ladislav Jakl píše:

Někteří libertariáni si myslí, že mít negativní názor například na registrované partnerství je projevem neúcty ke svobodě jisté části lidí. Jenže to je veliký omyl. Manželství (stejně jako různé formy registrace partnerského vztahu) je sice svazkem dvou stran, ale nikoli dvou partnerů, jak se asi leckdo domnívá. Je svazkem partnerů na straně jedné a státu na straně druhé. Je státní institucí, je nástrojem veřejného práva. Umím si představit důsledného libertariána, který bude požadovat odstátnění partnerských vztahů, tedy ponechání i manželství soukromoprávním smluvním nástrojům. Pokud ale chce libertarián naopak vytvořit novou privilegovanou veřejnou instituci: státem registrovaný svazek homosexuálů, pak je přinejmenším nekonzistentní. Prostě si nevšiml, že k naprosté svobodě v partnerských vztazích zcela postačí volnost žít podle soukromého práva. Registrované partnerství není formou legalizace soužití homosexuálů, to je legální i bez registrace. Registrované partnerství je formou etatizace, institucionalizace a privilegizace soukromých vztahů. A pokud s ním konzervativci nesouhlasí z morálních důvodů, jsou s konzistentními libertariány vlastně na jedné lodi.

K tomu se musím vyjádřit už jenom proto, že jsem dřív takový názor zastával taky. Už nezastávám. Continue reading “Proč libertariáni podporují homosexuální manželství”

Evropská unie je definice korupce

Hospodářská komora ČR se dostala k penězům z evropských fondů falšováním údajů, tvrdí EU a zaměstnanec veřejnoprávního rozhlasu tvrdí na svém účtu na Twitteru, že je to prý ostuda.

Mohu než souhlasit, skutečně to je ostuda. Avšak je to ostuda Evropské unie a všech jejích zastánců. Evropská unie je totiž korupcí tak prolezlá, že ji jednou budou učebnice dějepisu popisovat jako jeden z nejkorupčnějších systémů, který kdy existoval.

Dodnes přetrvává v jistých kruzích nekritický obdiv ke všemu bruselskému, vyjádřený snad nejlépe postojem Václava Havla, že – parafrázuji – český tunelář se tetelí blahem v českém přítmí, ale bojí se bruselského světla. Ale karta se začíná obracet. Continue reading “Evropská unie je definice korupce”

Letní semináře pro studenty liberalismu

Fotka
Možností, kam se mohou jet v létě na týden vyřádit začínající teoretici liberalismu, je několik. Tady přináším stručný přehled:

Amerika
Americké semináře se od evropských odlišují dvěma věcmi: Dostat se tam je mnohem dražší, zato se tam ale setkáte se světovými špičkami liberalismu a se zapálenými účastníky z celého světa.

Foundation for Economic Education (FEE) pořádá v létě několik seminářů. Nejvyšší kvalitu má Advanced Austrian, o kterym mi říkala zaměstnankyně FEE, že už ho ale nebude dělat FEE, nýbrž Pete Boettke sám. Nedaří se mi rychle nic dohledat, takže netušim, jak to je. Continue reading “Letní semináře pro studenty liberalismu”

Gummersbach 2013

Psát deníkový články po půl roce je nejlepší.

Poté, co jsme s Dominikem absolvovali semináře v Americe, v Bulharsku a ve Slovinsku, rozhodli jsme se ukončit svoji seminářovou tour v Německu, konkrétně v Gummersbachu.

Gummersbach je taková německá prdel světa kdesi u Kolína, známá tim, že tam kdysi bejval úspěšnej házenkářskej tým (na to Němci fakt koukaj). No a taky se tam nachází sídlo Nadace Friedricha Naumanna.

To máte tak. Politický strany, který se dostanou v Německu do Bundestagu, si musej založit nadace, kam maj daňovej poplatník sype prachy jako zjednanej. Takže FDP má Nadaci Friedricha Naumanna. CDU má nadaci Konrada Adenauera, jehož ministr financí byl rozumný liberál a euroskeptik, ale nadace samotná teď sere atomový hřiby z toho, že by se její akce měl zúčastnit Petr Mach.

FDP jsou socani jak řemen, v europarlu zasedaj v tom vůbec nejeurosvazáčtějším poslaneckym klubu, kterýmu předsedá nejošklivější člověk na světě a taky největší eurohujer. Samotná nadace ale kupodivu financuje projekty, které podporují liberalismus a euroskepticismus. Takže financuje i seminář o liberalismu přímo ve svym centru v Gummersbachu. Continue reading “Gummersbach 2013”

Momentky 2013

Jak vypadal rok 2012 »

Film
Dohnal jsem několik restů, viděl jsem např. Limonádovýho Joea, Schindlerův seznam nebo Jih proti Severu. V kině se mi nejvíc líbili Rivalové.

Seriál
Stejně jako loni HIMYM a Survivor. Letos jsem navíc viděl první řadu The Americans a líbila se mi.

Beletrie
Letos jsem žádnou beletrii nečet, pokud nepočítáme Ganja Story. Ale celej rok jsem se připravoval na to, že si přečtu Velkýho Gatsbyho. Dokonce jsem začal, ale vůbec jsem se na to nesoustředil, tak jsem to přesunul na jindy. Continue reading “Momentky 2013”

Sabrina, pravicový film

Dohnal jsem jeden ze svých věčných restů a zhlédnul jsem film Sabrina s Audrey Hepburnovou a Humphrey Bogartem. Film je z roku 1954 a odehraje se v něm tahle scénka (používám jména herců, postavy se jmenují Linus a David Larrabee).

Holden: “Máš všechny peníze na světě.”
Bogart: “Vydělávání peněz není hlavní účel podnikání. Peníze jsou vedlejší produkt.”
Holden: “Co je teda hlavní cíl? Moc?”
Bogart: “Ále, z toho se stalo sprosté slovo.”
Holden: “Tak co je to nutkání? Jdeš vyrábět plasty. Co tím dokážeš?”
Bogart: “Co tím dokážu? Nic moc.
Vynalezli jsme nový výrobek, něco, z čeho bude mít svět užitek. Nové odvětví se přesune do nerozvinuté oblasti. Postaví se továrny, rozeběhnou se stroje a podnikáš. A shodou okolností teď lidé, kteří předtím neviděli ani halíř, mají najednou dolar, a bosé děti mají boty na nohou a mají umyté obličeje.
Co je špatného na nutkání, které dává lidem knihovny, nemocnice, baseballová hřiště a v neděli večer filmy?”
[Bogart zavolá svoji sekretářku.]
Holden: “Teď si připadám jako padouch.”

Humphrey Bogart hraje ve filmu boháče, který tráví příliš mnoho času v kanceláři, ale je to morální a ctnostný člověk. A to se odehrálo v jednom z nejslavnějších filmů historie, ve kterém hráli největší filmové legendy a který pochválila kritika.

Ani jsem nemohl uvěřit, že něco takového pustil Hollywood na plátno. Dnes totiž, po více než půl století, pouští Hollywood do světa filmy s tak hloupoučkým poselstvím o boháčích parazitujících na chudých, že tomu nemůže věřit ani takový blb jako Matt Damon, který je nepřekvapivě tak trochu pokrytec jak Brno.

A samozřejmě nemůžeme zapomenout na Audrey…

h/t: Sean Malone

Debata kandidátů na místopředsedy

Podle Stanov Svobodných (viz) končí po každých sněmovních volbách mandát současného republikového předsednictva a do tří měsíců musí být zvoleno předsednictvo nové. Je to vynikající pojistka proti tomu, aby horké hlavy osnovaly haškovské puče.

Předseda vyhlásil volbu na týden od 30. listopadu. Na post místopředsedy se přihlásilo kromě současných čtyř místopředsedů dalších osm kandidátů.

Na Ask.fm někdo zmínil, že by bylo dobrý uspořádat debatu kandidátů (to jich teda ještě nebylo 12). Nápad se mi líbil, tak jsem se ho ujal. Situaci jsem podcenil — nejenom, že jsem skoro neměl čas na přípravu, ale nakonec jsem ještě onemocněl zákeřným kašlíkem. Na fóru mi bylo po právu dáváno najevo, že to pěkně schytám, pokud někomu budu nadržovat. Ukočírovat debatu ve dvanácti (nakonec při dvou neúčastech jenom deseti) lidech přede jenom není jednoduché.

Debata měla tři části. Obecné otázky pro všechny kandidáty, dvouminutovou minizpověď každého kandidáta a dotazy z publika. Karel Zvára mi naprogramoval aplikaci pro sledování času, která mi hodně pomohla, takže jsem každému dal skoro totožný časový díl debaty.

A na výsledek už se podívejte sami:

Nejzajímavější část (ty minizpovědi) začíná v čase 1:09.

Mně debata v rozhodování pomohla. Tak snad pomůže i vám.

Pár slov k intervenci ČNB

Česká národní banka (ČNB) zahájila devizové intervence, lid se začal bouřit, mluvit o okrádání atp. A já to nechápu. Vypadá to, že lidi v podstatě až teď zjistili, že máme centrální banku a že ta manipuluje českou měnu a centrálně plánuje, co se s ní bude dít.

Např. Václav Klaus píše: Je to absence pokory, je to ambice nás všechny řídit, je to hraní si na demiurgy našich osudů.

Skutečnost je taková, že ČNB vyhlásila inflační cíl 2 %. A protože v bankovní radě jsou ekonomové a ne politici, rozhodli se, že tento cíl budou držet, přestože svým krokem strašně naštvou veřejnost, která o jejich počínání dosud nejevila nejmenší zájem. Continue reading “Pár slov k intervenci ČNB”