Občas šlápneš do Bruselu
V komentáři pod minulým článkem mě upozornil Petr Mach na české území v Hamburku. Rozhodně doporučuju k četbě.
—
Přišel jsem do hostelu a po dvou dnech strádání jsem se konečně moh připojit na internet. Takže jsem samozřejmě doháněl všechny resty. Navíc jsem byl fakt utahanej, takže se mi ani nic jinýho nechtělo podnikat. Continue reading “Hansestadt Hamburg — díl třetí”
Rok 2007, otázka Economixu: Jaký je váš oblíbený ekonomický či neekonomický autor?
Odpověď Petra Nečase:
Přiznám se, že v politickém slova smyslu jsem žák Václava Klause, ten nás vždy zkoušel z Hayeka. Toho jsem tedy opravdu pročetl a popodtrhoval. Docela i tím, že má širší záběr než jen do ekonomie.
Zdroj: Economix 6/2007 (pdf!), str. 16
—
Rok 2012, otázka Hospodářských novin: Asi jste nechtěl být po dvou letech v čele vlády, která vede zemi v recesi. Proč se to stalo?
Odpověď Petra Nečase:
Je to důsledek poklesu vládní spotřeby, úsporných opatření. Ale hlavně něco, co bych se nebál nazvat ekonomickou blbou náladou, která se odráží v nižší spotřebě domácností, v nárůstu vkladů. Lidé mají obavy z budoucnosti a chtějí si vytvořit finanční rezervu. Totéž platí pro podniky. Také si nejsou jisté budoucností a obracejí každou korunu.
Zdroj: web ODS
Otázka je, zda Nečas není spíše kalousiáncem.
Možná se divíte, co to má tenhle seriál za divnej název. Hamburk v minulosti býval hanzovním městem, německy Hansestadt — Němci totiž rádi vlastní přívlastky spojují s vlastním slovem a podstatná jména píšou s velkym písmenem na začátku, což jste asi věděli. Co to je hanza a hanzovní liga, je velice zajímavá story, o který mluvil letos Greg Rehmke na semináři v Bansku, a vy si o ní můžete přečíst třeba tady.
Hamburk byl vždycky taky významnej přístav a je na svojí historii patřičně pyšnej, takže určitě stojí za návštěvu už jenom z toho důvodu. Hamburk je samozřejmě pyšnej i na svojí současnost, pořád je to jedno z největších a nejbohatších německejch měst a po Rotterdamu druhej největší přístav v Evropě. A pořád je svobodným městem, tedy oficiálně Svobodné a hanzovní město Hamburk, který samo o sobě konstituuje jednu z 16 spolkovejch zemích. Continue reading “Hansestadt Hamburg — díl druhý”
Zapsal Daniel Hannan v článku Memo to the Occupy protesters: here are ten things we evil capitalists
really think. Přeložil yours truly. Vyšlo v Laissez Faire.
Dnes ráno jsem mluvil s některými protestujícími z Occupy. Šokovalo mě, jak hodně mimo byly jejich představy o mých názorech, které jako pravičák mám. Abychom si lépe porozuměli, předkládám zde deset věcí, které — a to mi věřte — si myslí většina pravicových grázlů, se kterými se stýkám. Samozřejmě neočekávám, že přesvědčím svoje levicové čtenáře v jediném článku, ale mohou získat
lepší představu o tom, co si skutečně myslíme. Continue reading “Deset věcí, co si my zlí kapitalisté skutečně myslíme (krátké info pro protestující z Occupy)”
My Bavoráci si rádi myslíme, že jsme ty nejlepší z Němců. Ostatně spousta statistik nám dává za pravdu. V Německu jsem strávil moře času (škola, práce, výlety, návštěvy příbuzenstva…), v jedný chvíli svýho života jsem mluvil skoro perfektně německy, vim toho dost o německym životě, kultuře atp. a na rozdíl od spousty lidí nepovažuju Němce ani za válečný štváče, ani za prasata a nesouhlasim s tim, že Němky jsou ošklivý. Přesto musim ale férově uznat, že Německo, který já jsem poznal, je skoro výhradně Bavorsko — zato ale důkladně. Continue reading “Hansestadt Hamburg — díl první”
Dominik měl v Sofii strávit jenom jeden den, a tak hned po příjezdu vyrazil s Turkama na obhlídku. Já jsem zůstal v hostelu a snažil se hodit do relaxu, což obnášelo pití kafe a sledování Tour de France.
Po večeři jsme byli domluvený s Dimitarem, že zajdeme někam na pivo. Doved nás do hospody s názvem Halbite, kde to halba (čteno na začátku s ch) je prej odvozený od německýho slova pro půllitr. Měli tam točený pivo, dokonce i tupláky. Tomu nešlo odolat. :) Continue reading “Bulharsko 2012, díl pátý”
Koukám, že mám v tom minulym zápisku nějak pomotaný dny, ale to nevadí. Prostě se to všechno stalo, akorát neni přesně jistý, kterej den. :)
Na další den byla přichystaná debata. Debatovat se mělo o zákoníku práce. Zbyla na mě pozice lídra socialistické opozice, takže jsem zákoník práce musel hájit. V týmu jsem měl dvě Rumunky a jednoho Rumuna, kterej původně měl bejt poradce, ale potom, co to Diana vzdala, se stal mym stínovym vicepremiérem. Continue reading “Bulharsko 2012, díl čtvrtý”
V posledním díle jsem zapomněl zmínit jednu důležitou a zajímavou věc. O Bulharsku se říká, že souhlas se vyjadřuje vrtěním hlavy a naopak nesouhlas kýváním hlavy. Když jsem mluvil se Stojanem a Antoanetou, tak v jedný chvíli Stojan něco povídal, Antoaneta s nim evidentně souhlasila, ale vrtěla hlavou. Hned potom, co jsem se zeptal, proč vrtí hlavou, mi došlo, že to je vlastně bulharskej souhlas.
Dimitar (čte se Dimitr) mi sice tvrdil, že v současný generaci už to nikdo nedělá, ale já měl důkaz, že dělá. :) Ale každopádně je tenhle zvyk asi dost na ústupu. Zajímavostí je, že to fakt dělaj jenom Bulhaři. Měli jsme tam jednu holku z Makedonie, tak jsem se zeptal, jestli Makedonci taky vrtí hlavou na znamení souhlasu, protože makedonština je dialekt bulharštiny. Prej na souhlas hlavou kejvaj. Continue reading “Bulharsko 2012, díl třetí”
Dominik dorazil do Sofie někdy v půl osmý ráno. Musel jsem vyvinout velkou námahu, abych vylez ven před hostel. Pak ještě snídaně a vyrazili jsme na pivo. Sraz měl bejt ve dvě a do tý doby byla spousta času. Našli jsme nějakej frikulínskej bar, kterej měl dokonce točený pivo. Sice z takový minipípy, ale darovanýmu koni na zuby nekoukej.
Točený pivo za jedno euro, kdo by to nebral. Připadali jsme si jak smetánka. :D Následovala procházka po městě, kterou přerušilo kafe v McDonaldu. Ceny u McDonalda jsou tady o dost nižší než u nás. Tak třeba zmrzlina stojí půl lva, tj. 25 centů. Věci, který my máme v jednotný ceně 20 Kč, maj tady v jednotný ceně jednoho lva, tj. asi 13 Kč. Lidová cena prostě. Continue reading “Bulharsko 2012, díl druhý”
V bulharském městě Bansko se koná seminář s názvem Europe & Liberty, kam jsme se s Dominikem přihlásili, protože nám ho nabídli jako náhradu za seminář v německym Gummersbachu, kam jsme se hlásili původně.
Seminář probíhá od 14. do 20. července. Ukázalo se, že jsem vůbec neměl představu o tom, jak daleko to do Bulharska je… třicet hodin ve vlaku mě poněkud vyděsilo, takže jsem se rozhod koupit si letenku. Nejlevnějc to vycházelo tak, že jsem dorazil už 13. a odletim 23., takže si užiju čtyři dny navíc v Sofii. Navíc jsem dostal slevu za účast v soutěži o Pelikán-blogera, která mi podle pravidel ale měla už propadnout už někdy v dubnu. :) Dominik se radši rozhod pro napínavou cestu autobusem. Continue reading “Bulharsko 2012, díl první”
