Category: notes

Den daňové svobody za první republiky

Včera proběhl den daňové svobody 2013. Zjišťoval jsem, kdy byl tento den za první republiky. Dával jsem to na FB i na Twitter, ale když už jsem se s tim sháněl, tak ať to nezapadne.

Prvorepublikové rozpočty se dají sehnat poměrně bez problémů. Horší je to už s údaji o HDP nebo národním důchodu. Tato data jsou povětšinou pouze v knihách, které nejdou na internetu sehnat. Data z Maddisona jsou nepoužitelná, protože jsem nevěděl, v jakém kursu hodnoty převedl. (Ale třeba mi opět nějaký čtenář poradí, jak na to.)

Sehnal jsem nakonec dvě práce. Bakalářku Hany Bískové, ve které jsou data o rozpočtech přehledněji než na webu PS PČR. A bakalářku Petry Pospíšilové, kde se nachází HDP ČSR od roku 1929 dále. Rok 1929 byl první, pro který jsem našel obě data ve srovnatelných jednotkách, takže jsem jej použil.

Pokud někdo dodá data, není problém, spočítat den daňové svobody i pro ostatní roky.

Výdaje státního rozpočtu (1929): 9,9 mld. Kčs
HDP (1929): 74 mld. Kčs

výdaje/HDP = 13,38 %
13,38 % z 365 dní = 48,8 dní, zaoukrouhlíme nahoru na 49 dní
49 dní tedy museli za první republiky pracovat na stát, tzn. od 1. ledna do 18. února

Den daňové svobody v roce 1929 tedy připadl na 19. února, tedy o celou třetinu roku dříve než dnes.

A to mluvíme o roce, kdy byli lidé mnohem chudší než dnes (zhruba 4,5krát — Maddison GDP per capita), logikou levicových etatistů tedy potřebovali, aby jim mnohem více statků zajišťoval stát, avšak ten nepřerozděloval ani třetinu toho, co přerozděluje dnes.

Ale i v té době se našli liberálové, kteří proti daním protestovali. Připomeňme si slova klasika českého liberalismu Karla Havlíčka. Ten již v roce 1850 psal: “Mnohý platí daně, a neví proč. Mnohý platí daně, a neví nač. Mnohý platí daně, a neví komu.”

Euroskeptiky budeme šikanovat, jak to jenom půjde

Server Deutsche Wirtschafts Nachrichten upozornil na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (pdf v češtině zde).

Skupina vedená rakouským europoslancem Hannesem Swobodou (nomen omen) chce tímto návrhem zabránit tomu, aby v evropském parlamentu zasedali “extrémně pravicové a xenofobní” strany. V současnosti je v EP zastoupeno 13 poslaneckých klubů složených z mnoha evropských stran, které inkasují celkem 31 miliónů euro. Continue reading “Euroskeptiky budeme šikanovat, jak to jenom půjde”

Miami Beach, den třetí (neděle)

Ve zbejvavajících dvou dnech jsem se chtěl podívat na Key Biscayne a na Everglades. Neměl jsem pořádně rozmyšlený, v jakym pořadí. Když jsem se ale probudil až v 9:30, bylo rozhodnuto, že jedu na Key Biscayne.

Měl jsem jasno v tom, že na cestu si pujčim bajka. K dipozici byl buď beach cruiser za 23 dolarů ze stojanu (bohužel tady ale jsou ty stojany jenom na vlastní Miami Bach, nikde jinde v Miami nejsou, takže je to tak trochu na hovno) nebo beach cruiser za 15 dolarů z půjčovny nebo horskýho bajka za 35 z půjčovny. Nevýhodou půjčovny bylo to, že bych kolo musel vrátit do sedmi večer a taky to, že byla dál než ten stojan. Starosti mi dělala hlavně ta pevná zavíračka, takže jsem radši nic neriskoval a pujčil si kolo u stojanu. Continue reading “Miami Beach, den třetí (neděle)”

Osobní vzpomínka na pana Bachoru

V sobotu ráno mě zasáhla velmi neradostná zpráva o tragickém úmrtí velkého bojovníka za svobodu pana Bachory. Je velká škoda, že není širšímu publiku znám, protože by si to po právu zasloužil.

Pan Bachora působil na úřadě vlády v době, kdy vládě předsedal Václav Klaus. Poté působil jako tajemník Nadačního fondu Václava Klause, v Centru pro ekonomiku a politiku, v občanském sdružení Laissez Faire, působil v kampani za nevstoupení do EU. Naše cesty se potkaly v okamžiku, kdy založil Stranu svobodných občanů, v níž poté tři roky působil jako místopředseda. Continue reading “Osobní vzpomínka na pana Bachoru”

Přejet manželku, nebo radši ponožku?

Na náš původní článek Sofiina parlamentní volba napsal Jakub reakci, takže se nedalo nic dělat a museli jsme s Dominikem napsat reakci na reakci.

Článek je totální nuda a pro normální čtenářky je absolutně nezajímavej. Může zajímat jedině lidi, který baví filosofovat nad tim, jestli je lepší manželku přejet tramvají, abyste zachránili ponožku, nebo nechat ji utopit. Může taky zajímat filosofy zabývající se sparťanskejma ultras, Sauronem a Jigsawem.

Jinak se obávám, že tam nenajde zalíbení nikdo. Těšim se na reakci na reakci na reakci…

Miami Beach, den druhý (sobota)

Moc dobře jsem se v hostelu nevyspal, předevšim kvůli klimatizaci. Musim se přiznat, že nechápu tu logiku. Kvůli tomu, aby někomu nebylo v noci horko, pustí klimatizaci, která dělá takovej strašnej kravál? Proboha proč? Navíc v noci ani takový vedro venku nebylo, pokojová teplota.

Ráno mi navíc zazvonily všechny budíky. To je známka špatnýho návštěvníka hostelu a nedělá se to. Měl jsem si je včas vypnout. Tohle bylo v 7 ráno, od devíti byla snídaně. Kafe/čaj a k tomu palačinky s čokoládou a sirupem. Vynikající věc, i když to prej na tý fotce nevypadá dobře. Continue reading “Miami Beach, den druhý (sobota)”

The case for a withdrawal from the EU has never been stronger

The first line of The Treaty of Rome says that the parties are “determined to establish the foundations of an ever closer union” and politicians have continued in the said determination for decades without asking the people for their consent.

That has always been a risky business in the EU because usually when the people can have their say, they reject EU’s outlandish proposals. Such as when the Irish said ‘no’ to the Treaty of Nice, when the Swedes and the Danes said ‘no’ to the euro, or when French, the Dutch and again the Irish said ‘no’ to the beloved EU Constitution Lisbon Treaty (remember that these two treaties are identical in every regard).

Putting proposals to a referendum is thus a much feared move in Brussels. The Eurocrats prefer to proceed by a series of bureaucratic moves. Virtually all EU states have political system prone to crises in the coalition governments. That is why the press is mainly preoccupied by the local political whodunit and does not pay any close attention to the EU bureaucracy — much to the pleasure of the mandarins in the Berlaymont and much to the dismay of the people. The people will, however, express their views with a rather regular pattern when finally given the chance to do so. Continue reading “The case for a withdrawal from the EU has never been stronger”

Miami Beach, den první (pátek)

Už zme tu dlouho neměli pořádnej cestovní blogísek, na jakej jste zvyklý, což? Lo and behold, tady je. A doufám, že puknete závistí. Tentokrát jsem se totiž vypravil na Miami Beach. To bylo tak…

V práci máme tři dny placený dovolený. Nejradši bych si je nevzal a měl je proplacený, což by bylo nějakejch 140 dolarů (i s marylandskou daní). Ale prej tenhle trik použít nemůžeme. A i když mě ta práce baví, tak přece jenom placený volno je lepší než práce, že jo.

Otázkou zůstávalo, jak s těma třema dnama mám naložit. V New Yorku už jsem byl, dokonce docela dlouho, a přestože bych tam samozřejmě kdykoliv zajel znova, ubytování je tam neskutečně drahý a sehnat tam někoho na couchsurfing je pain in the ass. Continue reading “Miami Beach, den první (pátek)”

Život evropského mandarína

Derka Jana Eppinka jsem znal v podstatě jenom z tohoto jeho proslovu. Pamatuju si taky, že se tu a tam směje Farageovým vtipům, a tuším, že se o něm pozitivně vyjadřoval Dan Hannan na blogu. Když jsem se dozvěděl, že v češtině vyšla jeho kniha Život evropského mandarína, určitě jsem si ji hodlal přečíst. Očekával jsem další zdrcující kritiku bruselských institucí.

Když jsem vzal knihu do ruky a na začátku přečetl nejapné předmluvy Edvarda Kožušníka a Jana Zahradila, dost mě to od čtení odradilo. Bohužel mě to neodradilo úplně, což mělo, protože ty předmluvy jsou dostatečným varováním před obsahem knihy. Continue reading “Život evropského mandarína”

Liberálové vs. feminismus

Byl jsem donucen přečíst si text Čí svoboda? A jaká svoboda? Krátká úvaha nad českým “liberalismem” od autorky Barbary Havelkové. Jelikož se jedná o velmi neslušný útok na liberalismus, musím reagovat.

Článek autorky ověnčené akademickými tituly z ČR i zahraniční (viz) je plný tak neuvěřitelných nesmyslů, že s tím by u mě neprošli ani moji studenti na VOŠce. Proto nechápu, jak může něco takového dát na papír učitel na prestižní univerzitě.

Nezbývá než to vzít postupně.

Představa mnoha českých “liberálů” o “svobodě” se podle mého dá shrnout asi takto: “Svoboda je, že si můžu dělat, co chci.”

Vůbec ne. Absolutní straw-man. Ať autorka někoho takového ukáže. Continue reading “Liberálové vs. feminismus”