Občas šlápneš do Bruselu
Maratón začínal v 8 ráno, to znamenalo vstávat aspoň tři hodiny předem, protože dvě hodiny před během se nesmí jíst. Protože jsem se ale těsně před šestou musel dopravit k Leonovi, nastavil jsem si budíka na 4:45. Děs. A to jsem ještě někdy ve čtvrt na tři musel jít na záchod kvůlivá svýmu průjmu, co jsem chytil včera. Continue reading “Xiamen, den šestý — malasong”
Xiamen má jenom 2,5 miliónu obyvatel, a tak nemá metro. Můžete po něm cestovat autobusem nebo na kole. Kolo jsem neměl a čínský autobusy nemám rád. Takže jsem se rozhod strávit i čtvrtej den nedaleko svýho bydlení.
A tal jsem vyrazil na kopec, co se tyčí uprostřed města. Myslel jsem, že to bude snadný… jenže jsem zapomněl, že jsem v Číně, kde najít vchod na kopec je zatraceně těžký.
Tak jsem běhal kolem hory jak šílenec a ten vchod furt ne a ne najít. Pak jsem aspoň našel pěkný jezírko.
Před mapou ostrůvku
Když říkáte Číňanům, kam jedete, všichni vám odpoví totéž. Takže to začne bejt po chvilce docela otrava.
Rozhovor, vzor 1:
– Kam jedeš?
– Do Šanghaje.
– Na Expo?
Continue reading “Xiamen, den třetí — Gulangyu”
Na druhej den jsem neplánoval nic. Jenom se tak porozhlídnout po okolí, odpoledne jít vyzvednout startovní číslo na maratón a večer jsem měl sraz s couchsurferkou Caroline.
Tak jsem se šel projít k moři, protože po cestě z letiště mi ta scenérie připadala přímo fantastická. A taky že byla. Jedete si autem po dálnici, která stojí v moři a pozorujete ostrovy Fujianu, za kterými tušíte Taiwan, zatímco se v moři kymácí lodě a loďky.
Do Xiamenu jsem přiletěl v půl třetí. Protože jsem se v Haikou nestih oholit, rozhod jsem se vyzkoušet život Toma Hankse z filmu Terminál a pokusil se oholit na mezinárodním letišti v Xiamenu. Vzhledem k tomu, že na letištích teče jenom studená voda, to nebylo úplně ono, ale lepší než drátem do voka, jak se říká.
Měl jsem naplánovaný bydlení u hostitelky Olivie (čínskym jménem Shidan Luová). Ve zprávě mi popsala způsob, jak se dostanu z letiště autobusama, ale cestování čínskym autobusem nesnášim (a že mám proč, se potvrdilo v Hangzhou) a to ani nemusim takový bágly. A navíc nejsem závistivá socka, jak říká pan Mgr. profesionál, takže jsem si vzal taxíka, viď.
Před letištěm ale byla fronta na taxíky dlouhá jak cyp. Všechno to řídil regulovčík, takže fronta postupovala spořádaně a rychle — to jsem čuměl, ty kokos. Podle instrukcí hostitelky, která byla v práci až do večera, jsem se ozval jejímu kamarádovi Leonovi, kterej mě měl vyzvednout u univerzity. Že prej se tam sejdem v 16:10 a že má klobouk a kníra. Říkal jsem si, že Číňan v klóbrcu a s knírem musí teda mít fakt pecku a napjatě jsem očekával. Continue reading “Xiamen, den první”
Další den předpověď počasí hlásila deště a větry a všeliký ženění čertů, což mi přišlo vhod, poniváč se mi vůbec nikam nechtělo. Došel jsem si teda pro snídani do sámošky a ponořil jsem se do hlubin internetu, kde jsem si konečně dohnal resty ve čtení ekonomickejch blogů a blogu Dana Hannana. Jsou to většinou tak chytrý zápisky, že na ně po celodenní poznávací túře nemám náladu.
Večer se měla konat jakási krysmes párty ve druhym hostelu tohoto města (kterej tu byl první), tzv. Banana Hostelu, do kterýho jsem nešel bydlet proto, že měl přímo děsný recenze. Continue reading “Haikou report”
Ráno jsem se probuudil a šel jsem se najíst, ale zaměstnankyně hostelu Eva mi řekla, že prej v půl dvanáctý bude oběd, protože jinej zaměstnanec má narozeniny. No tak jsem si došel koupit jenom zmrzlinu a nějaký drobnostě. A že teda počkám na ten oběd.
Čekám, čekám… a oběd furt nikde. Nakonec jsem se dočkal, i když jsem myslel, že mezitim pojdu hlady. K obědu byla samozřejmě rejže. A k tomu nějaký maso (samozřejmě s kostma) a kuřecí polívka (samozřejmě s kostma i pařátama a dalšíma dobrůtkama).
Mám tradici, že na Štědrej den chodim hrát hokej na zamrzlej Rychnovák (to je takovej kačák za rodnou vsí). To jsem samozřejmě nemoh dodržet, protože jednak v Číně nemám ani jednu brusel, jednak bych neměl s kym / proti komu hrát a jednak moře nezamrzá, viď. Continue reading “Štědrej den v Haikou”
Ráno jsem se musel donutit vstát zavčasu, protože jsem byl domluvenej s Číňankama, že s nima pujdu v 10 ráno na snídani. To by nebylo tak hrozný, pokud bych se nemusel odhlásit z hostelu, takže jsem si musel zabalit. A dost potichu, protože všichni ještě spali. No ještě aby ne, když ještě v jednu ráno v tom pokoji nikdo nebyl. :)
Na snídani jsme šli do stejný restaurace, kam mě zavlíknul ten Holanďan. Nakonec se ukázalo, že se nejmenuje ani Walt ani Walter, nýbrž Wouter. No, ale to je jedno. K snídani jsme měli dostr divný věci nevalný chuti. Taky jsem vyzkoušel durian, o kterym kdysi referoval Vujo na svym singapurskym blogu. Uvařenej (?) durian nesmrděl, ale imho to teda neni žádná pochoutka. Continue reading “Přesun z Guangzhou do Haikou”
Dneska jsem vynechal trénink, protože mě děsně bolej nohy z toho chození nebo co. Takže jsem si jenom nafotil a natočil situaci před hostelem.
Pak jsem se vypravil k chrámu Liurong. Poblíž jsem našel příjemnou restauraci, kde jsem si objednal jakousi žlutou rejži s masem. Musel jsem zreklamovat, že mi nedali hůlky, a dali mi jenom lžíci. Evidentně si mysleli, že bílá tvář neumí s hůlkama jíst. Jenže s hůlkama se pořád jí líp než s čínskou lžící, ta je hrozná.
Chrám jsem našel a vypadal přesně stejně jako všechny ostatní buddhistický chrámy, co jsem tu doteď navštívil. Jediná změna byla, že tu pobíhali i mniši. Taky tu byla spousta krámků se suvenýrama. Původně jsem myslel, že tu něco koupim, ale když se mnou zase chtěli smlouvat o ceně, tak jsem si to rychle rozmyslel. Já to tak nesnášim. Continue reading “Guangzhou, den pátý”
Tak co, bude dneska zas takový vedro? — Myslim, že jo, kámo.
Dneska ráno jsem si dal střídavý tempo v běhu, prej se tomu říká fártlek. Moc se mi nechtělo vylejzat z hostelu. Nakonec jsem se asi v půl jedný vykopal a že si zajdu na 90minutovou říční plavbu.
Cestou jsem si koupil od pouliční prodavačky banány a hroznový víno. Neměla na rozměnění, tak zaběhla někam za roh a vocamcaď se vrátila s hodně jetejma bankovkama. Ale mezi nima byl jeden skvost. Yuanová bankovka z předposlední série, tzn. bez toho ksichta Maa. Nedám nikomu, zarámuju!
Dopravil jsem se do Pekingský ulice, kde startujou ty lodi, a najednou se proti mě valí davy důchodců v nějakym červenym outfitu. A další a další vyskakujou z lodí. Vypadalo to Operace Overlord, edice China-Veteran. Když jsem se prodral až k okýnku, řekla mi osoba, že lodi jezdijou až večír. No, tak to je super, když je půl druhý. Tak lodičky nebudou, no. :( Continue reading “Guangzhou, den čtvrtý”
