Category: notes

Guangzhou, den třetí

Dneska ráno jsem vstal v půl devátý a tentokrát jsem si dal ranní rozběhnutí devět kilometrů. Plánoval jsem deset, ale když jsem přiběh po 40 minutách k hostelu, tak už se mi to nechtělo natahovat.

Dneska se slunci nechtělo vylézt zpoza mraků a mně se proto nechtělo vylézt z hostelu. Nakonec jsem se v půl jedný odhodlal. Mezitim jsem si k snídani dal jídlo pojemnovaný Club Sandwiches. Bylo to dobrý, ale taky celkem drahý.

Vydal jsem se k Zahradě orchidejí. Nakonec jsem jí našel docela náhodou, protože se mi líbil jeden strom, tak jsem si ho chtěl vyfotit… a najednou koukám, že jsem u vstupu do tý zahrady. Ale asi bych jinak našel jinej vchod.

Zahrada byla celkem velká. A fakt pěkná. Vstupný bylo lidovejch osum yuanů. Nekupto! Ještě tam byly malebný kavárničky (spíš čajíčničky) a božskej klid. Prostě Roman Tyš jak blázen. Continue reading “Guangzhou, den třetí”

Guangzhou, den druhý

Ráno jsem se vzbudil v devět, a protože mám za dva tejdny maratón, šel jsem se proběhnout před hostel. Uběh jsem nějakejch šest kilometrů na pobřeží Perlový řeky. Příjemná atmosféra. Důchodci cvičí na muziku, nějakej typ tu hraje na klávesy a nějakej bílej cvok tu běhá dokola.

Po příchodu jsem si dal španělskou snídani a kafe. Španělská snídaně byly dva toasty s marmeládou a nějaká meruňka (nevim, co to bylo za ovoce).

Pak se mě ptal Australan Derek, jestli nechci jít odpoledne s nim do města. Tak proč ne, viď. Přibrali jsme ještě toho holandskýho tejpka, co bydlí se mnou na pokoji a jmenuje se Walt nebo Walter (jsem mu nerozuměl) Wouter. A vyrazili jsme. Continue reading “Guangzhou, den druhý”

Guangzhou, den první

V hostelu jsem se rozloučil s Filipíňačkou Michelle, která za tejden jede na Vánoce domů, a pak už jsem vyrazil na xMas Trip 2010. Cestou na letiště ani v letadle se nic mimořádnýho nestalo. Ani jsem neumrz, protože se v Jinanu oteplilo na příjemný jarní teploty.

Na letišti byla celkem nuda, a protože tam neni ani jeden pořádnej kšeft, tak tam taky byl hlad. Docela jsem se vyděsil, když jsem prošel security checkem a už volali last call mýho letadla. Myslel jsem, že mám ještě spoustu času. :) V letadle bylo na výběr seafood s nudlema, nebo prase s rejží. Dal jsem si prase, ofkoz. Nic moc, Emiráti maj lepčí jídlo.

Přistáli jsme v Guangzhou (česky Kanton) a hned z letiště bylo vidět spoustu palem. Nádhera. Venku příjemná teplota asi 16 stupňů. Nasednul jsem na metro a jel do čtvrti Fangcun (Voňavá Vesnice), kde jsem si koupil ubytování v hostelu. Cesta metrem trvala 65 minut. Myslel jsem, že chcípnu žízní a únavou. Continue reading “Guangzhou, den první”

Co se děje poslední dobou v Číně

Tak třeba dneska ukazoval muj teploměr -5 °C, když jsem se probudil. Brrr. Ale zejtra už má zase bejt nad nulou.

—

Minulý úterý jsem byl poprvý v životě v thajský restauraci. Jídla ale byly takový thajsko-čínský, takže bohužel jsem nemoh použít žádnej z fíglů, který popisoval DGX. K jídlu jsem si vybral nějakou bramborovou polívku v kokosovym ořechu, ale řekli mi, že kokosy nemaj. Ale i tak jsem si vybral dobrý jídla.

Byl jsem tam se svojí starší spolužačkou ze třídy studentů MBA. Nemoh jsem jí přesvědčit, že mezi Čechem, Němcem a Američanem neni ve vzhledu žádnej rozdíl. Pořád mi to nevěřila. A nejsem si úplně jistej, jestli jsem to pochopil dobře, ale říkala, že sex chce až po svatbě. Že už měla přítele tři roky, ale teď už dlouho nikoho neměla a že ani nemá kde by někoho poznala. Přitom je milá, pěkná a ani nemá knír jako ostatní Číňanky. Pochopit některý věci mi asi neni souzený, no. (Já vim, že nikdo z vás nepochybuje o tom, že jsem se na to začal vyptávat já, ale skutečnost je opačná. Začala o tom ona úplně zničehožnic.)

V restauraci byla živá muzika. Chlápek a mladice. Chodili octolu ke stolu a pěli písně. Každej si moh poručit jazyk, v jakym maj zpívat. Mysle, že jsou to Thajci, chtěl jsem thajštinu. Odzpívali a že prej můžem ještě jednu. Tak spolužačka řekla čínštinu. Pak se přiznali, že nejsou Thajci, ale Filipínci. Zpívali fakt pěkně a jazyků zvládali spoustu. Continue reading “Co se děje poslední dobou v Číně”

V luxusní restauraci

Popsat tenhle zážitek asi nebude úplně snadný, proto s tim taky už tak dlouho váhám, ale jdeme na to.

Můj učitel čínštiny jménem Wang Lei a zvaný Larry vymyslel, že půjdeme do Shandongskýho muzea, který se přesunulo z Hory tisíce Buddhů do novýho baráku nedaleko našeho kampusu. Muzea mě sice neberou, ale proč ne. K tomu vymyslel, že nějaká čínská rodina mě chce pozvat na večeři. To už znělo líp, takže jsem souhlasil i s tim.

Larry se rozhod, že obě akce spojí. A tak jsme šli s rodinou do muzea a pak na večeři. Naštěstí jsme do muzea přišli až někdy ve tři, přičemž v pět tady všechny takovýhle místa zavíraj, a dvě hodiny se daj přežít. Bohužel se nikdo neujal výkladu, takže jsem skoro vůbec nevěděl, na co se koukám. Paní Wangová se toho v Šanghaji zhostila mnohem líp.

Na to, jak je ten barák obrovskej, v něm navíc je pěkný prd podle mě. Taková samoúčelná megalomanská stavba. Číňani v muzeích před zavíračkou začnou hrát muziku (vůbec ne otravnou), aby návštěvníci věděli, že se maj pomalu pakovat. Tady začali hrát už půl hodiny před koncem. A zatimco za vstup na kopec nebo k jezeru se v Číně platí, muzea jsou zadarmo. Continue reading “V luxusní restauraci”

Uvězněn na střeše

Vyndal jsem prádlo z pračky, oblečení odnes na uschnutí do pokoje, ale povlečení jsem chtěl dát schnout na balkón. Venku je sice jenom deset stupňů a fouká jaxvině, ale svítí sluníčko. Protože to je akce na minutu, jdu tam v tričku a kraťasech, jenom si vezmu pantofle.

Pověsim prádlo na tyč a jdu zpátky do svýho pokoje, viď. Ale vítr zabouchnul dveře na balkón a až teď zjišťuju, že klika zvenčí je tam jenom pro srandu králíkům a otvírat se s ní nedá. D’oh! Continue reading “Uvězněn na střeše”

Mai Dang Lao

Tak zase jednou o jídle…

Mai Dang Lao (麦当劳) je čínské pojmenování pro McDonalda. McDonald narozdíl od Coca-Coly nebyl prozíravý a pouze tupě přerýmoval svůj název do čínštiny na základě podobné výslovnosti. Mai Dang Lao je nesmyslný výraz. Coca-Cola je čínsky Kekou Kele (可口可乐), což nejenom, že podobně zní, ale ještě to znamená něco jako lahodná. Kupodivu Mountain Dew se v čínštině neřekne jako horská rosa, ale jako velká vlna. A vůbec to nezní podobně.

Ale zpátky k McDonaldu.

Čínskej McDonald se těm evropskejm hodně podobá. Víc než se čínský KFC podobá evropskýmu a o Pizza Hutu jsem tady už myslim psal. Přesto je tu několik odlišností. (Tenhle tejden u McDonalda instalovali vánoční výzdobu s vločkama a Santa Clausema v oknech.)

Číňani nemaj slovo pro menu. Nemůžete si poručit Big Mac menu, ale musíte říct, že chcete big mac, hranolky a colu. A já furt, proč to nechápou, když říkám úplně jasně, co chci. :) Continue reading “Mai Dang Lao”

Murray Rothbard píše o Tomáši Sedláčkovi

Murray Rothbard napsal o jakémsi moulovi. Avšak nemohl jsem se při čtení ubránit dojmu, že píše o našem českém Tomáši Sedláčkovi, podle kterého se John Stuart Mill jmenuje prostředním jménem Steward. :D

O Robertu Heilbronerovi, stejně jako o Johnu Kennethu Galbraithovi, se dá říct, že spadá do kategorie “populární ekonom” — to jest někdo, kdo neví o ekonomii prakticky nic, ale přesto o ní napíše sérii bestsellerů, které dychtivě čtou téméř pouze neekonomové, kteří rozumují o hlubokých myšlenkách, které tam nalezli. […] Jeho nová kniha je tak nedostatečná, že spadá do kategorie “ne-kniha”.

Zdroj: Ludwig von Mises Institute

Pražské náměstí

Držte si klobúky, čínskej pop je tu…

Když může Žlutej pes (黄狗) zpívat o Londýně nad Temží, co by nemohla frndička z Taiwanu zpívat o pražskym náměstí, no ni?

Pokud to chcete i s textem, tak to máte tady. Ale bacha, upozorňuju snaživý studenty čínštiny: přestože na Taiwanu mluví mandarínskou čínštinou, pořád používaj tradiční znaky.