Odhalení desperáta

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou překupníci kradených aut, vrahové a vyděrači. Muži z Kobry 11 pracují ve dne v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost.

Zatímco ve čtvrtek byl odhalen Pirát silnic, byl jsem včera odhalen i já.

Přejel jsem hranici na bývalém hraničním přechodu Svaty Kric (jak říkají naši němečtí přátelé Svatému Kříži). U silnice číhalo auto a v něm dva pánové s nebezpečným pohledem. Ani jsem se nenadál a už mi byli v patách.

Jeden z těch týpků mi zaťukal na okno a něco mi ukázal asi tak na 1/100 sekundy. Mohla to být průkazka policie přesně stejně jako včerejší lístek do kina, protože jsem to vůbec neviděl. Continue reading “Odhalení desperáta”

Pirát Silnic™

Konečně jsem se dozvěděl, jak vypadá tenhle Pirát Silnic™, co se o něm pořád mluví. To je ten, na kterýho se ušil bodovej zákon a ze kterýho novináři serou atomový hřiby.

Pořád jsem tomu totiž nemoh přijít na kloub. Žádnýho silničního piráta jsem totiž neviděl. A tak jsem se ptal několika lidí, který o něm mluvili, jak vypadá. Dotazoval jsem se, jestli má dřevěnou nohu, pásku přes oko a papouška na rameni — protože jinak jsem si ho představit neuměl.

Avšak včera byl tento pirát dekonspirován policejní hlídkou. A co je horší, celou dobu jsem si tohodle hada vyhříval na prsou. Legendami opředený pirát silnic vypadá nějak takhle. K jeho charakterovým vadám nadále přičítám to, že píše diplomovou práci na competitive intelligence.

Asi se tážete, co tento pirát provedl. Považte! Jel na zadním sedadle bez pásu. Je to vrah nevinných obětí na silnicích.

Volám třikrát hanba, hanba, hanba!

Požádal jsem ji o ruku…

Bylo to uprostřed jedné z našich nekonečných hádek, kdy se pořád dokola řeší to samé, už tisíckrát (ne)vyřešené. Čím dál víc mě tím vytáčela, a bylo mi jasný, že musí přijít nějakej zlom. Navíc i kamarádi mě pořád tlačili do toho, abych konečně udělal nějaký rozhodnutí.

Což jsem jí taky řek. Evidentně si to taky myslela a zeptala se, jestli se už teda nebudem nikdy vídat…

V tu chvíli to přišlo jako blesk z čistýho nebe pro ní i pro mě. Prostě jsem řek: “Ne, nemyslel jsem rozchod, myslel jsem svatbu. Vezmeš si mě?” Continue reading “Požádal jsem ji o ruku…”

Pánek na Hrad!

…aneb Jeden svět v tísni

S Václavem Havlem byla vždycky prča. Něco někde plknul a dalších několik dní se v novinách nepsalo o ničem jiném. Tak teď zrovna plknul, že jako příští prezident by se mu zamlouval Pánek. Tedy Šimon Pánek.

Protože vím, že dobrá polovina lidí, co to tady čtou, nikdy o žádném Šimonu Pánkovi neslyšela, něco vám o něm povím, milé děti.

Šimon je nejslavnější z Pánků. Na paty mu šlape (bývalý?) reportér TV Nova Jiří. A pak už jsem já. :)

Šimon Pánek je studentský vůdce ze Sametové revoluce. Martin Mejstřík je sice známější (asi proto, že byl senátor), ale zato o dost hloupější. Když se nás angličtinářka na gymplu ptala na handsome student revolution leadera, byl jsem jedinej ve třídě, kdo věděl, že správná odpověď je lakonická: Pánek. :) Continue reading “Pánek na Hrad!”

Miss Vitalita

ZadekVčera se konalo finále soutěže Česká Miss 2010, které s napětím očekával každý současný, bývalý i budoucí student mojí alma mater zvané stále ještě Gymnázium Sokolov (kolem roku 2030 už zvané Prokopovo gymnázium).

A to z jednoho prostého důvodu. Naše spolužačka Carmen (ta nalevo) se probojovala do finále a dobří jazykové tvrdili, že má velké šance na úspěch. Prostým pohledem jsem to osobně viděl na těsné druhé místo za finalistkou č. 1 a pozdější vítězkou všelidového hlasování Jitkou Válkovou.

Jitka Válková podle očekávání vyhrála. Carmen bohužel skončila někde uprostřed pelotonu. Aspoň vyhrála jednu z cen útěchy, totiž Miss Vitalita. A v tzv. adrenalinových úkolech měla jednoznačně nejodpornější úkol. Byl to jedinej úkol, kterej bych neudělal. Sníst cvrčka nebo červa? Bléééé. :-! (Jedině za peníze ;) )

Ale přiznávám, že mě zaskočil úspěch šestky Veroniky Machové (btw, stejně se jmenuje jmenovala sestra našeho předsedy). Během přenosu měla příšerný účes, který jí vůbec neslušel. Ale když jí ukazovali s pavoukama a potkanem, tak vypadala mnohem líp.

Samozřejmě jsem taky hlasoval. Protože jsem chtěl prodat Blesku svoje fotky, co mám ještě z dob, kdy jsme byli na gymplu. Oba jsme se účastnili akcí zvaných lidově středoškolka, oficiálně Středoškolská sportovní liga (SSL) nebo nějak podobně, jejichž účel spočíval v tom, že jsme vždycky roznesli na kopytech kynšperský kuchaře-číšníky, ale nechali se porazit od varskýho gymplu.

Soutěže středoškolek se konaly ve spoustě disciplín, z nichž pouze v některých vyhrál Radovan pětkrát po sobě. S pozdější Miss Vitalita jsme se potkávali na SSL v atletice, kde můj program trval vždycky zhruba 4:50 min, jinak jsem se celou dobu nudil, takže jsme se s Radovanem smáli ostatním a fotili jsme.

Když už to teda nemůžu prodat Blesku, aspoň s tím oblažím svoje věrné čtenářky (a Zdenise). Vybírám dvě fotky z déčáckého archivu. Continue reading “Miss Vitalita”

Jak Bém zachránil Opencard

No nemáme my nejlepšího starostu na světě? Náš starosta dokáže vzkřísit mrtvé. Náš starosta umí zakázat ekonomické zákony. Náš starosta zlezl nejvyšší vrchy všech kontinentů, co jich na světě je. Třikrát hip, hip, hurá! Kdo neskáče, není Bém (a Richter s Rudou Blažkem).

Doteď jezdili všichni Pražáci na papírek zvaný lítačka (tramvajenka, popř. pro brněnské fans šalinkarta) a nebyl s tím absolutně žádný problém. Asi jaký by s tím mohl být problém, když je na tom písmem jak kráva napsáno od kdy do kdy to platí. Papír stačilo ukázat rizotorovi, a byl klid. Celá akce zabrala zhruba půl vteřiny.

Není divu, že mega super hype pipe kartu Opencard si nikdo nekoupil. Na co by si jí asi tak kupoval, když nepřináší žádnou, žádnou!, výhodu, ale zato asi tisíc nevýhod?

A tak nás pražská mafie s Bémem, Richterem a Rudou Blažkem donutí si tu kartu koupit. To by v tom byl Klaus (pardon: čert), aby si ta karta na sebe nakonec nevydělala. Continue reading “Jak Bém zachránil Opencard”

Over the Hills and Far Away

Takže jedu do Číny, folks.

Je to tak. Na podzim strávim pár měsíců ve městě zvaném Ťi-nan v čínské provincii Šan-tung (anglický přepis: Jinan, Shandong). Byla to druhá volba na mém seznamu a i když mě sice trochu mrzí, že nevyšel Hong Kong, tak přesto spokojenost maximální, že mě vůbec někam posílaj.

Samozřejmě se těšte na reportáže z místa i na reportáže o tom, jak se učim mandarínskou čínštinu, s čímž začínám právě teď.

A taky si rozmejšlejte, co chcete přivézt. Samozřejmostí je Raidenův klobouk, bourec morušový propašovaný v holi a socha Maa v nadživotní velikosti.

Bakalářka schválena

Dneska jsem zjistil, že mi Dr. Lipka, vedoucí katedry institucionální ekonomie, schválil zadání bakalářské práce.

Vypadá takhle:

Název tématu: Fair Trade: Altruism, or Egoism?

Zásady pro vypracování:

This bachelor thesis discusses the issue of Fair Trade. It tries to solve the question whether Fair Trade is an altruistic, or an egoistic phenomenon. The thesis explains how the author understands the terms “altruism” and “egoism” and then describes the methodology used to distinguish between the two. Special attention is paid to the problem of information asymmetry and how Fair Trade is specific in this respect.

The thesis largely discusses Fair Trade as development aid and questions the effectiveness of this particular kind of development aid; it clarifies what role the problem of altruism plays in it.
This thesis also discusses the issue of public choice related to the main topic. It reviews some examples of public decisions and links them back to the question of altruism.

Using standard microeconomic analysis, the thesis is concluded with a statement on altruism or egoism behind Fair Trade.

Jedno malé velké poděkování

[audio:http://dings.mmister.com/tunes/heybeautiful.mp3|titles=Hey Beautiful|artists=The Solids]

Člověk prý vykonává svoje rituály, protože mu umožňují lépe počítat čas. Jak ty malé každodenní jako ranní kafe, polívka v pravé poledne, čaj o páté nebo televizní zprávy v půl osmé, tak ty větší jako výplata patnáctého, mytí schodů každé druhé úterý v měsíci až po ty největší, každoroční jako jsou narozeniny, Vánoce, každoroční srpnová dovolená v Jugoslávii nebo finále Ligy mistrů (už zanedlouho, mimochodem :razz: ).

Časem, jak člověk stárne, rituály přibývají. A jiné ubývají. Přibývají, když se oženíte/vdáte, poznáte nové přátele, kteří mají všichni svoje narozeniny, nebo se přestěhujete do města, které pořádá nějaké každoroční úchylné akce jako třeba závod v pojídaní knedlíků. A ubývají asi celkem zřídka. Sice už nechodíte do školy od prvního září, ale ten začátek školního roku máte někde v hlavě, ne?

Jsou rituály veselé, kdy cítíte, jak vám v žilách koluje ta samá dobrá nálada jako když jste vyhráli ten zatracenej Stanley Cup nebo jste si koupili první kabelku Louise Vuittona. A jsou rituály neveselé, kdy naopak byste byli nejradši, aby se ten den nikdy nestal. Jako když jste zabili svého nejlepšího kamaráda ve svém autě. Continue reading “Jedno malé velké poděkování”

Kartel zlodějů

Můj projev na republikovém sněmu Svobodných 13. března 2010 pronesený spatra a vymyšlený na místě. Tento přepis je trochu lepší než to, co jsem zablekotal na mikrofon.

Na rozdíl od ostatních řečníků mám projev spíše obecnější.

Nekraďte, vláda nesnáší konkurenci.

Nekraďte, vláda nesnáší konkurenci.

Členství u Svobodných má morální rozměr, na který se v politické rozpravě pozapomnělo, ale já bych chtěl, aby to zde zaznělo.

Nejde o to, že svobodné trhy (tedy to laissez faire) jsou nejefektivnější a nejlepší. Důležité přece je, že není morální krást. Krást není morální, ani pokud krade stát. Legalizovaná krádež pořád zůstává krádeží.

Dokonce se spolu s Frédéricem Bastiatem domnívám, že legalizovaný zločin je tím nejhorším typem zločinu. A pokud stát krade lidem jejich peníze a rozkrádá jejich majetek (čemuž eufemisticky říká daně), pořád to je krádež. Continue reading “Kartel zlodějů”