Pohádka, která se pokazila

Prý máme slavit, říká pan prezident.

Rád bych, věřte mi. Ale nemůžu se zbavit té trpkosti v ústech. Že jsme měli šanci a nádherně jsme si to zpackali. Měli jsme šanci, kterou jsme nádherně zpackali. Vlezli jsme přesně tam, kam jsem loni psal, abychom nelezli.

Nebo lépe řečeno, proti naší vůli nás tam zatáhlo stádo hloupých, nesebevědomých a shrbených přisluhovačů. Bojovali jsme do posledního dechu. Až se nás příští generace budou ptát, můžeme jim pohlédnout zpříma do očí. Přemohli nás penězi, které ukradli z našich kapes, přemohli nás vydíráním, lhaním a korumpováním.

V tuto chvíli nás láme velká beznaděj. Nemohli jsme udělat víc, a přece to tak dopadlo. Ale vidím tu i světélko naděje. Poslední tisíciletá říše, kterou vyhlásili sociální inženýři, trvala nakonec pouhou jednu dekádu… Budu považovat za zázrak, pokud se tato nová tisíciletá říše dokáže zhroutit bez války.

Ale není to prostě fér. Do Unie jsme vstupovali, když jsem teprve bral rozum. Dvacet let svobody a demokracie jsem si neužil, a ani jsem nemohl. Zatímco generaci mých rodičů padla svoboda (ruku v ruce s demokracií) do klína v nejlepších letech, naše generace v nejlepších letech přišla o demokracii a tím pádem zákonitě přichází i o svobodu.

Co zpočátku vypadalo jako pohádka, se pokazilo. Pokazilo, aniž přesně víme, co jsme udělali špatně, co jsme mohli udělat lépe; proč, jak nebo kdy se to vlastně pokazilo.

30. listopadu zapijme pád republiky.

Jobovky z Joštovky

…aneb o puči protiústavních soudců.

Tak si to shrňme. Po dvaceti letech svobody jsme se dozvěděli několik zásadních faktů. Parlament nemá právo měnit Ústavu, prezident republiky je pouhý úředník s razítkem a svoji ztracenou suverenitu nalezneme v Bruseli. Co by se neujalo ani jako scénář bláznivé komedie s Lesliem Nielsenem, sepsal Protiústavní soud předsedy Rychetského.

V září jsme se dozvěděli, že ústavní zmocnění Parlamentu nestačí k tomu, aby směl Ústavu změnit, ale že naopak pokud Ústavnímu soudu schází kompetence nebo procedura, vyčte si obé třeba z kávové sedliny. Více se k tomu již vracet nechci, laskavého čtenáře odkážu na zevrubný článek, který jsem k tématu sepsal.

V lisabonském jednání Ústavního soudu vůbec nešlo o výsledek, ale o to, co předvede Rychetský a jeho bruselští nohsledi při prezentaci. Protiústavnost Lisabonského diktátu je totiž nepochybná, zejména co se týče evidentního rozporu zmocňovací doložky s článkem 10a Ústavy býv. České republiky, dnes europrotektorátu. Stejně tak nepochybné ovšem bylo, že Rychetského partu nic takového v rozhodném postupu nezastaví. Pojďme tu one-man show rozebrat. Continue reading “Jobovky z Joštovky”

Slibuji na svou čest

Přesně před šestnáci lety jsem vstoupil ke skautům. Kdy přesně jsem skládal skautský slib, teď nezjistím, neb mám všechny dokumenty v rodné vsi. Ale třetí část slibu zní:

“Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, že budu duší i tělem připraven pomáhat vlasti i bližním.”

Dnešním dnem (na den přesně 16 let poté) zaniká moje vlast, které jsem svůj slib složil, a své nové eurovlasti pomáhat nehodlám. Takže, chápu-li to správně, můj slib v oficiální rovině přestává platit a přesunuje se do dissentu :)

Es lebe das Vierte Reich!

Prezident se vzpírá vůli lidu? Cože?!

Václav KlausPřiznám se, že nechápu logiku, podle které se prezident údajně vzpírá vůli lidu, když nepodepíše. V tomto krátkém článku ve stručnosti popíšu proč.

1) Ve volbách, ve kterých měla ODS v programu, že je proti Euroústavě Lisabonské smlouvě a že o ní vypíše referendum, se stala nejsilnější stranou ve Sněmovně (s rekordním ziskem mandátů) i v Senátu, kde dokonce získala nadpoloviční většinu. Continue reading “Prezident se vzpírá vůli lidu? Cože?!”

Václav Klaus: poslední Evropan

Václav Klaus v europarlamentuNedávno jsem se dozvěděl z úvodníku v Daily Telegraph něco, co jsem nevěděl. Vypadá to, že titul, který George Orwell původně zamýšlel pro 1984, svoji dystopickou klasiku, zněl Poslední Evropan. V těchto dnech zpozoroval šéfredaktor tohoto listu, že posledním Evropanem je Václav Klaus, ten statečný, nedůtklivý, tvrdohlavý prezident České republiky. On jediný reprezentuje evropské hodnoty — vládu práva, osobní svobodu, zastupitelskou vládu — proti systému, který znehodnocuje svobodu a opovrhuje demokracií. Podpis jeho jediného zbývá, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost. Continue reading “Václav Klaus: poslední Evropan”

Národní praporečníci bez zrcadla

Všechno začalo tím, že mě někdo pozval na Facebooku do skupiny na podporu Václava Klause. Tam jsem si přečetl, že existuje mezinárodní petice směřovaná právě našemu prezidentovi.

Jak asi víte (počítám, že jsem to někde zmiňoval), spravuji stranický účet na Facebooku i na Twitteru. Na obou dvou službách jsem se jal šířit odkaz na petici. Na Twitteru takto:


svobodni Mezinárodní petice. “Support Vaclav Klaus! Stop the Lisbon treaty!” http://www.petitiononline.com/sptklaus/petition.html

Na to zareagoval nějaký ogar z Brna, který ve svých tweetech propagoval pravdoláskovské Pehe a takto se vyjadřoval o senátorovi Oberfalzerovi. Skrze jeho tweety promluvila učiněná moudrost:


Petr_F_Fould @svobodni Proč to máte anglicky? Už mluvíte jazykem nového evropského národa, který “zastupujete”?

Continue reading “Národní praporečníci bez zrcadla”

Wake Me Up When September Ends

Tenhle překlad se mi moc nepoved. Ono je to totiž tim, že originálu vlastně nerozumim. No, třeba se v komentářích najde anglista-rocker, co mi napoví. Vzbuďte mě, až září skončí. Tedy adekvátně dnešnímu datu :)

Summer has come and passed
Léto přišlo a odešlo
The innocent can never last
Nevinnost nikdy nevydrží
wake me up when September ends
vzbuďte mě, až září skončí

Continue reading “Wake Me Up When September Ends”

Fiat iustitia

…et pereat mundus.

Jak vnímat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Melčák? Zde je mých několik laických postřehů.

Začněme od píky a představme si účastníky řízení. Na jedné straně stojí poslanec Miloš Melčák, tedy člověk, který doslova symbolizuje politickou amorálnost. Člověk, který v roce 1998 ten samý zákon podpořil, dnes si však na něj stěžuje u ústavního soudu. Vžil se pro něj termín podvozek, což rozeberu níže.

Jeho právníkem se stala politická figura obdobné nátury. Jan Kalvoda, kterému nikdo neřekne jinak než Kalivoda, protože za svých politicky aktivních let stále jenom kalil vodu. Bývalý politik, který odešel, když se provalil skandál, že užíval titul JUDr., aniž by byl doktorem práv, dnes si možná vzdělání už doplnil. Člověk, který ve svém článku říká o opoziční smlouvě, že je to perverzita, aniž by jakkoliv zdůvodnil, proč se předchozí perverzity z roku 1996 účastnil coby místopředseda vlády.

Není pochyb o tom, že tito dva morální giganti české politiky slouží jako podvozek pro usurpování moci ústavním soudem. Havlismus z toho čouhá jako sláma z bot, navíc se sám velký guru Václav Havel — slunce naše jasné — okamžitě přiznal. Tohle není spor o předčasné volby, to je zcela skandální mocenský boj, kdy si ústavní soud přisvojuje kompetence, které mu nepatří. Continue reading “Fiat iustitia”

Můj favorit

Letošní Vueltu, tedy cyklistický závod Kolem Španělska jede také Ivan Basso. Vám to jméno nejspíš nic neřekne, ale je to cyklista, kterému se předpovídala velká kariéra, když v kopcích držel krok s Lancem Armstrongem.

Ale pak přišel trest. Dvouletý zákaz startu. Za nic.

Ivan Basso nikdy neměl pozitivní dopingový nález, ani se k dopingu nepřiznal. Přiznal se k tomu, že o dopování uvažoval. A za to dostal trest. (Klidně si myslete, že to je vtip.) Tenkrát jsem se o tom zmínil v tomhle článku na Bikerech.

A protože trestat se po mém soudu mají pouze lidé, kteří se něčím proviní, přeji tomuto Italovi v jeho staronové kariéře spousty úspěchů.