Čína II: Peking, den druhý

Plán zněl jasně: Koupit lístky na zejtra do Šanghaje a jet se podívat na Velkou čínskou zeď.

Jialin nám doporučila, že na hlavnim nádraží v Pekingu bude jedno okýnko, kde bude obsluha mluvit anglicky. Metrem jsme teda dojeli na to hlavní nádraží a co tam nevidíme — obrovský fronty jenom na vstup do nádraží. Těžko říct, co je to vůbec za fronty (podle mě to byla fronta do odbavovací části nádraží, kam vás pustí jenom s platnou jízdenkou, ale jistej jsem si nebyl) a jestli tam teda máme stát.

Rozhlíželi jsme se, ale pořád jsme nikde neviděli nápis Ticket Office ani nic podobnýho. Tak jsem navrhnul jít se zeptat do KFC, že tam je aspoň minimální šance, že někdo ze zaměstnanců bude umět anglicky. Složitym způsobem jsme to nakonec vyřídili, zaměstnankyně nás poslala 200 metrů pryč a tam to fakt bylo. A skutečně avizovali, že u přepážky č. 18 jsou “English services”. Continue reading “Čína II: Peking, den druhý”

Čína II: Peking, den první

To bylo tak. Začal jsem pracovat, takže jsem konečně našetřil pár halířů na to, abych strávil pár dní v Číně. Bohužel to ale zase znamenalo, že jsem dobu cesty po Číně musel drasticky omezit, protože počet dní na dovolenou neni zas moc velkej.

Plán byl přiletět do Pekingu, projet Čínu křížem krážem a z Taipeie odletět zpátky do Prahy. Při prvnim pokusu jsem zarezervoval zpáteční letenku až na konec srpna. Při druhym pokusu už sice správně na konec července, avšak zpátky z Pekingu místo Taipeie. Týhle druhý chyby jsem si všim až měsíc po zaplacení letenek. Co naplat.


Letní palác

Continue reading “Čína II: Peking, den první”

Čína II: edice 2014

Po třech a půl letech se mi konečně podařilo dostat se znova do Číny. Trasa nebyla úplně přesně naplánovaná, ale nakonec jsme Čínu projeli v pořadí Peking-Šanghaj-Hangzhou-Guilin-Hongkong-Guangzhou.

Všechno se stalo tak velice rychle, že na pravidelný zápisky v průběhu, jak jste zvyklí, mi bohužel vůbec nevyšel čas. Pokusím se to dohnat podrobnými rozprávkami v následujících dnech a týdnech – snad mi laskavý čtenář promine.

Rozdíl oproti prvním zápiskům bude jednak v tom, že jsem Čínu navštívil podruhé, což nabízí možnost reflexe, jednak uplynula na Čínu poměrně dlouhá doba (Čína zdvojnásobí svoje HDP každých deset let) a jednak jsem si v průběhu těch let o Číně sem tam něco přečetl, takže zápisky budu čas od času moct proložit nějakým ekonomickým moudrem. :)

V Guilinu a Hongkongu jsem byl vůbec poprvé, což je samo o sobě přidaná hodnota.

Těšit se můžete na cestu taxíkem na Velkou čínskou zeď, návštěvu severokorejské restaurace, vyčerpávající túru po rýžových polích, strašidelný hongkongský mrakodrap a mnoho dalších zážitků.

Stay tuned.

Kdo bohatne v Číně II

Stává se vám někdy, že někdo napíše článek přesně tak, jak byste ho napsali vy, kdybyste to uměli? Tak přesně takovej článek napsal Yichuan Wang. Je to prej bakalářskej student, což mě trochu deprimuje, ale co se dá dělat. :)

Článek se jmenuje Jak chudé čínské regiony zachrání tempo růstu čínského HDP a k přečtení je zde ». Yichuan v něm zmiňuje několik bodů, který říkám pořád dokola, ale mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Tak to snad teď bude lepší, když to říká Číňan a má k tomu Přehledné Grafy™. Continue reading “Kdo bohatne v Číně II”

Kdo bohatne v Číně?

Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil v jedné z nejbohatších částí světa. V našich končinách se mají i ti nejchudobnější líp než středověcí králové. Bohužel většina světa je stále velmi chudá. Máloco mi proto dělá takovou radost jako to, když vidím, že nějaká část světa bohatne. A pokud mluvíme o té části světa, kde bydlí 1,4 miliardy lidí a za posledních 20 let zbohatla 6,5krát — slovy: šestapůlkrát —, pak je ta radost o to větší.

Tenhle graf mi prostě dělá fakt velkou radost (ta americká linka teda mnohem menší, ale k tomu se třeba vyjádřím jindy):

Někteří škarohlídi mají ale tendenci myslet si, že nerovnost v čínské ekonomice je tak velká, že bohatne pouze horních deset miliónů a spodní miliarda trpí. Continue reading “Kdo bohatne v Číně?”

Kompletní slepice

Kde knihu zakoupit?

E-book
E-book lze zakoupit na eReadingu. Pokud už máte hardcopy a chcete k ní e-book zdarma, ozvěte se mi.

Anotace
Ze země piva do čínské pivní provincie, kde štamgasti pijí pivo z plastového pytlíku.

Šli jste někdy s nožem na pekingského policajta? Ze slepice se přece nejí jenom maso a z bambusu se nedělá jenom nábytek. Na čínském trhu má Gillette velký potenciál. Nechal by si průměrný Čech rozkazovat od ženy tak jako Číňan?

Šanghaj — za dvacet let z vesnice asijským Wall Streetem, kde vlaky jezdí rychleji než formule. Kopírují Číňani kromě iPhonů i celé univerzity? Chcete v restauraci čerstvé suroviny? Doneste si živé ryby z trhu! Proč by pražští bezdomovci mohli být vzorem slušnosti. Čína špinavá — ale efektivní. A běžet maratón může být taky pěkný průser.

5000 let historie? Ale co teď?

(Varování: Kniha obsahuje nevhodný humor)

Ukázky z knihy (PDF)

Detaily
Paperback: 182 stran
Vydavatel: Ludwig von Mises Institut Česko & Slovensko (6. prosince 2012)
Jazyk: čeština
ISBN: 978-80-905068-8-6
Rozměry: 148 x 210 mm
Hmotnost: 255 g

Recenze a doporučení
Odpověď Pavla Kohouta na anketu Hospodářských novin

Martin Pánek: Kompletní slepice: Šikmé pohledy z cest. Ludwig von Mises Institut, Praha, 2012.

Zápisky z ročního studijního pobytu v Číně. Talentovaný mladý autor popisuje a komentuje zážitky a čínské reálie z pohledu ekonoma rakouské školy. Ale žádná ekonomická nuda. Hovorový, bezprostřední styl vás vtáhne do děje: “Z woku se mi podařilo vylovit oba pařáty. Pak jsem tam nahrabal hůlkama fakt velkej kus masa, ale bylo to nějaký tvrdý, tak si říkám, co to je – a byla to uvařená hlava kohouta i s hřebínkem, okem a zobákem. Už stačilo jen zamrkat.”

Po přečtení Kompletní slepice váš pohled na Čínu už nikdy nebude takový, jaký byl předtím.

Shandongský venkov

Zajímavá videoreportáž z venkova v mojí domovské provincii Shandong — to jsou tedy přesně místa, která jsem neviděl.


hat-tip: Marginal Revolution

Obzvlášť zajímavá je první půlka (pokud rozumíte anglicky), druhá půlka představující Čínu jako policejní stát a na pokraji hospodářské deprese mi přišla už celkem iritující. Ale i tam se najdou zajímavé věci — např. ten hotel. :)

Další knižní bleg

Bleg = blog + beg. Takže prosbička na bložínku.

Potom, co jsem vás prosil o návrhy jmen pro knihu (žádný jméno jsem zatim nebyl schopnej vybrat, tak můžete navrhovat a přesvědčovat dál), bych vás chtěl požádat o to, jestli byste nepřišli na nějaký téma, který by vás zajímalo a o kterym bych podle vás měl napsat.

Číny se může týkat hodně nebo málo, ale přece jenom aspoň trochu by se to týkat mělo. Když se mi téma bude líbit, pokusim se o něm napsat nějakou glosu nebo serióznější pojednání. Takže pokud jste četli moje zápisky na blogu a furt vám něco vrtalo hlavou, sem s tim. Pokud jste zápisky nečetli a něco vás zrovna teď napadá, taky sem s tim.

Pro inspiraci nabízim např. dva články, co jsem čet včera. Jeden o kapitalistický Číně a jeden o flirtování a sexu v Japonsku.

Díky.

PS: Kniha se snad blíží dokončení, takže očekávám, že vyjde ještě v tomhle století.

Free Tibet?

Je 10. března, takže nás zase zaplaví spousta tibetskejch vlajek. Málokdo ale ví, jakej panoval v Tibetu režim před tim, než tam přišli komanči z Pekingu.

Nabízim proto úryveček z bezvadný knihy Čínský svět (s. 102) od Víta Vojty (zase dělám reklamu konkurenci). Třeba to někoho přiměje zamyslet se, že neni všechno tak jednoduchý, jak se snaží vylíčit Ondřej Liška Podšitá.

Čínská strana, i prostřednictvím tibetských pamětníků, argumentuje tradičním charakterem tibetské společnosti, silně feudálně stratifikované[219] ještě ve 20. století. Nuzné podmínky se podařilo odstranit otevřením a modernizací Tibetu, dnes žije obyčejný člověk lépe než aristokracie poloviny 20. století. Ve věci ničení klášterů za kulturní revoluce 1967-1976 se poukazuje na to, že ultralevá úchylka postihla plošně celou Čínu, protože k neštěstí ničení “památek feudalismu” docházelo po celé zemi.

[219] Užívá se i výraz otrokářská, protože nesvobodné obyvatelstvo trvale existovalo.

Doporučuji také články Dalai Lama: Savior, or Selfish Jerk? a hlavně Cesta k posvátným místům Tibetu od Filipa Tvrdého.