Tag: politika

Gummersbach 2013

Psát deníkový články po půl roce je nejlepší.

Poté, co jsme s Dominikem absolvovali semináře v Americe, v Bulharsku a ve Slovinsku, rozhodli jsme se ukončit svoji seminářovou tour v Německu, konkrétně v Gummersbachu.

Gummersbach je taková německá prdel světa kdesi u Kolína, známá tim, že tam kdysi bejval úspěšnej házenkářskej tým (na to Němci fakt koukaj). No a taky se tam nachází sídlo Nadace Friedricha Naumanna.

To máte tak. Politický strany, který se dostanou v Německu do Bundestagu, si musej založit nadace, kam maj daňovej poplatník sype prachy jako zjednanej. Takže FDP má Nadaci Friedricha Naumanna. CDU má nadaci Konrada Adenauera, jehož ministr financí byl rozumný liberál a euroskeptik, ale nadace samotná teď sere atomový hřiby z toho, že by se její akce měl zúčastnit Petr Mach.

FDP jsou socani jak řemen, v europarlu zasedaj v tom vůbec nejeurosvazáčtějším poslaneckym klubu, kterýmu předsedá nejošklivější člověk na světě a taky největší eurohujer. Samotná nadace ale kupodivu financuje projekty, které podporují liberalismus a euroskepticismus. Takže financuje i seminář o liberalismu přímo ve svym centru v Gummersbachu. Continue reading “Gummersbach 2013”

Sabrina, pravicový film

Dohnal jsem jeden ze svých věčných restů a zhlédnul jsem film Sabrina s Audrey Hepburnovou a Humphrey Bogartem. Film je z roku 1954 a odehraje se v něm tahle scénka (používám jména herců, postavy se jmenují Linus a David Larrabee).

Holden: “Máš všechny peníze na světě.”
Bogart: “Vydělávání peněz není hlavní účel podnikání. Peníze jsou vedlejší produkt.”
Holden: “Co je teda hlavní cíl? Moc?”
Bogart: “Ále, z toho se stalo sprosté slovo.”
Holden: “Tak co je to nutkání? Jdeš vyrábět plasty. Co tím dokážeš?”
Bogart: “Co tím dokážu? Nic moc.
Vynalezli jsme nový výrobek, něco, z čeho bude mít svět užitek. Nové odvětví se přesune do nerozvinuté oblasti. Postaví se továrny, rozeběhnou se stroje a podnikáš. A shodou okolností teď lidé, kteří předtím neviděli ani halíř, mají najednou dolar, a bosé děti mají boty na nohou a mají umyté obličeje.
Co je špatného na nutkání, které dává lidem knihovny, nemocnice, baseballová hřiště a v neděli večer filmy?”
[Bogart zavolá svoji sekretářku.]
Holden: “Teď si připadám jako padouch.”

Humphrey Bogart hraje ve filmu boháče, který tráví příliš mnoho času v kanceláři, ale je to morální a ctnostný člověk. A to se odehrálo v jednom z nejslavnějších filmů historie, ve kterém hráli největší filmové legendy a který pochválila kritika.

Ani jsem nemohl uvěřit, že něco takového pustil Hollywood na plátno. Dnes totiž, po více než půl století, pouští Hollywood do světa filmy s tak hloupoučkým poselstvím o boháčích parazitujících na chudých, že tomu nemůže věřit ani takový blb jako Matt Damon, který je nepřekvapivě tak trochu pokrytec jak Brno.

A samozřejmě nemůžeme zapomenout na Audrey…

h/t: Sean Malone

Poděkování členům, příznivcům a voličům

Vážení Svobodní členové, příznivci a voliči v Pardubickém kraji,

chtěl bych Vám velmi poděkovat za právě ukončenou volební kampaň pro volby do PS PČR 2013.

Bylo mi ctí a potěšením vést kandidátku právě ve Vašem kraji. Velmi si vážím toho, že jste vybudovali dobře fungující krajskou organizaci, podíleli se na kontaktní kampani, přesvědčovali známé i neznámé a po fyzicky i psychicky náročné kampani nakonec naší kandidátce dali i svůj hlas. Continue reading “Poděkování členům, příznivcům a voličům”

Pár nesouvislých poznámek k volbám

Volební výsledek Svobodných považuju za příměřeně velký úspěch, a proto jsem se Hegerovi navzdory opil, jak zákon káže. Doufám, že až se Svobodní dostanou do Sněmovny, tak tento zákon nezruší! To už radši zrušme zákon schválnosti.

Jsem překvapen a do jisté míry polichocen tím, že jsem v Pardubickém kraji získal nejvíc preferenčních hlasů a jako jedinej jsem překonal 5% hranici i přes to, že za mnou byli dva doktoři a Pepa Káles.

Mrzí mě ale, že jsem neměl dostatek financí a času na lepší kontaktní kampaň. Svoji přítomnost u republikové webové kampaně jsem proto považoval za efektivnější.

Zatím jsem to nikde nezaznamenal, ale podle mě největší změnou těchto voleb je to, že jsme se stali regulérní pravicovou stranou. Už nejsme stranou libertariánských nerdů, která má největší výsledky tam, kde je nejnižší účast, protože pravověrný čtenář Hayeka k volbám na rozdíl od teplákového voliče dojde, ale už jsme stranou, která nejvíc boduje v největších městech. Napomohla tomu deziluze normálních (non-nerdovských) pravičáků a povedená volební kampaň. Přiznejme si, že s předchozími volebními materiály se do zkoumání naší strany mohl pustit jedině nerd. Continue reading “Pár nesouvislých poznámek k volbám”

Koho volit 2013?

Před každejma volbama píšu o stranách a co se mi na nich líbí nebo nelíbí, většinou nelíbí. (Akorát u prezidentskejch voleb jsem to napsal až pár hodin po prvnim kole, nějak jsem nestíhal.)

Tak tomu bude i letos. Letos však na závěr článku přidám další část, kde u každé strany stručně popíšu, kde bych si dokázal představit, že s danou stranou budu spolupracovat, pokud se dostanu do Sněmovny.

—

Volitelné:

Svobodní Program je pořád stejnej jako bejval. Svoboda jednotlivce, volný trh, omezená vláda ve svrchovaný demokracii a mír. Na naší letošní kampaň jsem neuvěřitelně pyšnej.

Zatimco minulý kampaně dělalo pár lidí, co by se dali spočítat na prstech jedný ruky, tak letos se do kampaně zapojilo tolik lidí, že je ani neznám osobně. Celý dny vyřizuju podněty a snažim se aspoň trochu přispět lepší koordinaci. Všem lidem, co se dennodenní dřinou podílej na kampani patří obrovský poděkování. Ano, pořád máme dost much, ale zlepšujeme se a učíme.

I kandidáti jsou letos mnohem, mnohem lepší mež minule. Už nemáme Štillipy a Viktorýny, už se neklepu strachy, když někdo odpovídá na otázku novináře nebo voliče. Vím, že kandidáti znají program a umí ho vysvětlit. (Platí samozřejmě pro ostatní kandidáty, já jsem tragickej pořád stejně. :) )

A obrovskou radost mám z toho, že lidi nejrůznějšího věku a pohlaví nám vyjádřili podporu na VolímSvobodné.cz.
Continue reading “Koho volit 2013?”

Svobodní budou hájit svobodu člověka proti dalším daním, zákazům a nařízením

Moje volební vizitka lídra Pardubického kraje v Českém rozhlase. Řekl jsem toto:

[audio:http://dings.mmister.com/vizitka-rozhlas.mp3]

A chtěl jsem říct toto:

1. Teď máte přesně jednu minutu na představení programu? (k dispozici 60 sekund)
Programem Strany svobodných občanů je méně státu, více občanům. Víme, že štíhlý stát = bohatý občan. Jsme pro nízké daně a rušení dotací. Zrušíme daň z příjmu fyzických osob a DPH snížíme na 15 %. Zrušíme také 26 úřadů, jejich seznam i se zdůvodněním najdete na svobodni.cz.

Jsme jedinou stranou na české politické scéně, která ví, že EU má alternativu. V současnosti vytváří 80 % našich zákonů nikým nevolení byrokrati v Bruselu. O takovou Evropu nestojíme. Přejeme si Evropu, kde mezi sebou lidé různých národností obchodují, spolupracují spolu, kde pořádáme studentské výměnné pobyty a kde můžeme pracovat v cizích zemích atd. K tomu ale nepotřebujeme Evropskou unii. Smlouvy o EHP a o Schengenském prostoru nám zaručují volný obchod i volný pohyb i po vystoupení z EU.

Zavedeme také lidové veto, což znamená, že občané budou moci vetovat parlamentem přijaté zákony, se kterými nesouhlasí. Ve Švýcarsku tento systém funguje po staletí. Continue reading “Svobodní budou hájit svobodu člověka proti dalším daním, zákazům a nařízením”

Evropskou unii si rozvracet nedáme!

Václav Klaus se konečně veřejně přiznal k tomu, že je euroskeptik. Ve svojí knize Kde začíná zítřek píše:

Celek působení [evropského integrování] na nás, na naše životy, může být i dnes stále ještě kladný (i když o tom zcela přesvědčen nejsem).

+

Jsem proto přesvědčen, že je — v mnou vymezeném smyslu — čistý efekt evropského integrování záporný.

Kdyby se tedy někdo obtěžoval tu knihu skutečně číst a ne to pouze předstírat, Klausův názor by mu byl znám dávno. Nevím, jaké byly prezidentovy důvody pro to, aby to uvedl pouze ve filosofické knize a před kamerami i europoslanci stále opakoval, že naše členství nemá alternativu. Continue reading “Evropskou unii si rozvracet nedáme!”

Odpovědi pro GunLex

GunLex se ptá, kandidát odpovídá.

Otázky ohledně práva zákona dbalých občanů vlastnit střelnou zbraň:
1) Jakým způsobem chcete konkrétně zvýšit bezpečnost občanů před běžnou “malou” i násilnou kriminalitou?

Chtěl bych vyhnat policisty z kanceláří a zpoza dopravních radarů a přimět je k tomu, aby se věnovali věcem, které lidi skutečně trápí, tj. samozřejmě kriminalita. Ne tedy tomu, zda někdo jede ve městě 35 tam, kde je nesmyslná třicítka. A ne tomu, aby dávali pokuty za chůzi na červenou na přehledné rovné silnici.

Můj postoj ke zbraním, kam asi tato otázka míří, bude snad dostatečně objasněn níže.

2) Budete podporovat možnost účinné (sebe)obrany i za pomoci palné zbraně? (tedy i možnost zbraň za jasně definovaných objektivních podmínek získat a nosit?)

Ano. Styděl bych se sám před sebou, kdybych někomu zakazoval bránit se všemi dostupnými prostředky. Continue reading “Odpovědi pro GunLex”

Europaskeptisches Deutschland?

V Německu se konaly volby. Anděla Merkelová opsala program sociální demokracie, přidala k tomu podporu pro velkokapitál a dostala tolik procent jako soudruh Fico. Gratulki, ale je to těžko něco, z čeho by moh mít pravicovej volič radost.

Většinu v parlamentu získala rudá koalice sestávající ze sociálních demokratů, Zelených Khmérů a nefalšovaných rudých komunistů vedených Sárou Wagenknechtovou, jejíž heslo je “svobodu místo kapitalismu” (to jsem si nevymyslel).

Do Bundestagu se poprvé od války nedostala FDP, prej liberální pravicová strana. Ve skutečnosti strana eurohujerských poskoků Guye Verhofstadta, která se nikdy nežinýrovala zúčastnit se jakéhokoliv levicového experimentu v Berlíně i v Bruselu. O charakteru této strany svědčí i to, že teprve týden před volbami vylučovala možnost, že by se zúčastnila koalice s SPD a se Zelenými. Pravice jak víno, panečku.

Těsně před branami Bundestagu zůstala i Alternativa pro Německo. Poprvé v historii se tak ukázalo, že v Německu existuje euroskeptik. A ukázalo se jich 4,7 procenta. To není tak zlý. Stejnej výsledek v eurovolbách by měl znamenat nějaký čtyři křesla, protože spolkovej ústavní soud zrušil pro eurovolby pětiprocentní klauzuli.

A tohodle výsledku prosim dosáhli s dost odpornejma plakátama a evidentním nedostatkem financí. Možná že jim v kampani procenta přines i Richard Sulík.

Doteď bylo říct cokoliv protiunijního v Německu málem trestný. Kdo kritizoval EU, byl branej jako mentálně vyšinutej nebo jako nacista, takže všichni povinně milovali Evropskou unii. Jenže s těma všema bail-outama se začal obracet vítr, i Běžný Občan™ začal vyslovovat protiunijní názory.

4,7 procenta je jenom začátek. Snad si Němci vzpomněli, že jejich hymna začíná slovy “Einigkeit und Recht und Freiheit“.

Umíme si o svých životech rozhodovat sami

Projev na sněmu pardubického krajského sdružení, kde jsem byl uveden jako lídr kandidátky pro volby do PS PČR, 12. 09. 2013

Vážení Svobodní,

mnozí mě znáte již léta, ale dnes zde před vámi stojím poprvé v nové roli. Členové a příznivci strany z celé České republiky mě zvolili lídrem kandidátky pro Pardubický kraj. Všem členům a příznivcům, kteří mě volili, bych tímto chtěl poděkovat za projevenou důvěru.

Abych tuto důvěru nezklamal, budu potřebovat především pomoc vás, aktivních členů Svobodných v Pardubickém kraji. V Pardubickém kraji máme rozhodně na čem stavět. V Chrudimi máme úspěšné zastupitele, v krajských volbách jsme si zde vedli dobře a z osobních kontaktů znám mnoho členů zdejšího sdružení, kteří jsou pro Svobodné díky své píli a nápadům neocenitelní.

Český parlament Svobodné potřebuje. Podívejme, se co nabízejí ostatní. Levicoví politici jako Bohuslav Sobotka nám slibují státní banku, Miloš Zeman chce státní obchodní řetězec a Tomio Okamura zase státního poskytovatele internetu. Já jsem naštěstí nezažil dobu, kdy všechny věci zajišťoval stát. Zažil jsem však 90. léta, dekádu bezprecedentní deregulace, která byla zároveň dobou nebývalého hospodářského rozkvětu.
Zažil jsem bohužel taky dobu státní pošty, státní železnice nebo státní televize. Dnes jsem za vámi přijel vlakem soukromé společnosti. Kvalita služeb se se státní železnicí vůbec nedá srovnávat. Kdo častěji využívá služeb Českých drah nebo České pošty, klade si pouze jedinou otázku: “Kam umístit nálož?” Soukromé firmy znovu a znovu dokazují, že dokážou požadavkům zákazníků vycházet vstříc levně a efektivně, zatímco státní firmy inovovaly naposledy za Rakouska-Uherska. Continue reading “Umíme si o svých životech rozhodovat sami”