Tag: politika

Pracoval jsi někdy rukama, Pánku?

Na Twitteru se rozproudila debata, jestli jsem někdy pracoval rukama. Nevím, proč je práce “rukama” něčím hodnotnější nebo nějak jinak jiná od práce třeba ušima, ale protože neumím odpovědět v jednom tweetu, odpovím článkem.

Hlavní problém tkví v tom, že nevím, co všechno se do práce rukama počítá.

Už několikrát — různě dlouhá období — jsem pracoval jako geodet. Stál jsem u teodolitu, niveláku, chodil s nivelační latí, se zrcátkem, zpracovával data na počítači atd. atd. Většina práce však sestavovala v poměrně bezduchém pobíhání po světě nebo stejně bezduchém postávání za přístrojem. Sice to neni zrovna “rukama”, ale fyzická stránka práce zcela dominuje. Na geodetický level, kde se používá spíš duševní práce, jsem se zatím nevypracoval. :) Continue reading “Pracoval jsi někdy rukama, Pánku?”

Otevřené primárky zajistí, aby poslanci zastupovali voliče, ne stranické sekretariáty

Strana svobodných občanů je jediná politická strana v České republice, která má tzv. otevřené primárky. Chtěl bych zde vysvětlit, co to je a proč byste to měli chtít taky.

Princip je celkem prostý: Kandidátku nevybírá republikové ani krajské předsednictvo ani žádní delegáti. Kandidátku sestavují členové a registrovaní příznivci v internetovém hlasování.

Stát se příznivcem trvá pět minut a poplatek činí 100 Kč ročně. Příznivci z celé republiky stejně tak jako členové z celé republiky hlasují o kandidátkách ve všech krajích. Pokud někoho zajímá pouze kandidátka v jeho kraji, hlasuje samozřejmě pouze v něm. Mě ale zajímá podoba kandidátky ve všech krajích, proto jsem hlasoval všude. Continue reading “Otevřené primárky zajistí, aby poslanci zastupovali voliče, ne stranické sekretariáty”

Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí

Letošní přestupový trh na české politické scéně je ještě napínavější než přestupový trh v NHL. Češi měli na obou trzích dva ze svých nejlepších synů — Jaromíra Jágra a Václava Klause. Zatímco Jágr 68 zakotvil v New Jersey, což se snad ukáže jako dobrý tah, tak Klaus 89 se po dlouhém tréninkovém kempu rozhodl letošní sezónu vynechat a ladit formu na Hanspaulce. Domnívám se, že to byl jediný možný tah. Tah, který Václava Klause zachránil od neskutečné blamáže.

Nijak se netajím tím, že jsem velkým obdivovatelem a podporovatelem Václava Klause (koneckonců i Jardy Jágra) a bylo by mi krajně nepříjemné stát ve volbách proti němu. S Václavem Klausem se shodnu na všech velkých a důležitých tématem, v těch menších se občas lišíme. Ale to je v rámci jedné politické ideologie nebo jedné politické strany normální a zdravé.

Ale zde hrozilo něco ještě horšího, než to, že by si dva mně milé subjekty konkurovaly ve volbách. Zde zcela vážně hrozilo, že se Václav Klaus octne v čele nezkrotitelného levicového slepence, se kterým se buď dostane do Sněmovny — a tento slepenec socialistů všech barev a denominací se naprosto rozhádá a rozpadne, nebo se s ním ani do Sněmovny nedostane — což by byla velmi nedůstojná tečka za velkolepou kariérou státníka Klause. Continue reading “Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí”

Proč Svobodní nejsou jako Věci veřejné, Babiš, TOP 09 a další “projekty”

Nedávno zveřejnil Arthur Dent svoje politické svědění. Na adresu Svobodných v něm napsal:

Strana svobodných mě za pět (či kolik) let své existence nepřesvědčila o ničem. Z mého pohledu je v téhle straně jen Mach, který se exponuje vydáváním článků, blogger Matějka, a Martin Pánek (MMister), což je jediný příčetný volič téhle strany, kterého znám. A to je dost málo na to, abych jim věřil, že mají nějakou relevantní sílu změnit stát. Jejich program a myšlenky jsou OK, konvenují mi, ale nebudu je volit z jednoho jednoduchého důvodu: Buď svůj hlas tím zahodím (ano, zahodím — v tom volebním systému, jaký máme, je to hlas zahozený, nikoli hlas rozumu a srdce), nebo se opravdu do parlamentu dostanou, a budou buď stranou jednoho či dvou hlasů (a tedy marginální silou), nebo stranou pěti poslanců, kteří se nakonec rozštěpí na šest různých stran (příkladů máme…) Nemám sebemenší důvod věřit tomu, že zrovna Svobodní by měli být mezi malými stranami tou zářnou výjimkou.

Protože totéž nebo něco obdobného říká spousta lidí, protože si Arthura Denta velmi vážím a protože na tom něco je, rád bych zareagoval trochu obsáhleji než jenom komentářem pod článkem. Continue reading “Proč Svobodní nejsou jako Věci veřejné, Babiš, TOP 09 a další “projekty””

Legalizujte marihuanu

Marihuana se opět stává předmětem veřejné debaty. Za její užívání v České republice nehrozí postih, avšak za její pěstování, prodej, držení a popularizaci ano. Má česká společnost dobré důvody pro tyto postihy? Domníváme se, že nemá.

Primární zkušenost s marihuanou má významné procento populace. Výzkumy ukazují, že již před ukončením druhého ročníku střední školy zkouší kouřit marihuanu (slang. “hulit”) čtvrtina až třetina studentů. Tyto odhady je třeba brát jako spodní hranici, protože riskovat policejní vyšetřování kamarádů-distributorů z potenciálně ilegální činnosti zřejmě není nic, po čem by běžný student základní a střední školy toužil. Ve vyšším věku jsou mladí lidé také více při penězích a méně pod drobnohledem učitelů, což přispívá k ochotě zkoušet účinky marihuany. Continue reading “Legalizujte marihuanu”

Lidové veto: Co to je a proč to funguje

Článek byl napsán jako příspěvek do sborníku Svobodných k ústavním změnám.

Původně jsem chtěl do sborníku přispět poměrně rozsáhlou statí, ale vzhledem k omezení osmi tisíci znaky jsem se rozhodl vypíchnout lidové veto a pokusit se ho zařadit do souvislostí. Další dvě velké ústavní změny mají totiž mnohem větší podporu.

Zákon o rozpočtové kázni neboli dluhovou brzdu dnes podporuje kdekdo a v řadě zemí už se ústava v tomto smyslu změnila. Povinnost schvalovat zvýšení daní referendem má aspoň mezi našimi příznivci také jednoznačný ohlas, alespoň co jsem dosud zaznamenal.[1] Continue reading “Lidové veto: Co to je a proč to funguje”

Miloš Zeman dělá totéž, co dělali Havel s Klausem

Tak prý prezident Zeman porušuje ústavní zvyklosti, natahuje Ústavu, obchází parlament, dělá puč a chová se jako nacisti. WOW! Člověk by řekl, že Zeman musel minimálně přijet na tanku a obsadit strakovku. A on přitom dělá totéž, co dělali Havel a Klaus.

Co se stalo? Vláda podala demisi (sice ji podal pouze premiér, ale má se — zřejmě v rozporu s ústavou — za to, že tím podala demisi celá vláda). Nově zvolený prezident využil svojí kompetence, kterou mu dává čl. 68 Ústavy ČR a jmenoval nového premiéra a novou vládu.

Je možné, ba celkem pravděpodobné, že nová vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny. V čem však má spočívat údajný puč, nám zatím nikdo neřekl, protože Ústava ČR explicitně počítá s tím, že bude jmenována vláda, která důvěru nezíská. Continue reading “Miloš Zeman dělá totéž, co dělali Havel s Klausem”

Den daňové svobody za první republiky

Včera proběhl den daňové svobody 2013. Zjišťoval jsem, kdy byl tento den za první republiky. Dával jsem to na FB i na Twitter, ale když už jsem se s tim sháněl, tak ať to nezapadne.

Prvorepublikové rozpočty se dají sehnat poměrně bez problémů. Horší je to už s údaji o HDP nebo národním důchodu. Tato data jsou povětšinou pouze v knihách, které nejdou na internetu sehnat. Data z Maddisona jsou nepoužitelná, protože jsem nevěděl, v jakém kursu hodnoty převedl. (Ale třeba mi opět nějaký čtenář poradí, jak na to.)

Sehnal jsem nakonec dvě práce. Bakalářku Hany Bískové, ve které jsou data o rozpočtech přehledněji než na webu PS PČR. A bakalářku Petry Pospíšilové, kde se nachází HDP ČSR od roku 1929 dále. Rok 1929 byl první, pro který jsem našel obě data ve srovnatelných jednotkách, takže jsem jej použil.

Pokud někdo dodá data, není problém, spočítat den daňové svobody i pro ostatní roky.

Výdaje státního rozpočtu (1929): 9,9 mld. Kčs
HDP (1929): 74 mld. Kčs

výdaje/HDP = 13,38 %
13,38 % z 365 dní = 48,8 dní, zaoukrouhlíme nahoru na 49 dní
49 dní tedy museli za první republiky pracovat na stát, tzn. od 1. ledna do 18. února

Den daňové svobody v roce 1929 tedy připadl na 19. února, tedy o celou třetinu roku dříve než dnes.

A to mluvíme o roce, kdy byli lidé mnohem chudší než dnes (zhruba 4,5krát — Maddison GDP per capita), logikou levicových etatistů tedy potřebovali, aby jim mnohem více statků zajišťoval stát, avšak ten nepřerozděloval ani třetinu toho, co přerozděluje dnes.

Ale i v té době se našli liberálové, kteří proti daním protestovali. Připomeňme si slova klasika českého liberalismu Karla Havlíčka. Ten již v roce 1850 psal: “Mnohý platí daně, a neví proč. Mnohý platí daně, a neví nač. Mnohý platí daně, a neví komu.”

Euroskeptiky budeme šikanovat, jak to jenom půjde

Server Deutsche Wirtschafts Nachrichten upozornil na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (pdf v češtině zde).

Skupina vedená rakouským europoslancem Hannesem Swobodou (nomen omen) chce tímto návrhem zabránit tomu, aby v evropském parlamentu zasedali “extrémně pravicové a xenofobní” strany. V současnosti je v EP zastoupeno 13 poslaneckých klubů složených z mnoha evropských stran, které inkasují celkem 31 miliónů euro. Continue reading “Euroskeptiky budeme šikanovat, jak to jenom půjde”