The Donald prezidentem. Hledáme silver linings

Patřím mezi lidi, kteří si myslí, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem je poměrně velká katastrofa. Donald Trump byl asi nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA a v posledních volbách byl zcela jednoznačně tím nejméně libertariánským (ano, včetně soudruha Bernieho).

Co se dá odvodit z jeho blábolení na gramatických schopnostech batolete o tom, co chce jako prezident prosazovat, je podle mě zhruba toto:

  • zpřísnit už tak nesmírně přísnou, nehumánní a nemorální imigrační politiku USA
  • zrušit obchodní smlouvy, zavést cla a zakázat outsourcing
  • zvednout daně bohatým
  • pokračovat v prosazování policejního státu, šrouby dále utáhnout
  • omezit svobodu slova

Continue reading “The Donald prezidentem. Hledáme silver linings”

Krátké stanovisko k US volbám 2016

Aby nějací národovci nebo jiní šílenci nemohli v budoucnu tvrdit, že jsem před volbami říkal něco jiného, než jsem skutečně říkal, píšu tuto sumarizaci svých myšlenek ohledně prezidentských voleb 2016.

Nejdůležtiější stanovisko hned na začátek:

  1. Donald Trump je pravděpodobně nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA. Je pravděpodobné, že jeho prezidentství by bylo ještě horší než prezidentování rasistů FDR a Wilsona.
  2. Hillary Clintonová je velmi špatný kandidát a pravděpodobně se stane jedním z nejhorších prezidentů USA. Je to zkorumpovaná, prolhaná, bezprogramová a bezcitná technoložka moci, která neváhá šikanovat černochy nebo bombardovat jakýkoliv kout země, jenom aby jí to přineslo zcela marginální politický vliv. Svědectvím o stupiditě Republikánské strany je, že dokázala předložit ještě horšího kandidáta než je ona.
  3. Ani kdybyste mě lámali v kole, nedokázal bych kterémukoliv z nich dát hlas. Volil bych samozřejmě Garyho Johnsona.

Že ani u dvou takto zoufale špatných kandidátů nedokázal Gary Johnson posbírat větší podporu mě mrzí, ale bohužel to by asi nedokázal, ani kdyby proti sobě kandidovali Kang a Kodos.

Demokraty děsí Trump a republikány Clintonová. V obou případech oprávněně. Že s nimi ani taková volba nehne v tom, aby prezidentovi ubrali na pravomocích (čímž by se jakýkoliv potenciální prezident musel stát mnohem méně děsivějším), to… chtěl bych říct, že mi to hlava nebere, ale bohužel ekonomie veřejné volby to vysvětluje. Ne že by to byla tak radikální myšlenka. Ústava USA vůbec původně nepočítala s tím, že by měla vláda takové pravomoce, viz např. vyjmenované pravomoci a non-delegation principle. Continue reading “Krátké stanovisko k US volbám 2016”

Americké volby: WTF je sbor volitelů?

Možná sledujete z povzdálí americké prezidentské volby a vůbec nechápete, k čemu je sbor volitelů. V roce 2000, když George Bush prohrál s Alem Gorem na celkový počet hlasů, ale i tak se stal prezidentem, mi bylo třináct a vůbec jsem to nedokázal pobrat.

Trvalo mi to pár let, ale myslim, že už to docela chápu. Tady je pár mých skromných poznámek o americkém systému pro české publikum. Continue reading “Americké volby: WTF je sbor volitelů?”

To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace

Amazon a eBay se rozhodli stáhnout ze svých webů vlajku americké Konfederace. (Ona to ve skutečnosti vlajka Konfederace vůbec není a nikdy nebyla, je to bitevní vlajka armády Severní Virginie, ale to není pro účely článku podstatné, protože dnes je všeobecně brána za symbol Konfederace.)

Apple udělal něco ještě blbějšího než Amazon a eBay a vyřadil z iTunes historické hry, kde se vlajka objevuje. Všechny tři společnosti na to sice mají svaté právo, ale my si o nich zase můžeme myslet, že je to hloupost a pokrytectví, protože vlajky Sovětského svazu a trička s Che Guevarou evidnentně nevadí.

Stejně tak je ale chybné vlajku Konfederace obhajovat, nechat si ji vlát na zahradě, dávat si ji jako profilovou fotku na FB atd.

Proč? Protože Konfederované státy americké (CSA) byly založeny kvůli otroctví. Viz např. ústavu CSA:

“No […] law denying or impairing the right of property in negro slaves shall be passed.” Continue reading “To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace”

Z Hyattsvillu na letiště v New Jersey

V pátek mi skončila stáž v Cato Institutu. Bylo to hodně slzopudný. Vůbec už se nedala udělat žádná práce, protože byly furt nějaký rozlučkový akce a v místnosti kravál.

Na oběd jsme šli do Busboys and Poets — tak levicovou hospodu jsem ještě neviděl. U vchodu dokonce prodávali klimaalarmistickou a obamovskou literaturu. Oběd se protáh na dvě hodiny, protože to obsluze neskutečně trvalo. To byl taky muj první a na dlouho poslední oběd v americký restauraci. Dal jsem si prej marylandskou specialitu krabí burger. Abych to taky vyzkoušel, než odjedu. Specialitu jsem si šikovně polil. Už se mi to stalo jednou v únoru. Američani vám do pití vrazej snad vždycky brčko. Když na to nejste zvyklý, nakloníte sklenici jako normálně, ale přesto se chcete napít brčkem, je polití na světě. Na stole. Continue reading “Z Hyattsvillu na letiště v New Jersey”

Lekce byrokratického trollingu

Že byrokrati umí být neúmyslně vtipní — jako když nadávají na vysoké daně — to všichni víme. Ale musíte se přestěhovat do města, ve kterém žijí pouze byrokrati, abyste dokázali správně ocenit tento specifický byrokratický humot.

Tak např. bar jménem 18. dodatek, pojmenovaný samozřejmě podle 18. dodatku Ústavy Spojených států, který zavedl prohibici těmito slovy: “Rok po ratifikaci tohoto článku se zakazuje výroba, prodej nebo doprava omamných nápojů, jejich dovoz a vývoz s clem jejich použití na území Spojených států a všech územích podléhajících jejich jurisdikci.”

Jak známe z historie, tento dodatek se ukázal být naprostou katastrofou. Jaké by to asi bylo, pojmenovat svůj bar třeba Holocaust nebo 5. sjezd KSČ? Ale i kdbychom to brali jako povedený vtip — myslíte, že některému z byrokratů dojde, proč 18. dodatek selhal? Že to bylo kvůli tomu, že lidi při hledání vlastního štěstí serou na představy byrokratů o správném životě. A že proto vždycky všechna nařízení z Washingtonu způsobí jenom a jenom utrpení? Continue reading “Lekce byrokratického trollingu”

USA Trip 2011: Shrnutí

Jak jsem sliboval, posledním zápiskem z mojí cesty po americkém severovýchodě bude krátké shrnutí. Stejně jako jsem to dělal u čínských výletů.

Když jsem odjížděl do Číny, byl jsem posranej až za ušima. Nevěděl jsem, jestli mám všechny dokumenty, bál jsem se, zranění a nemocí (a čínskejch nemocnic a nákladů na ošetření), bál jsem se, jak se ta vzdálenost a časovej posun podepíše na kamarádstvích, a bál jsem se, jak budu komunikovat s Číňanama.

Když jsem jel do Ameriky bylo to zhruba stejný. :) Bál jsem se o neúplnost dokumentů, zranění a nemoci a hlavně jsem se bál toho, abych tam neutratil majlant. Protože když jsem pár hodin před odjezdem zjistil, že jedna noc v New Yorku mě bude stát 50 doláčů, znervóznělo mě to na několik dní. Na uklidnění jsem si několikrát v autobuse do Vídně pustil Lavril. :mrgreen: Continue reading “USA Trip 2011: Shrnutí”

Cesta z Nového světa

aneb Konec na Misesově posteli, všechno dobré

Jak je vidět v poslední větě tohoto zápisu z Bostonu, ubytování na dvě noci po semináři jsem domluvený měl. Koho by zajímalo, jak Becka a Caroline z Irska vypadaj, tak tady se může podívat. Jenže holky to jaksi odvolaly, protože prej bydlej v New Yorku (NY State) s dcerou jejich šéfa a ta si tam nikoho nepřeje. Takže jsem se asi dva dny předem dozvěděl, že nemám kde bydlet. A Davidovo hostel byl samozřejmě zaknihovanej. Hmmmmm…

Takže jsem byl v pěkný prdeli. Ani do Davidovo hostelu by se mi teda moc nechtělo, ale co bych nadělal. Při představě, že mě to tu bude stát ještě další 1500-2000 kaček se mi dělalo nedobře. A tak jsem spřádal plány, jak ty noci strávim v autobuse do Bostonu, což vycházelo podstatně levnějc. Continue reading “Cesta z Nového světa”

FEE, díl čtvrtý

1FEE

Naposledy jsem vás ztratil u večerního pití piva na verandě Sheratonu. Předtim jsme teda byli na pokoji a kecali, ale v jedenáct se rozhodlo, že už nebudem řvát na celej hotel a pujdem na verandu. V tý chvíli jsem zrovna vedl rozhovor se Salvadořankou Cristinou. Ukázalo se, že je to slavná salvadorská komentátorka, který každej tejden vychází sloupek v místnim plátku a zvou jí do telky, kde vede debaty se svojí mámou katoličkou.

Pak se tam najednou zjevil Leeson. A co mě obrovsky překvapilo, sám za mnou zašel a řek, že si přečet paper, kterym jsem já argumentoval v diskusi o neziskovkách, a si hodinu se se mnou o těch neziskovkách bavil. Nevim, jestli mě nakonec pochopil, chvílema to vypadalo, že už mě skoro chápe, ale rozhodně tim u mě ještě víc stoupnul. (Akorát nechápu, proč proboha čtou Američani jméno Glaeser jako /glejžr/.) Argument, že FEE nezpronevěřuje zisky neni argument pro to, že neziskovky nejsou firmy jako všechny jiný. Continue reading “FEE, díl čtvrtý”