Author: mpanek

Částečná kráva: Sháním sponzory

První díl s názvem “Kompletní slepice: Šikmé pohledy z cest” se celý odehrává v Číně během mého půlročního pobytu v provincii Shandong. Druhý díl nás zavede do USA, Německa, Švýcarska, Bulharska a dalších zemí.

Kompletní slepice se prodalo už skoro 300 kusů. Nadešel teda čas vydat další díl. Původní investice do Slepice se mi vrátila, ale mělo to dvě nevýhody: 1) Musel jsem škrtit rozpočty, co to šlo, takže všichni spolupracovali v podstatě na dobrý slovo — což u většiny spolupracovníků přinášelo minimálně velký prodlevy, 2) Mít třicet tisíc půl roku v knižních zásobách neni zrovna něco, co muj bankovní účet snáší dobře. :)

Proto jsem se rozhod vyzkoušet českou verzi Kickstarteru, která se jmenuje Startovač.

NYgauner-tex
První zveřejněná ilustrace. Draft příslušné kapitoly je k přečtení zde »

Princip je prostej. Na Kickstarter/Startovač vložíte projekt, kde žádáte kolemjdoucí o podporu formou příspěvku. Za to obvykle přispívajícím nabízí nějaký plnění, např. samolepky a trička při malejch částkách, samotnej výrobek při větších částkách a pak třeba večeři s autorem při největších částkách.

Příspěvky se přitom od lidí vyberou až ve chvíli, kdy se dosáhne cílový částky. Překonává se tim vězňovo dilema: “Já bych tě moc rád podpořil, ale to bude jako plivnutí do moře. Musí nás bejt víc.” Kickstarter/Startovač právě tohle řeší. Když se mi nepovede vybrat 25 000 korun, nepřijdete ani o halíř.

Já nabízim výtisky knih, který samozřejmě můžete dál přeprodávat. Při vyšších částkách nabízim možnost reklamy přímo v knize.

Co vám za vaše peníze můžu slíbit? Kvalitní a příjemnou četbu tak jako v případě Kompletní slepice, ilustrace ve všech kapitolách, kvalitní redakční a sazečskou práci s důkladnou kontrolou (tj. ne jako minule).

Těžištěm knihy bude šestitýdenní cestování po americkém východním pobřeží a půlroční stáž ve washingtonském think-tanku. Tentokrát ale dojde na Evropu — společně pojíme německé bratwursty, švýcarské rösti, lichtenštejnský knížecí entrecôte, šopský salát v Bulharsku a další lahůdky.

Čím více peněz se nám povede vybrat, tím lepší a tlustší kniha bude. Všem sponzorům předem velmi děkuji a zvu je na slavnostní křest, který se snad povede uspořádat ještě před Vánoci, aby se tak knížka mohla stát hitem vánočního trhu.

Knihu “Částečná kráva” můžete podpořit zde »

O dalším vývoji budete informováni.

Europaskeptisches Deutschland?

V Německu se konaly volby. Anděla Merkelová opsala program sociální demokracie, přidala k tomu podporu pro velkokapitál a dostala tolik procent jako soudruh Fico. Gratulki, ale je to těžko něco, z čeho by moh mít pravicovej volič radost.

Většinu v parlamentu získala rudá koalice sestávající ze sociálních demokratů, Zelených Khmérů a nefalšovaných rudých komunistů vedených Sárou Wagenknechtovou, jejíž heslo je “svobodu místo kapitalismu” (to jsem si nevymyslel).

Do Bundestagu se poprvé od války nedostala FDP, prej liberální pravicová strana. Ve skutečnosti strana eurohujerských poskoků Guye Verhofstadta, která se nikdy nežinýrovala zúčastnit se jakéhokoliv levicového experimentu v Berlíně i v Bruselu. O charakteru této strany svědčí i to, že teprve týden před volbami vylučovala možnost, že by se zúčastnila koalice s SPD a se Zelenými. Pravice jak víno, panečku.

Těsně před branami Bundestagu zůstala i Alternativa pro Německo. Poprvé v historii se tak ukázalo, že v Německu existuje euroskeptik. A ukázalo se jich 4,7 procenta. To není tak zlý. Stejnej výsledek v eurovolbách by měl znamenat nějaký čtyři křesla, protože spolkovej ústavní soud zrušil pro eurovolby pětiprocentní klauzuli.

A tohodle výsledku prosim dosáhli s dost odpornejma plakátama a evidentním nedostatkem financí. Možná že jim v kampani procenta přines i Richard Sulík.

Doteď bylo říct cokoliv protiunijního v Německu málem trestný. Kdo kritizoval EU, byl branej jako mentálně vyšinutej nebo jako nacista, takže všichni povinně milovali Evropskou unii. Jenže s těma všema bail-outama se začal obracet vítr, i Běžný Občan™ začal vyslovovat protiunijní názory.

4,7 procenta je jenom začátek. Snad si Němci vzpomněli, že jejich hymna začíná slovy “Einigkeit und Recht und Freiheit“.

Umíme si o svých životech rozhodovat sami

Projev na sněmu pardubického krajského sdružení, kde jsem byl uveden jako lídr kandidátky pro volby do PS PČR, 12. 09. 2013

Vážení Svobodní,

mnozí mě znáte již léta, ale dnes zde před vámi stojím poprvé v nové roli. Členové a příznivci strany z celé České republiky mě zvolili lídrem kandidátky pro Pardubický kraj. Všem členům a příznivcům, kteří mě volili, bych tímto chtěl poděkovat za projevenou důvěru.

Abych tuto důvěru nezklamal, budu potřebovat především pomoc vás, aktivních členů Svobodných v Pardubickém kraji. V Pardubickém kraji máme rozhodně na čem stavět. V Chrudimi máme úspěšné zastupitele, v krajských volbách jsme si zde vedli dobře a z osobních kontaktů znám mnoho členů zdejšího sdružení, kteří jsou pro Svobodné díky své píli a nápadům neocenitelní.

Český parlament Svobodné potřebuje. Podívejme, se co nabízejí ostatní. Levicoví politici jako Bohuslav Sobotka nám slibují státní banku, Miloš Zeman chce státní obchodní řetězec a Tomio Okamura zase státního poskytovatele internetu. Já jsem naštěstí nezažil dobu, kdy všechny věci zajišťoval stát. Zažil jsem však 90. léta, dekádu bezprecedentní deregulace, která byla zároveň dobou nebývalého hospodářského rozkvětu.
Zažil jsem bohužel taky dobu státní pošty, státní železnice nebo státní televize. Dnes jsem za vámi přijel vlakem soukromé společnosti. Kvalita služeb se se státní železnicí vůbec nedá srovnávat. Kdo častěji využívá služeb Českých drah nebo České pošty, klade si pouze jedinou otázku: “Kam umístit nálož?” Soukromé firmy znovu a znovu dokazují, že dokážou požadavkům zákazníků vycházet vstříc levně a efektivně, zatímco státní firmy inovovaly naposledy za Rakouska-Uherska. Continue reading “Umíme si o svých životech rozhodovat sami”

Pracoval jsi někdy rukama, Pánku?

Na Twitteru se rozproudila debata, jestli jsem někdy pracoval rukama. Nevím, proč je práce “rukama” něčím hodnotnější nebo nějak jinak jiná od práce třeba ušima, ale protože neumím odpovědět v jednom tweetu, odpovím článkem.

Hlavní problém tkví v tom, že nevím, co všechno se do práce rukama počítá.

Už několikrát — různě dlouhá období — jsem pracoval jako geodet. Stál jsem u teodolitu, niveláku, chodil s nivelační latí, se zrcátkem, zpracovával data na počítači atd. atd. Většina práce však sestavovala v poměrně bezduchém pobíhání po světě nebo stejně bezduchém postávání za přístrojem. Sice to neni zrovna “rukama”, ale fyzická stránka práce zcela dominuje. Na geodetický level, kde se používá spíš duševní práce, jsem se zatím nevypracoval. :) Continue reading “Pracoval jsi někdy rukama, Pánku?”

Otevřené primárky zajistí, aby poslanci zastupovali voliče, ne stranické sekretariáty

Strana svobodných občanů je jediná politická strana v České republice, která má tzv. otevřené primárky. Chtěl bych zde vysvětlit, co to je a proč byste to měli chtít taky.

Princip je celkem prostý: Kandidátku nevybírá republikové ani krajské předsednictvo ani žádní delegáti. Kandidátku sestavují členové a registrovaní příznivci v internetovém hlasování.

Stát se příznivcem trvá pět minut a poplatek činí 100 Kč ročně. Příznivci z celé republiky stejně tak jako členové z celé republiky hlasují o kandidátkách ve všech krajích. Pokud někoho zajímá pouze kandidátka v jeho kraji, hlasuje samozřejmě pouze v něm. Mě ale zajímá podoba kandidátky ve všech krajích, proto jsem hlasoval všude. Continue reading “Otevřené primárky zajistí, aby poslanci zastupovali voliče, ne stranické sekretariáty”

Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí

Letošní přestupový trh na české politické scéně je ještě napínavější než přestupový trh v NHL. Češi měli na obou trzích dva ze svých nejlepších synů — Jaromíra Jágra a Václava Klause. Zatímco Jágr 68 zakotvil v New Jersey, což se snad ukáže jako dobrý tah, tak Klaus 89 se po dlouhém tréninkovém kempu rozhodl letošní sezónu vynechat a ladit formu na Hanspaulce. Domnívám se, že to byl jediný možný tah. Tah, který Václava Klause zachránil od neskutečné blamáže.

Nijak se netajím tím, že jsem velkým obdivovatelem a podporovatelem Václava Klause (koneckonců i Jardy Jágra) a bylo by mi krajně nepříjemné stát ve volbách proti němu. S Václavem Klausem se shodnu na všech velkých a důležitých tématem, v těch menších se občas lišíme. Ale to je v rámci jedné politické ideologie nebo jedné politické strany normální a zdravé.

Ale zde hrozilo něco ještě horšího, než to, že by si dva mně milé subjekty konkurovaly ve volbách. Zde zcela vážně hrozilo, že se Václav Klaus octne v čele nezkrotitelného levicového slepence, se kterým se buď dostane do Sněmovny — a tento slepenec socialistů všech barev a denominací se naprosto rozhádá a rozpadne, nebo se s ním ani do Sněmovny nedostane — což by byla velmi nedůstojná tečka za velkolepou kariérou státníka Klause. Continue reading “Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí”

Proč Svobodní nejsou jako Věci veřejné, Babiš, TOP 09 a další “projekty”

Nedávno zveřejnil Arthur Dent svoje politické svědění. Na adresu Svobodných v něm napsal:

Strana svobodných mě za pět (či kolik) let své existence nepřesvědčila o ničem. Z mého pohledu je v téhle straně jen Mach, který se exponuje vydáváním článků, blogger Matějka, a Martin Pánek (MMister), což je jediný příčetný volič téhle strany, kterého znám. A to je dost málo na to, abych jim věřil, že mají nějakou relevantní sílu změnit stát. Jejich program a myšlenky jsou OK, konvenují mi, ale nebudu je volit z jednoho jednoduchého důvodu: Buď svůj hlas tím zahodím (ano, zahodím — v tom volebním systému, jaký máme, je to hlas zahozený, nikoli hlas rozumu a srdce), nebo se opravdu do parlamentu dostanou, a budou buď stranou jednoho či dvou hlasů (a tedy marginální silou), nebo stranou pěti poslanců, kteří se nakonec rozštěpí na šest různých stran (příkladů máme…) Nemám sebemenší důvod věřit tomu, že zrovna Svobodní by měli být mezi malými stranami tou zářnou výjimkou.

Protože totéž nebo něco obdobného říká spousta lidí, protože si Arthura Denta velmi vážím a protože na tom něco je, rád bych zareagoval trochu obsáhleji než jenom komentářem pod článkem. Continue reading “Proč Svobodní nejsou jako Věci veřejné, Babiš, TOP 09 a další “projekty””

Legalizujte marihuanu

Marihuana se opět stává předmětem veřejné debaty. Za její užívání v České republice nehrozí postih, avšak za její pěstování, prodej, držení a popularizaci ano. Má česká společnost dobré důvody pro tyto postihy? Domníváme se, že nemá.

Primární zkušenost s marihuanou má významné procento populace. Výzkumy ukazují, že již před ukončením druhého ročníku střední školy zkouší kouřit marihuanu (slang. “hulit”) čtvrtina až třetina studentů. Tyto odhady je třeba brát jako spodní hranici, protože riskovat policejní vyšetřování kamarádů-distributorů z potenciálně ilegální činnosti zřejmě není nic, po čem by běžný student základní a střední školy toužil. Ve vyšším věku jsou mladí lidé také více při penězích a méně pod drobnohledem učitelů, což přispívá k ochotě zkoušet účinky marihuany. Continue reading “Legalizujte marihuanu”

Kdo bohatne v Číně II

Stává se vám někdy, že někdo napíše článek přesně tak, jak byste ho napsali vy, kdybyste to uměli? Tak přesně takovej článek napsal Yichuan Wang. Je to prej bakalářskej student, což mě trochu deprimuje, ale co se dá dělat. :)

Článek se jmenuje Jak chudé čínské regiony zachrání tempo růstu čínského HDP a k přečtení je zde ». Yichuan v něm zmiňuje několik bodů, který říkám pořád dokola, ale mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Tak to snad teď bude lepší, když to říká Číňan a má k tomu Přehledné Grafy™. Continue reading “Kdo bohatne v Číně II”

Lidové veto: Co to je a proč to funguje

Článek byl napsán jako příspěvek do sborníku Svobodných k ústavním změnám.

Původně jsem chtěl do sborníku přispět poměrně rozsáhlou statí, ale vzhledem k omezení osmi tisíci znaky jsem se rozhodl vypíchnout lidové veto a pokusit se ho zařadit do souvislostí. Další dvě velké ústavní změny mají totiž mnohem větší podporu.

Zákon o rozpočtové kázni neboli dluhovou brzdu dnes podporuje kdekdo a v řadě zemí už se ústava v tomto smyslu změnila. Povinnost schvalovat zvýšení daní referendem má aspoň mezi našimi příznivci také jednoznačný ohlas, alespoň co jsem dosud zaznamenal.[1] Continue reading “Lidové veto: Co to je a proč to funguje”