…aneb byl jsem v divadle. Nevěříte? Věřte.
Jo, říkáte si, co jsem asi tak moh dělat v divadle. Já si to říkám taky. Sice mi zakázali, abych o sobě říkal, že jsem křupan — ale na skutečnosti to nic nemění. Divadlo mě prostě nijak neláká. (Kromě Cimrmanů — ale o těch jindy.) Když někdo říká, že se diví, že studenti nechodí za 50 Kč na operu, tak já se divím, že tam vůbec nějací přijdou. Tady jsem byl sice zadarmo, ale předem jsem to nevěděl. :)
Představení se jmenovalo Osmdesátdevět — Trenažér jedné revoluce. Už je to dávno, co jsem v tom divadle byl. Chtěl jsem tenhle článek napsat hned, ale to byly zkoušky, pak na výročí revoluce, ale nakonec jsem to zase nestíhal. Dostal jsem se k tomu až teď. Continue reading “Trenažér jedné revoluce”
Zítra se, tak jako loni, postavím na trať Pražského mezinárodního maratónu známého pod zkratkou PIM.
Chtěl jsem to původně nazvat těžkým zklamáním pro liberály, ale takový titulek by byl matoucí, protože výsledek je zklamáním nejenom pro liberály, ale i pro liberální demokraty, mezi kterýmiž je takový rozdíl jako mezi demokraty a sociálními demokraty.
Tou úplně nejdůležitější vlastností demokracie je toto: voliči dostávají pravidelně možnost skoncovat s darebáky. Na chvíli se zamyslete nad zeměmi, které nemají reprezentativní vládu — řekněme Kuba nebo Írán — a uvidíte, proč je to důležité.