Category: notes

Přijdeme o pracovní místa kvůli levným asijským státům?

Na webu Měšec.cz vyšel nový článek, který vyvrací zakořeněný mýtus o tom, že je třeba bojovat s levnou konkurencí z Asie. Do článku jsem poskytl taky nějaký svoje postřehy.

“Lichtenštejnsko netrpí žádným komplexem malosti, takže si neklade zcela nesmyslné otázky typu ‘Jak může malé Lichtenštejnsko konkurovat obrovské Číně?’, které pokládají celoevropští eurohujeři v domnění, že tím ospravedlní bruselskou ‘Říši zla’. Nekonkurují si státy, ale podniky. A to je diametrální rozdíl. Takže poučení, kromě zrušení regulací a cel je: Nepodléhejme socialistické demagogii o jakési ‘konkurenci’ států, která nás žene do postdemokracie a k čím dál většímu státnímu dirigismu,” dodává Pánek.

Článek s názvem Přijdeme o pracovní místa kvůli levným asijským státům? je k přečtení zde » a doporučuju ho celej (včetně videa), ne jenom ty moje šplechty.

—

Můj vlastní článek o “škodlivé” čínské konkurenci je k přečtení zde ».

A jako vždycky, když se mluví o tomhle tématu, doporučuju i Petici výrobců svíček (pdf) od Frédérica Bastiata.

Pět referend v jeden den = vzor moderní demokracie

13. března 2012 se ve Švýcarsku konalo pět celonárodních referend najednou. Zpracovával jsem je do školy, tak když už jsem se s tím namáhal, poskytnu ty informace i laskavému čtenářovi.

Pro politickou geografii Švýcarska je příznačné, že francouzsky mluvící kantony na západě země volí pravidelně podstatně levicověji než ty německy mluvící. Zapamatovat! Nyní už ke konkrétním referendům.

—

Zrušení knižního kartelu

  • 56,1 % ANO
  • západ Švýcarska NE

V referendu šlo o zrušení existující kartelu na trhu knih, který zamezoval prodávat knihy pod minimální cenu. Regulace vznikla na popud ženevského národního radního (Národní rada je horní komora švýcarského federálního parlamentu). Tento pán v roce 2004 tvrdil, že: “Nespoutaný trh vedl k mizení knihkupectví.” Že by to mohlo být třeba tím, že business model z roku 1800 málokdy funguje i v roce 2004, ho samozřejmě ani nenapadlo. Zajímavé je, že proti tomuto kartelu se vyjádřily federální autority (spolková rada, soud a antimonopolní úřad). Definitivní tečku za ním však udělali až němečtí Švýcaři, kteří pod heslem “ceny má určovat trh” vyvolali referendum, které jim dalo za pravdu. Continue reading “Pět referend v jeden den = vzor moderní demokracie”

Další knižní bleg

Bleg = blog + beg. Takže prosbička na bložínku.

Potom, co jsem vás prosil o návrhy jmen pro knihu (žádný jméno jsem zatim nebyl schopnej vybrat, tak můžete navrhovat a přesvědčovat dál), bych vás chtěl požádat o to, jestli byste nepřišli na nějaký téma, který by vás zajímalo a o kterym bych podle vás měl napsat.

Číny se může týkat hodně nebo málo, ale přece jenom aspoň trochu by se to týkat mělo. Když se mi téma bude líbit, pokusim se o něm napsat nějakou glosu nebo serióznější pojednání. Takže pokud jste četli moje zápisky na blogu a furt vám něco vrtalo hlavou, sem s tim. Pokud jste zápisky nečetli a něco vás zrovna teď napadá, taky sem s tim.

Pro inspiraci nabízim např. dva články, co jsem čet včera. Jeden o kapitalistický Číně a jeden o flirtování a sexu v Japonsku.

Díky.

PS: Kniha se snad blíží dokončení, takže očekávám, že vyjde ještě v tomhle století.

Ústavní soud si myslí, že je parlament

Eliška Wagnerová, t. č. místopředsedkyně Ústavního soudu, se konečně naplno odkopala. Z jejího projevu je naprosto jasné, že nechápe, jaká je role Ústavního soudu. Ten se za jejího působení změnil v protiústavní soud, protože si Wagnerová a její kolegové myslí, že jsou bohem vyvolená rada, která je chytřejší než lid, jehož zástupci sedí v parlamentu.

Viděli jsme to jasně, když Wagnerová a kol. zrušili volby, což bylo z jejich strany jednoznačně protiústavní. A Wagnerová ještě radila v rádiu, co má Melčák udělat, aby mu to odklepli, přestože se to ani nemělo projednávat.

Nebo jindy se zase projednávala protiústavní mezinárodního smlouva známá jako Euroústava Lisabonská smlouva. A protiústavní soudce vůbec nezajímalo, co se v Ústavě ČR píše, odhlasovali si to podle toho, co by podle nich v té ústavě být mělo. Např. by se tam nemělo psát, že ČR je svrchovaný stát. Podle protiústavních soudců máme sdílenou suverenitu, což je novodobý překlad brežněvovské omezené suverenity.

Nedávno zase Wagnerová sepsala odůvodnění, s nímž prakticky nikdo z jejích kolegů nesouhlasil.

No a v novinách se teď naplno přiznala, že neposuzuje zákony podle souladu s ústavou, nýbrž s nějakou vlastní vizí společnosti. Vůbec nic jí neříká doktrína political question. Podle názoru Wagnerové smí pouze ona a další vyvolení v Joštově ulici v Brně rozhodovat o tom, kolik peněz mají dostávat postižení — z peněz daňových poplatníků. Neměl bych vůbec nic proti tomu, kdyby Wagnerová a kol. posílali postiženým jakýkoliv obnos, který uznají za vhodný. Ale lid (zastoupený poslanci a senátory) se rozhodl, že bude posílat méně než dosud… a Wagnerové se to může nelíbit, ale ze své pozice do toho nesmí mluvit.

Divím se, že Wagnerová ještě nezregulovala kapitálové trhy. Ty ceny se tam furt míhaj a Obyčejnej Člověk™ tomu přece nemůže rozumět! Asi už jí na to nezbyl čas…

Krásně to ukazuje, že protiústavní soudci vůbec nepochopili svoji roli a měli by být vyokněni jako první.

Smí libertarián volit?

Na internetech se vyskytují různí mudrcové. Přečetli jednu knížku, moc o tom nepřemejšleli, ale vědí, že objevili veškerou moudrost světa. Hurá-libertariánství a hurá-rakušáctví mi pije krev jako máloco. Sice je to jako každej postoj, o němž jeho řečník nepochybuje, ale s těmahle jsem vlastně na jedný lodi, proto mě asi tolik rozčilujou.

Poslední dobou, obzvlášť před slovenskejma volbama, se spustila lavina blábolů o tom, že libertarián nesmí ve volbách volit. Pokud volí, tak je zlosyn, protože tím porušuje NAP (princip ne-agrese), jenž říká, že nesmíte páchat násilí na nikom, kdo nepáchá násilí na vás.

Společně s Dominikem Stroukalem, zasloužilým ekonomem z věhlasné KEKE, tvrdíme, že tato argumentace je nesmyslná, děravá a vnitřně nekonzistentní.

Proto jsme pro Mises.cz sepsali článek Sofiina parlamentní volba.

Představme si otroka, jenž musí pracovat 15 hodin denně. Jednou za čas mu dává jeho otrokář volbu, zda se mu jeho povinná pracovní doba sníží o hodinu. Otrok by určitě mohl říct, že otrokářova moc nad ním je nelegitimní a že tudíž nemůže v těchto volbách volit. Ale pomohl by si tím nějak? To sotva.

Pokud vám nic neříká slovo libertarián a nechápete, proč by někdo neměl chodit k volbám a bejt na to hrdej, pak vám asi ten článek doporučuju nečíst. :)

PS: Tentokrát se v komentářích pod článkem slezli ještě hloupější trollové než obvykle.

Projev k eurovalu

Senát se zase chystal schválit ratifikaci eurovalu, takže Svobodní svolali protest na Klárov. Už jsme se tam takhle sešli asi pomilióntý. Karel Zvára už mi několikrát vyhrožoval, že mě pozve k mikrofonu, ale nikdy to nesplnil. Až teď.

Zde je nejasná zpráva o mém vystoupení:

Chce to ještě trochu trénink, no. A lepší nebejt příště nachcípanej a nespěchat. :)

PS: Za tu ceduli s gramatickou chybou, co stojí vedle mě, se stydim. Upozorňoval jsem na to, ale nikdo to neopravil…

Krátce ke slovenským volbám

Předně, ty volby byly pěknej ficák! Robert Fico zaznamenal se svojí stranou podobnej landslide naposled v roce 1986.

Fico má většinu a může si tzv. dělat, co chce. Pokud by tedy náhodou neexistovala instituce, která vymýšlí 84 % zákonů, které na Slovensku platí a nad kterou Fico nemá kontrolu. Oh wait, taková instituce existuje! Fico se může třeba na hlavu stavět, ale zákony se dneska tvoří v Berlaymontu v Bruseli, ne v Národní radě někde v Blavě.

Radičový s Dzurindou posílám velikánský gratulki. Shodili vládu, Barrosovi olízali paty a ta jejich partaj se málem nedostala do parlamentu. OLOL největší. Continue reading “Krátce ke slovenským volbám”

Free Tibet?

Je 10. března, takže nás zase zaplaví spousta tibetskejch vlajek. Málokdo ale ví, jakej panoval v Tibetu režim před tim, než tam přišli komanči z Pekingu.

Nabízim proto úryveček z bezvadný knihy Čínský svět (s. 102) od Víta Vojty (zase dělám reklamu konkurenci). Třeba to někoho přiměje zamyslet se, že neni všechno tak jednoduchý, jak se snaží vylíčit Ondřej Liška Podšitá.

Čínská strana, i prostřednictvím tibetských pamětníků, argumentuje tradičním charakterem tibetské společnosti, silně feudálně stratifikované[219] ještě ve 20. století. Nuzné podmínky se podařilo odstranit otevřením a modernizací Tibetu, dnes žije obyčejný člověk lépe než aristokracie poloviny 20. století. Ve věci ničení klášterů za kulturní revoluce 1967-1976 se poukazuje na to, že ultralevá úchylka postihla plošně celou Čínu, protože k neštěstí ničení “památek feudalismu” docházelo po celé zemi.

[219] Užívá se i výraz otrokářská, protože nesvobodné obyvatelstvo trvale existovalo.

—

Doporučuji také články Dalai Lama: Savior, or Selfish Jerk? a hlavně Cesta k posvátným místům Tibetu od Filipa Tvrdého.

The Constitution of Economic Policy

Měl jsem referát na paper The Constitution of Economic Policy od Jamese Buchanana. (Ani nevim, jak se vlastně název toho paperu má přeložit, haha.)

Součástí referátu bylo i napsat shrnutí paperu, který si můžete přečíst tady (pdf, 2 stránky anglicky). Ale ten samotnej paper je krátkej, protože to je jenom nobelovská přednáška, takže koho to zajímá, může číst rovnou plnou verzi. :) Ale na druhý straně to vypadá, že to neni nikde zadarmo ke stažení, takže se možná budete muset spokojit s tou mojí demoverzí.

James Buchanan je samozřejmě naprosto zásadní autor zcela zásadní ekonomické teorie veřejné volby (z níž jsem vlastně až doteď nic nečetl, což je ostuda). Teorie, jejíž základní kameny si můžete přečíst právě v tom paperu nebo v tom shrnutí. Pro analýzu politiky nezbytná věc. Continue reading “The Constitution of Economic Policy”