Category: notes

Několik nesouvislých komentářů k brexitu

Na vyhlášení výsledků referenda a následující víkend jsem se vypravil do Londýna. Byl jsem v něm naposledy někdy před 12 lety, takže jsem si říkal, že je načase zase se tam podívat. Byl jsem úplně v klidu, byl jsem si jistý, že jsme prohráli. Jediné, co mě trochu znervózňovalo, byla možnost, že by referendum dopadlo 60:40 nebo nějak podobně pro setrvání v EU. To by byl konec na několik desítek let.

Malinkatý plamínek naděje, že se přece jenom možná všichni pletou, ve mně udržovaly tyto události:

  1. většina sázejících stále sázela na brexit, přestože na vsazené částky výrazně vyhrávalo setrvání (v den referenda dávaly sázkařské trhy 90% pravděpodobnost setrvání)
  2. Cameronův výprask v televizi, kde se mu diváci nepokrytě smáli – a to on jindy býval excelentní v těchto debatách
  3. standing ovations pro Borisův projev v poslední debatě
  4. převaha brexitových tweetů v téže debatě

Nicméně telefonické průzkumy veřejného mínění, status quo bias a #ProjectFear mě utvrzovaly v tom, že tentokrát se ještě vystoupit nepodaří. Přitom kdyby byla na stole nabídka EU / Evropský hospodářský prostor (tzv. norská varianta) / nic, jsem přesvědčen, že EHP by v referendu vyhrálo na celé čáře. Continue reading “Několik nesouvislých komentářů k brexitu”

Retro: Můj pohled na #Brexit v září 2011

Když jsem byl ještě dítě vysokou školou povinné, navštěvoval jsem výborný kurs Davida Lipky zvaný Komparace ekonomických systémů. Hned jako první úkol semestru zadával tradičně během jednoho týdne napsat krátkou esej (ne více než 4000 znaků a originální řešení) na téma “Jak vyřešit sociální problém s jedním miliónem dolarů”.

Zde je moje tehdejší esej:

—

What to do with a million dollars

A short proposal on how to solve a social problem for 1 million dollars Continue reading “Retro: Můj pohled na #Brexit v září 2011”

Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu

Dostal jsem na Twitteru dotaz, jakou nejlepší argumentaci pro “Remain”, tedy pro setrvání Británie v EU, jsem četl. Dlouze jsem zamyslel. Nějakou nejlepší (nejmíň šílenou) bych asi našel, ale žádnou dobrou argumentaci jsem neviděl. Připadá mi to tak jasná věc, jako kdyby se mě někdo zeptal: “A jaký dobrý argument pro sebevraždu jsi četl?”

Pokusím se zde napsat, o čem by mě museli remaineři přesvědčit, abych jim dal zapravdu.

1. Obchod s EU
Podle eurofilních remainerů znamená odchod Británie z EU, že by mezi EU a Británií vznikla celní bariéra. Těžko předpovídat budoucnost, nicméně:

1.1 Bezcelní obchod s EU mají všechny evropské státy kromě Běloruska, dále státy jako Mexiko, Korea, Izrael nebo dokonce Palestina. Vážně chce někdo tvrdit, že zrovna největší exportní trh, který EU má a který má s EU plně harmonizované právo, by EU motivovala k odvetným clům? Proč by to proboha dělala? Německý automobilový průmysl exportuje do Británie auta za 560 miliard Kč ročně. Continue reading “Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu”

Proč jsou libertariáni tak posedlí americkým právem?

Ptal se mě jeden člen Svobodných v dobré víře, proč se pořád oháníme americkým právem, že přece žijeme v České republice. Ta otázka je zajímavá a odpověď na ni bohužel nejde shrnout do půlminutové odpovědi. Proto zkusím na tuto otázku odpovědět tímto článkem.

A na začátek jeden disclaimer: Možná nejde o libertariány obecně a je to jenom moje úchylka, např. mám často pocit, že lidi z amerického Mises Institutu jsou v lepším případě naprostí ignoranti, co se práva týče, v horším případě jeho aktivní odpůrci. Proč tedy já rád podpírám svoje argumenty odkazy na americké právo? Continue reading “Proč jsou libertariáni tak posedlí americkým právem?”

Richard Sulík se mýlí – se Slovenskem budeme obchodovat, i když vystoupí z EU

Jsem velkým fanouškem Richarda Sulíka. Jeden můj kamarád říká, že Richard Sulík je po Václavu Klausovi nejlepší česko-slovenský politik. Těžko se tomu dá oponovat: Sulík je úspěšný předseda svojí strany, letos ji vytáhl až na místo druhé největší strany ve slovenském parlamentu. Sulík je sympatický člověk, jak při novinářských rozhovorech, tak při osobním setkání. Veliký dojem na mě udělal svým principiálním odmítnutím eurovalu tváří v tvář vyhrožování vládních kolegů i celého eurohujeriátu (zájemce také odkazuji na svůj rozhovor s Richardem Sulíkem pro euroSEPTIK.cz).

Líbí se mi, přestože ne se vším souhlasím, s jakým programem šel Sulík a jeho Sloboda a solidarita do slovenských voleb. Toto video je prostě geniální, správa Facebookové stránky samotného Sulíka i SaS je perfektní. Moje kamarádka psala diplomovou práci o negativní dani. Jejím závěrem bylo: “Na základě našeho zjištění přišel s nejpropracovanějším návrhem negativní daně slovenský politik Robert Sulík (Slovensko), a to pro účel programu Odvodový bonus, jenž představuje komplexní reformu sociálního systému. Sulíkův návrh přestavuje výrazný milník v evropské historii [negativní daně z příjmu].” Continue reading “Richard Sulík se mýlí – se Slovenskem budeme obchodovat, i když vystoupí z EU”

Lidská práva v Číně

U příležitosti návštěvy předsedy Xi Jinpinga (kdo nepoužívá pinyin, je n00b) se mezi českými intelektuály rozhořelo nové pobouření nad lidskými právy v Číně. Demonstruje to např. tento průzkum veřejného mínění a jeho posunutá (až nesmyslná interpretace).

Jelikož mám k Číně obrovský obdiv a zároveň obrovský neobdiv k vládám a jelikož jsem měl to štěstí, že jsem v Číně mohl před pěti lety téměř půl roku pobývat, chtěl bych k tomu tématu přičinit několik poznámek.

Kategorickým výrokem podle mě musí být: Číňané dnes žijí prakticky stejně jako my. Continue reading “Lidská práva v Číně”

Čína II: Za rýžovými terasami Guilinu

Po Pekingu, Šanghaji a Hangzhou jsme přiletěli do Guilinu, čte se /guej’lin/. Zatímco až doteď jsem trávil veškerý svůj čas v Číně blízko jejímu pobřeží, teď poprvé jsem přiletěl do vnitrozemí. Provincie (od roku 1958 autonomní oblast) se jmenuje Guangxi /guang’ši/ a je pravda, že i ona má přístup k moři – ale je to daleko. Continue reading “Čína II: Za rýžovými terasami Guilinu”

Víza teroristy neodradí

Doba těsně po tragických událostech je vždy náchylná k tomu, aby vláda utáhla šrouby a přijala protiliberální opatření, která by jinak neprošla. Politika Spojených států po 11. září budiž tomu navždy jasným důkazem a varováním.

Po dnešních ohavných útocích v Bruselu se nepochybně opět začnou ozývat politici s výzvami o zavírání hranic, zpřísnění (nebo nepovolení) vízových režimů, ještě přísnějšími kontrolami na letištích atp.

Měli bychom ale vzít rozum do hrsti. Jakékoliv opatření ovlivní vždy pouze aktéry na hranici, v ekonomii jim říkáme mezní agenti. Např. když pivo zdraží z 20 Kč na 25 Kč, změní to poptávané množství piva u štamgastů pravdpoěodbně pouze velmi málo, nejspíš vůbec. Ale zavzpomínejte na studentská léta, kdy vám zbývala v kapse poslední stovka – u vás by v takovém případě klesla spotřeba o celou pětinu, byli jste v tomto případě právě oním mezním spotřebitelem.

Je nepochybné, že toto navýšení ovlivní některé spotřebitele, avšak představa, že toto navýšení ceny bude mít jiný než zcela marginální vliv na spotřebu štamgastů, je zcela naivní. (A to ani nemluvím o nahrazení piva nějakým substitutem.)

Vezměme si teď vízovou povinnost. Koho odradí vízová povinnost od návštěvy dané země? Ovlivní baťůžkáře a cestovatelské nadšence. Když jsem letěl v únoru do Asie, měl jsem zcela jasnou volbu &nbsap; navštívil jsem pouze země, kde jsem žádné vízum nepotřeboval a do kterých jsem měl vstup bez jakýchkoliv potíží, Číně s její otřesnou vízovou buzerací jsem se vyhnul. V tomto případě jsem byl mezním cestovatelem – čínská vízová politika výrazně ovlivnila moji cestu.

Ale kdybych byl terorista? Rozhodnout se spáchat teroristický útok je závažné a velmi drahé rozhodnutí. Získat cestovní vízum je záležitost (do Číny jako do Schengenu) na pár hodin, při největší smůle na pár dní. I dlouhodobější víza se udělují pravidelně.

Je přece proti zdravému rozumu tvrdit, že teroristu odradí vízový poplatek nebo půlhodinová fronta.

Jediné, co způsobí přísnější vízová politika, bude větší buzerace běžných turistů (což jsou v daném případě mezní agenti), teroristů se dotkne zcela marginálně. Proto vezměme rozum do hrsti a nezavádějme v panice nesmyslná opatření.

Euroskeptici čelí v europarlamentu 90% přesile

Při posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu jsme opět měli možnost otestovat, kolik je v europarlamentu euroskeptiků. Na plénum totiž dorazilo nové nařízení, které Evropská komise vyplodila už v roce 2013.

Je to jeden z těch vzácných případů, kdy má Rada ministrů připomínky k textu, který schválil Evropský parlament, a tak se nová regulace neschválí v prvním čtení. V prvním čtení se schválí 85 % toho, co Komise do Parlamentu a Rady pošle, nejčastěji tak, že v Radě je to považováno za bezrozporné a směrnici nebo nařízení tak schválí jakákoliv (rezortně nepříslušná!) Rada.

Tentokrát ale Rada poslala Parlamentu svoje připomínky. Pokud se stane toto, Parlament ve většině případů pouze přijme text schválený Radou – a to bez hlasování. Říká se tomu “early second reading” a projde tak dalších 8 % směrnic a nařízení. Continue reading “Euroskeptici čelí v europarlamentu 90% přesile”