The Donald prezidentem. Hledáme silver linings

Patřím mezi lidi, kteří si myslí, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem je poměrně velká katastrofa. Donald Trump byl asi nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA a v posledních volbách byl zcela jednoznačně tím nejméně libertariánským (ano, včetně soudruha Bernieho).

Co se dá odvodit z jeho blábolení na gramatických schopnostech batolete o tom, co chce jako prezident prosazovat, je podle mě zhruba toto:

  • zpřísnit už tak nesmírně přísnou, nehumánní a nemorální imigrační politiku USA
  • zrušit obchodní smlouvy, zavést cla a zakázat outsourcing
  • zvednout daně bohatým
  • pokračovat v prosazování policejního státu, šrouby dále utáhnout
  • omezit svobodu slova

Continue reading “The Donald prezidentem. Hledáme silver linings”

Krátké stanovisko k US volbám 2016

Aby nějací národovci nebo jiní šílenci nemohli v budoucnu tvrdit, že jsem před volbami říkal něco jiného, než jsem skutečně říkal, píšu tuto sumarizaci svých myšlenek ohledně prezidentských voleb 2016.

Nejdůležtiější stanovisko hned na začátek:

  1. Donald Trump je pravděpodobně nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA. Je pravděpodobné, že jeho prezidentství by bylo ještě horší než prezidentování rasistů FDR a Wilsona.
  2. Hillary Clintonová je velmi špatný kandidát a pravděpodobně se stane jedním z nejhorších prezidentů USA. Je to zkorumpovaná, prolhaná, bezprogramová a bezcitná technoložka moci, která neváhá šikanovat černochy nebo bombardovat jakýkoliv kout země, jenom aby jí to přineslo zcela marginální politický vliv. Svědectvím o stupiditě Republikánské strany je, že dokázala předložit ještě horšího kandidáta než je ona.
  3. Ani kdybyste mě lámali v kole, nedokázal bych kterémukoliv z nich dát hlas. Volil bych samozřejmě Garyho Johnsona.

Že ani u dvou takto zoufale špatných kandidátů nedokázal Gary Johnson posbírat větší podporu mě mrzí, ale bohužel to by asi nedokázal, ani kdyby proti sobě kandidovali Kang a Kodos.

Demokraty děsí Trump a republikány Clintonová. V obou případech oprávněně. Že s nimi ani taková volba nehne v tom, aby prezidentovi ubrali na pravomocích (čímž by se jakýkoliv potenciální prezident musel stát mnohem méně děsivějším), to… chtěl bych říct, že mi to hlava nebere, ale bohužel ekonomie veřejné volby to vysvětluje. Ne že by to byla tak radikální myšlenka. Ústava USA vůbec původně nepočítala s tím, že by měla vláda takové pravomoce, viz např. vyjmenované pravomoci a non-delegation principle. Continue reading “Krátké stanovisko k US volbám 2016”

Americké volby: WTF je sbor volitelů?

Možná sledujete z povzdálí americké prezidentské volby a vůbec nechápete, k čemu je sbor volitelů. V roce 2000, když George Bush prohrál s Alem Gorem na celkový počet hlasů, ale i tak se stal prezidentem, mi bylo třináct a vůbec jsem to nedokázal pobrat.

Trvalo mi to pár let, ale myslim, že už to docela chápu. Tady je pár mých skromných poznámek o americkém systému pro české publikum. Continue reading “Americké volby: WTF je sbor volitelů?”

Čína II: Průjezd Shenzhenem a příjezd do Hong Kongu

Jak již bylo nastíněno v minulém díle, z shenzhenského letiště jsme spěchali rovnou do Hong Kongu. Vymyslel jsem tenhle trick, protože z Shenzhenu se dá do Hong Kongu dostat bez problémů a byly sem levnější letenky než do Guangzhou a mnohem levnější než přímo do Hong Kongu.

Prolezli jsme letiště, kde jsem musel odmítnout hromadu taxikářů nabízejících odvez. Šárka mi vyčetla, že se k nim chovám jako debil. Možná jsem jim teda měl říct: “Vážený pane taxikáři, omlouvám se, ale nevěřím vám, že byste mě vzal na taxametr a nemám náladu se s váma dohadovat o ceně,” ale na to jsem jednak neměl o půlnoci náladu a jednak z toho umim čínsky říct jenom to oslovení a “omlouvám se”. Takže jsem je odmítal prostým “ne” a kroucením hlavou. Jak to teď píšu, dochází mi, že někomu neznalému čínštiny může připadat vážně dost sprostý, když člověk na všechny taxikáře v okolí haleká: “不, 不, 不!”, tj. “bu, bu, bu!” Continue reading “Čína II: Průjezd Shenzhenem a příjezd do Hong Kongu”

Čína II: Špičaté hory v Yangshuo (Guilin)

V minulém díle jsme se vypravili za rýžovými terasami. Další den jsme měli v plánu druhou guilinskou atrakci, a to plavbu po řece Li kolem proslulých špičatých skal, jež stoprocentně znáte z těkových těch seznamů “20 míst, která musíte navštívit, než otěhotníte, protože pak už si v životě neužijete žádnou legraci” atp.

Vyrazili jsme autobusem, co pro nás zařídil hostel, s neskutečně ukecanym průvodcem. Nalodili jsme se na vor z fejkovýho bambusu (jenom to jako bambus vypadalo, bylo to myslim nějaký železo) a vypravili se na nedlouhou plavbu. Bohužel, jak je v Číně poměrně obvyklé v poslední době, neměli jsme vinou smogu úplně fotogenické počasí. I tak je ale plavba kolem těchto skal nádhernej zážitek.

Scenérie řeky Li ve městě Xingping s krasovými horami je vyobrazena na dvacetiyuanové bankovce. Bývalý prezident a budoucí první dáma USA Bill Clinton prohlásil: “Žádné jiné místo v Číně neevokuje krásu vaší země více než Guilin.” Nějaký ten pátek před Clintonem, konkrétně na přelomu osmého a devátého století, prohlásil čínský básník Han Yu: “Tato řeka se vine jako stuha ze zeleného hedvábí, zatímco ty kopce jsou jako jadeitové vlásenky.” To bylo za dynastie Tang. Continue reading “Čína II: Špičaté hory v Yangshuo (Guilin)”

Donald Trump je opak Ronalda Reagana

Zaznamenal jsem už několikrát poznámku, že Donald Trump se podobá Ronaldu Reaganovi. Zejména asi tím, že byl původně Demokrat, pochází ze showbizu a že ho nesnáší média. Skutečnost však nemůže být dále od pravdy, Donald Trump se Ronaldu Reaganovi prakticky v ničem nepodobá.

Mám Ronalda Reagana ve velké oblibě a to přes to, že je mu co vyčítat. Špatnou obchodní politiku (kdy zbytečně uvaloval cla), politiku starve the beast (což možná nebyla špatná myšlenka, ale ukázala se jako spektakulární chyba), civil asset forfeiture a vůbec celou válku proti drogám. Jistě by se toho dalo najít více. Ronald Reagan by ale nikdy naprosazoval ohavnosti, jaké prosazuje Donald Trump, např. praktické zrušení prvního (svoboda slova a vyznání), čtvrtého (právo na soukromí), pátého (právo na spravedlivý proces) a čtrnáctého (rovnost před zákonem) dodatku americké ústavy.

Srovnávání Reagana s Trumpem se tedy nezakládá na žádné podobnosti.

#NeverTrump

Několik nesouvislých komentářů k brexitu

Na vyhlášení výsledků referenda a následující víkend jsem se vypravil do Londýna. Byl jsem v něm naposledy někdy před 12 lety, takže jsem si říkal, že je načase zase se tam podívat. Byl jsem úplně v klidu, byl jsem si jistý, že jsme prohráli. Jediné, co mě trochu znervózňovalo, byla možnost, že by referendum dopadlo 60:40 nebo nějak podobně pro setrvání v EU. To by byl konec na několik desítek let.

Malinkatý plamínek naděje, že se přece jenom možná všichni pletou, ve mně udržovaly tyto události:

  1. většina sázejících stále sázela na brexit, přestože na vsazené částky výrazně vyhrávalo setrvání (v den referenda dávaly sázkařské trhy 90% pravděpodobnost setrvání)
  2. Cameronův výprask v televizi, kde se mu diváci nepokrytě smáli – a to on jindy býval excelentní v těchto debatách
  3. standing ovations pro Borisův projev v poslední debatě
  4. převaha brexitových tweetů v téže debatě

Nicméně telefonické průzkumy veřejného mínění, status quo bias a #ProjectFear mě utvrzovaly v tom, že tentokrát se ještě vystoupit nepodaří. Přitom kdyby byla na stole nabídka EU / Evropský hospodářský prostor (tzv. norská varianta) / nic, jsem přesvědčen, že EHP by v referendu vyhrálo na celé čáře. Continue reading “Několik nesouvislých komentářů k brexitu”

Retro: Můj pohled na #Brexit v září 2011

Když jsem byl ještě dítě vysokou školou povinné, navštěvoval jsem výborný kurs Davida Lipky zvaný Komparace ekonomických systémů. Hned jako první úkol semestru zadával tradičně během jednoho týdne napsat krátkou esej (ne více než 4000 znaků a originální řešení) na téma “Jak vyřešit sociální problém s jedním miliónem dolarů”.

Zde je moje tehdejší esej:

—

What to do with a million dollars

A short proposal on how to solve a social problem for 1 million dollars Continue reading “Retro: Můj pohled na #Brexit v září 2011”

Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu

Dostal jsem na Twitteru dotaz, jakou nejlepší argumentaci pro “Remain”, tedy pro setrvání Británie v EU, jsem četl. Dlouze jsem zamyslel. Nějakou nejlepší (nejmíň šílenou) bych asi našel, ale žádnou dobrou argumentaci jsem neviděl. Připadá mi to tak jasná věc, jako kdyby se mě někdo zeptal: “A jaký dobrý argument pro sebevraždu jsi četl?”

Pokusím se zde napsat, o čem by mě museli remaineři přesvědčit, abych jim dal zapravdu.

1. Obchod s EU
Podle eurofilních remainerů znamená odchod Británie z EU, že by mezi EU a Británií vznikla celní bariéra. Těžko předpovídat budoucnost, nicméně:

1.1 Bezcelní obchod s EU mají všechny evropské státy kromě Běloruska, dále státy jako Mexiko, Korea, Izrael nebo dokonce Palestina. Vážně chce někdo tvrdit, že zrovna největší exportní trh, který EU má a který má s EU plně harmonizované právo, by EU motivovala k odvetným clům? Proč by to proboha dělala? Německý automobilový průmysl exportuje do Británie auta za 560 miliard Kč ročně. Continue reading “Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu”

Proč jsou libertariáni tak posedlí americkým právem?

Ptal se mě jeden člen Svobodných v dobré víře, proč se pořád oháníme americkým právem, že přece žijeme v České republice. Ta otázka je zajímavá a odpověď na ni bohužel nejde shrnout do půlminutové odpovědi. Proto zkusím na tuto otázku odpovědět tímto článkem.

A na začátek jeden disclaimer: Možná nejde o libertariány obecně a je to jenom moje úchylka, např. mám často pocit, že lidi z amerického Mises Institutu jsou v lepším případě naprostí ignoranti, co se práva týče, v horším případě jeho aktivní odpůrci. Proč tedy já rád podpírám svoje argumenty odkazy na americké právo? Continue reading “Proč jsou libertariáni tak posedlí americkým právem?”