Čína mimo Čínu: Singapur II.

Minulé povídání jsme zakončili na předraženém singapurském drinku. V dnešním, posledním díle si budeme vyprávět o singapurském pralese a čajovém rituálu.

“Ráno” jsem se opět probudil pěkně pozdě. Došel jsem si na opět výbornou snídani a naplánoval si cestu po Southern Ridges, tedy Jižních hřebenech. Je to devítikilometrová procházka po zeleni, kterou plánovači zakázali zastavět dalšíma budovama. Značnou část cesty se jde po různejch mostech a visutejch chodnících s krásnejma výhledama, kde se potkávaj vejškový budovy s junglí.


Snídaně

Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur II.”

Čína mimo Čínu: Singapur I.

V minulých zápiscích jsme byli v Hong Kongu a v Macau. Z Hong Kongu jsem se nočním letadlem přesunul do Singapuru. Let trvá docela dlouho, čtyři hodiny a letěl jsem s australskou low-cost aerolinkou Jetstar, která umožňuje přiobjednat si za rozumný peníze jídlo. Do Singapuru jsem dorazil o půlnoci. Singapur je ve stejnym časovym pásmu jako Peking a Hong Kong, i když v podstatě skoro všechny země na jih a na sever jsou v časovym pásmu o hodinu menším. Tedy kromě Číny a Malajsie (a Barmy, která má ještě o půl hodiny míň, aby byli zajímavý).

Singapur je bývalá britská kolonie, původně jenom taková rybářská vesnice. Nezávislý byl od roku 1959 (i když pořád v Commonwealthu), pak se na tři roky spojil s Malajsií a od roku 1965 je samostanou republikou, kterou od Malajsie dělí Johorský průliv. (Johor je řeka a stát v Malajsii.) Možná si říkáte, co to má sakra společnýho s Čínou, když jsem to zařadil do seriálu Čína mimo Čínu. 74 % obyvatel Singapuru jsou etničtí Číňani a mandarínská čínština je jedním ze čtyř úředních jazyků. Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur I.”

Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau

Jelikož v Hong Kongu už jsem byl v roce 2014, i když jenom na malou chvíli, rozhodl jsme se věnovat jeden den svojí návštěvy v roce 2016 sousednímu Macau. Macao (někdy, zejména v portugalštině, psáno Macau) je ostrůvek a poloostrůvek neoddělený od kontinentální Číny žádnou přírodní hranicí, obdobně jako Hong Kong, od kterého je nedaleko. Taktéž obdobně jako Hong Kong byl až donedávna pod správou evropské země. Zatímco Hong Kong byl v roce 1997 před Číně Velkou Británií, Macao bylo předáno v roce 1999 Portugalskem. A zatímco v Hong Kongu mluví slušná porce obyvatel anglicky, V Macau samozřejmě portugalsky nikdo nemluví, přestože je portugalština úředním jazykem a spousta nápisů na ulicích je v portugalštině.

Continue reading “Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau”

Čína mimo Čínu: Krátká zastávka v Hong Kongu

V minulém díle jste se s námi podívali na túru kolem Taipeie, čímž jsme dokončili zápisky z tohot ostrova a nad ránem jsme nasedali na EVA Air do Hong Kongu. Všichni nám doporučovali veřejnou dopravu, ale vymejšlet takový koniny uprostřed noci neni zrovna moje oblíbená činnost. A když vám to ujede, jste namydlený. Takže jsme si radši zavolali Ubera s tim, že to bude bez problémů. Bohužel uberista měl jinej názor a několikrát se vyptával, na jaký jedeme letiště, přestože to měl zadaný v aplikaci. Chápu, že má asi špatný zkušenosti s klientama, co zadávaj do appky jiný letiště, než na který chtěj odvézt. Asi na desátej pokus se mi povedlo přesvědčit ho, že fakt chceme jet tam, kam mu celou dobu tvrdíme.

EVA Air je taiwanská společnost, takže se samozřejmě nikde nešetří s Hello Kitty:

Ani ne dvouhodinovej let a už jsme v Hong Kongu. Jak si jistě vzpomínáte, o Hong Kongu už jsem tady psal nedávno, protože jsem do něj zavítal v létě 2014. Článek doporučuju rozhodně přečíst znova a osvěžit paměť, protože kvůli tomu předchozímu pobytu jsem při týhle návštěvě osekal zážitky z Hong Kongu na minimum. Můj rozvrh na HK byl tentokrát následující: Přílet, ubytování, procházka po místech v HK, kde jsem ještě nebyl, večeře s kamarádama, další den výlet do Macaa a třetí den zase nějaký procházky po památkách a večer odlet do Singapuru. Jak vidíte, času nebylo nazbyt. Continue reading “Čína mimo Čínu: Krátká zastávka v Hong Kongu”

Čína mimo Čínu: Taiwan III.

V minulém díle jsme strávili poetického Valentýna v průtrži mračen. V tomto díle se podíváme na turisťák kolem Taipeie, uvaříme vejce v přírodních pramenech, vylezeme na Sloní horu, podíváme se do muzea a setkáme se s liberlandským velvyslancem. Zůstaňte s námi.

Nejdřív si odbydeme liberlandského velvyslance. Setkání s ním se totiž odehrálo už včera, tj. na Valentýna před tripem na Festival lampiónů, ale zbytečně by to narušovalo monotematický článek. (A taky jsem na to zapomněl.) Jeho Veličenstvo prezident, once and future king, jeho excelence, syn boží na zemi a vládce všech moří Vítek Jedlička mě pověřil doručením nějakých listin svým zastupcům na Tawianu, v Hong Kongu a Singapuru.

V Taipei se se mnou tedy sešel velvyslanec, výrobce liberlandských mincí a český libertarián Jirka, který přesídlil do Taipeie za prací. Dali jsme si oběd na účet liberlandského zastoupení (děkuji), předal jsem lejstra a vyfotili jsme se s vlajkou. Zval jsem i Marietu, ale nějak necítila se dostatečně reprezentativně na tuto top diplomatickou událost a radši šla nakupovat. :( Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan III.”

Čína mimo Čínu: Taiwan II. – svátek lampiónů

V minulém díle jste viděli: Buddhu s Oreem, natržený kraťasy, neslušnýho varana, lakování nehtů, masáž nohou a spoustu dalších vychytávek. V dnešním díle vám nezůstaneme nic dlužni a opět uvidíte věci, co jste neviděli. Nevěříte? Věřte.

Naplánovali jsme si totiž valentýnský trip na romantickou epickou akci v idylické taiwanské vesnici kus od Taipeie. MAGA!

Slibovali nám velkolepou, krásnou, výbornou akci:


Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan II. – svátek lampiónů”

Čína mimo Čínu: Taiwan I.

V minulém díle jste se dočetli o mých strastech při příletu na Taiwan. S tímto dílem jsem otálel tak dlouho, protože jsem čekal, zda se mi podaří získat jednu zásadní fotku. Bohužel se aspoň zatím nezadařilo, takže budete mírně ochuzeni. Ale to se nedá nic dělat.

Dojel jsem autobusem z letiště do Taipeie, kde na mě na nádraží (který ve skutečnosti je takový dost komplikovaný bludiště) čekala Marieta a vedla mě do putyky na oběd. Byl to krásnej slunečnej den (v únoru), teplota tak akorát na to, aby holky nosily kraťasy tak krátký, že je vám jedno, jste právě přeletěli půl světa a že se vám chce hrozně spát. Co čert nechtěl, byl to jedinej hezkej den na Taiwanu, další dny se počasí pořád zhoršovalo. :( Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan I.”

Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd

Po semestru v čínské provincii Shandong a drobném cestování po Číně mezi zářím 2010 a lednem 2011 (vyšlo jako kniha a ebook pod názvem Kompletní slepice) a po dvoutýdenní dovolené v červenci 2014 jsem v únoru 2016 odletěl na krátkou dovolenou do zemí kolem Číny, kam jsem vždycky chtěl, ale do té doby to nevycházelo. Kamarádka Marieta (of Check Czech Fashion fame) byla na výměnnej semestr v Hong Kongu, takže se spojilo příjemné s užitečným.

Na programu cesty tak byl Taiwan, Hong Kong a Singapur s tim, že nejdřív se sejdeme v Taipei, potom se přesuneme do Hong Kongu a završíme Singapurem. Marieta nakonec na Singapur neletěla, takže tam už jsem se spálil sám. Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd”

Čína II: Přes Guangzhou a Peking domů

V minulém díle jste viděli: Hong Kong, Viktoriin přístav, Viktoriin vrch, pláž a rostoucí HDP. V tomto díle se naše dovolená po dvou týdnech chýlí ke konci, a tak se musíme dostat z Hong Kongu do Prahy. Tato cesta zahrnuje jeden den v Guangzhou, přestup v Pekingu, jeden den v Dubaji a nakonec spoj do Prahy a pak metro do Butovic.

Poslední ráno v Hong Kongu jsme vyrazili na mongkokské trhy nakoupit souveniry pro rodinu a jinou zvířenu. Nákup obsahoval smlouvání v angličtině a čínštině. Opět tak přišla vhod nejdůležitější čínská věta: “太贵了。” (Moc drahé.). Po nákupech jsme přejeli na hongkongské nádraží a vlakem se přesunuli do Číny. Byla to bezbolestná a rychlá jízda, celkem trvala jenom dvě hodiny.


Jest libo vkusný náhrdelník?

Continue reading “Čína II: Přes Guangzhou a Peking domů”

Hong Kong: Anglie v Číně

dsc05061_resize

Po neuvěřitelné noci jsme se probudili do hongkongského rána. Už zanedlouho jsme měli sraz s Peggy a Stevem, mými couchsurfery z roku 2011.

Kdo četl Kompletní slepici, dobře ví, že Číňani si dávají tzv. “anglická jména”. Jedna z nejlepších otázek, kterou vám Číňan může položit, zní: “Martin? To je tvoje anglický jméno?” – “To je moje opravdový jméno, díky za optání.” V Hong Kongu s anglickými jmény došli tak daleko, že je mají napsaná i v občance a oslovují se jimi mezi sebou.

Peggy se Stevem nás nejdřív vzali na “typickou hongkongskou snídani”, jak to sami nazvali. Koukali dost překvapeně, když jsem jim říkal, že míchaný vajíčka, šunka, toast, buchty – a ano i čaj s mlíkem jsou věci, který lidi jedí v Anglii a že to jim vnutili Angličani. Já jsem zase koukal překvapeně, že tu jezdí červený double-deckery. Continue reading “Hong Kong: Anglie v Číně”