Author: mpanek

Se7en linx

To je vám zas jednou akce. Prej odkázat na sedm článků podle danýho klíče.

Možná by to nebylo tak těžký, kdybych nenapsal přes 1100 článků na tenhle blog, dalších 169 na Déčáky, dalších 106+ na LeTour, 87 na Bikery, dalších milión do skautský kroniky (offline) a já nevim, kam všude jsem ještě psal. Ale kdo si to má všecko pamatovat?!

Nicméně, pokusim se…

Můj první článek
Prvních článků mám víc než webů. Můj úplně první výplod, co jsem dal na internet, je nedohledatelný. Můj úplně první článek na tomto blogu na WordPressu (ale tehdy ještě na adrese http://blog.mmister.com/) je tento výkřik. Ty články, které jsou v archivu předtím, jsou z mého starého webu, jehož adresu už jsem zapomněl, a jsou antedatovány. Continue reading “Se7en linx”

Zpravodajství

Asi jsem vám už všem povídal, co si myslím o stavu české žurnalistiky. Cyklistická žurnalistika mi pak přijde špatná až tak extrémně, že se domnívám, že horší už to být nemůže. Čeští novináři popisující cyklistiku jsou asi jako já, kdybych popisoval přípravu nadívané husy na víně (existuje to vůbec?).

Cyklisti si občas rozdají pár ran. Dokonce i za jízdy. Není na tom nic neobvyklého, natož skandálního. Musíte si uvědomit, že jedou pět hodin namačkaní jeden na druhého a jsou na dně fyzických sil. Přidávají se k tomu pády, závodní emoce, počasí… k výbuchům není daleko. V každé etapě si aspoň nadávají.

A tak se stalo před pěti dny (tedy v pátek 9. července), že si rozdali pár ran po dojezdu. Celý svět se to okamžitě dozvěděl. Kdo chtěl, mohl se to dozvědět taky na LeTour.cz, která o tom samozřejmě ihned informovala. Míru serióznosti a věcnosti článku nechám na posouzení laskavému čtenáři.

Ale pozor! Včera přišly Novinky.cz se zprávou Nechutná bitka na Tour. Mlátili se kolem i pěstmi. To je titulek jak z Blesku. Bohužel tomu odpovídá i obsah článku. Dojímá mě věta “Jejich pěstní souboj by zůstal utajen, ovšem po pár dnech se na YouTube objevilo video.”

Po pár dnech = do jedné hodiny od incidentu.

Obdobným způsobem o incidentu prý včera informovala TV Nova. Tuto skutečnost se mi ovšem nepodařilo ověřit.

Pokud chcete nejlepší zpravodajství o TdF v českém jazyce, pak jedině na LeTour.cz!

Svaz, nebo unie?

Udělal jsem si průzkum úředními jazyky Evropské unie. Na myšlenku mě přivedl na Twitteru @suchosch. V jakých jazycích se Evropské unii říká Evropský svaz?

—

Detailní přehled všech úředních jazyků:

bulharština: Съюзът на съветските социалистически републики, Европейски съюз

čeština: Sovětský svaz, Evropská unie

dánština: Sovjetunionen, Europæiske Union

holandština: Sovjet-Unie, Europese Unie

angličtina: Soviet Union, European Union

estonština: Nõukogude Liit, Euroopa Liit

Continue reading “Svaz, nebo unie?”

Recenze koaliční smlouvy

Předseda někde sehnal vznikající koaliční smlouvu. Přečetl ji celou. Tuto kratochvíli jsem si já tedy odpustil. Přečetl jsem si jenom to, co mě eminentně zajímá, a to je část o Evropské unii.

A co se na nás tedy chystá?

Liberalizaci světového obchodu jako nástroje zvýšení růstu světové ekonomiky. Odstraňování celních bariér a dalších omezení mezinárodního obchodu také považujeme za nejefektivnější způsob rozvojové spolupráce. Otevírání trhů však musí probíhat oboustranně.

Může mi některý z p. t. ministrů nebo laskavých čtenářů vysvětlit, jak chce naše vláda odstraňovat cla, když se poddala více než 10 tisícům položek celního sazebníku Evropské unie, který má 904 stran. (Bacha, má to 23,5 MB!) Neexistuje jediný způsob, jak by mohl kterýkoliv český ministr jakkoliv ovlivnit clo, které musí zaplatit prodejce z kterékoliv části věta, pokud chce českým zákazníkům vyjít vstříc a uspokojit jejich poptávku. Continue reading “Recenze koaliční smlouvy”

Nadpoloviční většina není totéž jako vláda práva

Svůj poslední článek jsem psal o půlnoci (a ráno jsem tam našel tolik překlepů, až jsem se zastyděl…), takže jsem už neměl příliš chuti do argumentace. Proto jsem také zcela vědomě napsal, že jde o několik poznámek, které jsem prostě vyřkl, a nijak jsem dále neargumentoval.

Protože čtenáři (aspoň ti z iDnesu) měli problém se stěžejní větou mého článku, rozhodl jsem se ji trochu více rozebrat. Nadpoloviční, prý demokratická, většina není totéž jako vláda práva! (Jsem si vědom, že nadpoloviční většině se říká absolutní, ale nejsem si jist, zda si to vědí i moji čtenáři, takže raději budu pro jasnost a srozumitelnost používati výrazu nadpoloviční.)

Média, školy, politici, intelektuálové — ti všichni mají pořád plnou hubu demokracie. Což o to, demokracie je možná dobrá věc. Ale to platí tehdy a jen tehdy, pokud je demokracie podřízena vládě práva (rule of law).

Otcové zakladatelé Spojených států amerických si dávali velký pozor, aby nikdy o vznikajícím státu nemluvili jako o demokracii. Vždy důsledně hovořili o republice. Dokonce v Ústavě Spojených států nenajdete jednou jedinkrát slovo demokracie ani jeho odvozeniny! Continue reading “Nadpoloviční většina není totéž jako vláda práva”

Svoboda opět hořce zaplakala

Včera proběhlo v Bavorsku referendum o plošném zákazu kouření v hospodách. 61 % voličů hlasovalo pro zákaz.

Několik poznámek:

  • Bavorsko je nejsvobodnější (a díky tomu nejbohatší) spolkovou zemí. Dokonce se jmenuje Freistaat Bayern (svobodný stát Bavorsko), zatímco ostatní země se jmenují prostě Bundesland (spolková země).
  • Podle mých zkušeností se v Bavorsku (aspoň mezi teenagery) kouří znatelně více než v Čechách.
  • Kouřit se tam smí od 16 let.
  • Neumím si představit některé lidové akce (jako např. kirwa) bez toho, že tam nejde přes mlhu kouře vidět. Tam se prostě chlastá, kouří, tupláky se válej po stole, zábava jede, tam to prostě vaří…
  • Za mých časů v bavorsku se smělo kouřit všude, pak přišel zákaz. Původní celkový zákaz se po nátlaku zmírnil a někde se kouřit smělo. Teď vše zvrátilo referendum.

Ačkoliv, jak všichni dobře víte, jsem aboslutní nekuřák, tohle referendum mě zarmoutilo. Předně nerozumím tomu, jak se vůbec může hlasovat o tom, co si někdo ve svojí hospodě stanoví za pravidla. Zadně jsem velmi zklamán tím, že tolik lidí vnucuje násilím (zákonná sankce je násilí) svoji představu a nenechává tak svobodu volby hospodským ani svým kamarádům, kteří by si jistě v hospodě rádi zakouřili.

Opět nám ubylo svobody, opět tomu ovce tleskají…

Můj poslední maratón

PIM 2010Protože loňský maratón se mi vydařil velmi dobře, rozhod jsem se, že na start nastoupim i letos. Loni v létě jsem ohlásil ambiciózní plán na 3:10, kterému jsem se hodlal aspoň přiblížit.

Zjara jsem zaběhl pražský půlmaratón za 1:24:23, což je čas, kterému nemůžu uvěřit doteď. Poté jsem úplně vysadil trénink, běhat jsem zase začal až těsně před maratónem. To jsem ale zjistil, že mě bolí noha, konkrétně levá holeň. Takže poslední tejden jsem skoro neběhal. Taky mě začalo píchat v koleni. Nice.

Postavil jsem se na start a zezačátku se mi běželo dobře. Běžel jsem zhruba na 3:15 s tím, že jsem si hlídal tep a že pokud to půjde, na konci zaberu, takže to kolem těch 3:15-3:20 snad bude. U trati povzbuzovali táta a Eva a na Smíchově se ukázal i Máša. Ostatní se na nás maratonce zase vyprdli.

Všechno šlo ok, zastávku na vyčůrání (někde kolem Florence, nevim přesně, jak se to tam jmenuje) jsem využil takticky na snížení tepu. Přiběhl jsem na otočku do Modřan, kde se závod láme na poloviny. So far, so good.

Radovan na mě měl náskok asi 5 minut. Bylo jasný, že to přepálil, což se samozřejmě později potvrdilo. :) Continue reading “Můj poslední maratón”

Tour 2010: Boss vs. Pistolník

Dnes začíná další ročník největšího cyklistického závodu světa. Letos ve znamení souboje Lance Armstronga (Boss) proti Albertu Contadorovi (Pistolník). Rozdíl mezi nimi je 11 let a 5 vítězství na Tour de France, přičemž obojího má samozřejmě víc Armstrong.

Nenechte si ujít další napínavou podívanou na LeTour.cz. (Snad s trochu lepším servisem než loni, sry.)

Alberto Contador a Lance Armstrong na stupních vítězů TdF 2009
Alberto Contador a Lance Armstrong na stupních vítězů TdF 2009

Bakalářka

(Únava blogera se pozná už podle toho, že nedokáže vymyslet titulek. :) )

Psaní mojí bakalářky začíná zděšením. Naše fakulta (stejně jako naše katedra) je neschopná napsat článek nebo mail ohledně toho, jak má student postupovat na konci studia. Takže se všechno šíří šeptandou. A to včetně tradičního atributu šeptandy, totiž mýtů.

Najednou se ke mně doneslo, že už je pozdě, všichni učitelé jsou zabraný a bakalářku budu muset psát u nějakýho doktoranda, co nabízí úchylný témata jako třeba sociální politika. Co s tym, tywoe? Tak jsem psal proděkanovi Danovi, jestli je pravda, že nemůžu bakalářku psát na KEKE (katedra ekonomie). Ten mi odpověděl, že psát tam můžu, když mi to povolí šéf KHP (katedra hospodářské politiky), což je monsieur Ševčík.

Domluvil jsem se s Ing. Svobodou z KEKE, že můžu psát u něj. Avšak šéf KHP se na to netvářil moc přívětivě — což bylo možná způsobeno i tím, že jsem se u něj moc nepředvedl. Tak jsem se ho zeptal, jestli můžu psát u Dr. Chalupníčka (dále: P. Ch.), i když nevede bakalářskej seminář. Na to mi bylo odpovězeno, že vede. Samozřejmě nevede. Ale s P. Ch. jsem se domluvil, že u něj psát můžu a že dokonce můžu psát na téma, na který u něj píšu seminárku. Continue reading “Bakalářka”

Potravinová soběstačnost

Doktrína potravinové soběstačnosti (“Každá země se musí uživit sama, bez dovozu potravin.”) je píčovina tak bezbřehá, že se jí vysměju kdykoliv, se k tomu naskytne příležitost. Ta příležitost se mi naskytla i v bakalářce. Dnes jsem narazil na vynikající názor na tuto věc:

Kdybychom byli odkázáni na jídlo, které se vyprodukuje jen u nás, pak by většina těch, co by přežili, trpěla kretenismem.

Naše příroda je tak chudá ně některé minerály, zejména sloučeniny jódu a biologicky využitelného lithia, že si takovou blbost nemůžeme vůbec dovolit.

Ani ekoteroristům od Dětí Země a Hnutí Duha bych to nedal jako trest, a to je hodně moc nenávidím.

-čtenář Milan, komentáře u Pinuse