Občas šlápneš do Bruselu
Prezident Klaus vrátil Poslanecké sněmovně k projednání zákon, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, přijatý dne 25. října 2012. A strhla se neskutečná hysterie.
Chci se k tomu vyjádřit, protože podle mě je ta hysterie úplně mimo (jako obvykle), ale tentokrát se jí účastní i lidi, od kterých bych to jinak nečekal. Continue reading “Nad Klausovým vetem”
Člověk by řekl, že slova předseda a šéf jsou na první pohled natolik odlišná, že je snad nikdo nemůže zaměňovat. Ale v médiích i v ústech politiků dochází k tomuto zaměňování dennodenně.
Předseda je člověk, který předsedá nějakému orgánu — např. svolává zasedání, předkládá návrhy, uděluje slovo a dohlíží na dodržování jednacího řádu. Předsedovy pravomoci vzhledem k lidem, kterým předsedá, jsou buď minimální nebo vůbec žádné.
Šéf je člověk, který svým podřízeným uděluje úkoly, dohlíží na jejich plnění a jeho pravomoci jsou obvykle značně rozsáhlé. Včetně pravomoci svého podřízeného vyhodit z práce.
Někdy se může stát, že šéf také vykonává funkci předsedy, např. na firemní poradě.
—
Příklad: Předseda strany není její šéf. Petr Mach nemá vůči mně nebo jinému členovi ve Svobodných žádné pravomoci. Když už, tak republikový výbor (jehož jsem členem) je šéf Petra Macha. Nemůže ho sice vyhodit, ale může ho úkolovat. Nic na tom nemění, že Petr Mach předsedá zasedání republikového výboru. A republikový sněm je šéf můj i předsedův, může nás kdykoliv z funkcí vyhodit oba dva.
Předseda sněmovny není její šéf. Sněmovna může předsedu dokonce vyhodit z funkce.
Předseda vlády naopak jakýsi kvazi-šéf je. Kdo bude nebo nebude ministrem je de iure rozhodnutí předsedy vlády, i když de facto je to rozhodnutí patřičných orgánů patřičných politických stran.
—
PS: Šéfka není šéfová. Tak jako starostová je manželka starosty, tak jako prezidentová je manželka prezidenta, tak starostka, prezidentka i šéfka jsou správná pojmenování osoby na dané funkci.
Kateřina Klasnová píše na Facebooku: “Senát přijal novelu, u níž jsem spolupředkladatelkou — proti ‘uřvané’ reklamě.”
Zaprvé:
Zadruhé: Násilné ztlumení reklamy znamená logicky, že reklama je méně účinná. Pokud je reklama méně účinná, budou do ní firmy méně investovat. Pokud budou firmy méně investovat do reklamy, budou mít televizní stanice méně peněz na nákup a výrobu pořadů. Pokud budou mít TV stanice méně peněz, budou nakupovat a vyrábět horší, protože levnější, pořady.
Ovce, které dnes tleskají této regulaci, budou ti, kteří budou nejvíc nadávat, že — jejich jazykem: “V tý telce vysílaj hovno.”
Ano, milé ovce, ale je to vaše vina.
PS: Za jazykovou policii bych chtěl sdělit, že se říká “být (spolu)předkladatelkou novely”, nikoliv “u novely”.
Yamato-san mě inspiroval svým seznamem, na který mě navíc zařadil (jsem poctěn), takže to cítím jako předání štafety. Tedy nejlepší weby, které znám:
Marginal Revolution — pro mě absolutní špička, nejlepší blog na světě
FFFilm — nejlepší nevhodný humor
Girl In Czechland — zajímavá sonda do života Londýňanky v Praze (a na venkově) Continue reading “Za které weby bych pravidelně platil”
Když mu bylo lehce přes dvacet, byl Tomáš Sedláček ekonomickým poradcem Václava Havla. V roce 2006 ho Yale Economic Review zvolil jedním z pěti nejdůležitějších ekonomických myslitelů. Momentálně se o jeho knize Ekonomie dobra a zla diskutuje na mezinárodní scéně.
Člověku se chce slavit. Konečně nějaký odborník vysvětluje, že skutečná ekonomie není žádnou poddajnou služebnicí velkokapitálu, nýbrž hluboce morální vědou. Konečně nějaký ekonom atakuje ony arogantní kolegy, kteří věří na toho bizarního “homo oeconomicus” a matematizovatelnost všech vědeckých procesů, ale v krizi se vybarví jako věštitelé z kávové sedliny. Continue reading “Arno Orzessek: Recenze knihy Tomáše Sedláčka”
Petr Mach s Radimem Smetkou mi nabídli vedení časopisu Laissez Faire. Je to skvělý časopis plný inspirativních myšlenek s tradicí od roku 1998, takže nabídka pro mě byla velkou ctí. Nejsem si ovšem zcela jist, jak mi moje šéfredaktorování půjde, takže jsem pozici přijal zatím do konce roku 2012.
Petr Mach teda o dané pozici mluví jako o editorovi, ale s titulem šéfredaktor se dá líp machrovat, no uznejte. ;) Continue reading “Stal jsem se šéfredaktorem časopisu Laissez Faire”
Věrný čtenář jistě ví, že nejlepší job na světě je práce europoslance. Ale to platí pouze, když jste absolutní nicka a jenom leštíte partajní kliky. Pokud to děláte dostatečně snaživě a dostatečně přesvědčivě kýváte na všechno, co řeknou důležití lidé, dostanete fleka v europarlamentu.
Pokud už jste se dostali na nejvyšší posty, např. do vlády, práce europoslance není nic pro vás a za 400 tisíc Kč měsíčně byste si logicky museli připadat jako socka. Naštěstí pamatuje věrnostní program Evropské unie i na vás, a proto nabízí práci eurokomisaře a jiná de luxe místa pro náročné zákazníky.
Continue reading “Jak získat práci v Evropské komisi? Lžete jako Sikorski”
V minulym díle jsem zapomněl zmínit důležitou věc. Jak jsme prezentovali svoje země, tak Ukrajinka Marija (která nosila takovej tymošenkovskej účes) prezentovala svojí druhou domovinu Francii, kde studuje politologii. Při prezentaci Francie jsme se dozvěděli, že Francie je strašně svobodná země, protože se u vlády střídaj ty, co dávaj svobodu muslimům, s těma, co dávaj svobodu velkopodnikatelům, takže se všichni maj dobře.
To jsem si nevymyslel, tak to fakt zaznělo. A přestože chápu, že to byla synekdocha, tak je to prostě děsný. Ale co taky čekat od francouzskýho politologa, že jo. Určitě by nikdo nečekal, že se zamyslí nad tim, jak se má po všech těch intervencích Dobroděj Sedláček. Continue reading “Slovinsko 2012, druhý díl”
Už nemůže být žádných pochyb. Pravým důvodem prohibice je Hegerova neutišitelná touha řídit lidem jejich životy.
Poté, co ministr deklaroval úmysl zakázat v restauracích kouření klasických a dokonce i elektronických cigaret. Zatímco v případě klasických cigaret se aspoň teoreticky mohlo jednat o fatální nepochopení konceptu vlastnických práv, případ elektronických cigaret už je bohapustý dirigismus a buzerace.
Potom se rozhodl, že děti jedí špatná jídla a málo sportují. Je jasné, že se s tím něco musí dělat. Kdo by si pomyslel, že děti nepatří ministrovi, byl by tradičně označen za nebezpečného neoliberála.
Vzhledem k tomu, že se snažím ignorovat stará média, co nejvíce to jde, patrně mi ještě mnoho jeho dirigistických nápadů uniklo.
Nicméně dnes se Heger přiznal k tomu, jakou radost mu dělá, že lidi nemůžou pít alkohol. Vzhledem k výše uvedenému a k evidentní nesmyslnosti prohibice legálního alkoholu k vyřešení problému, je podle mě zřejmé, že methanolová aféra byla pouhou záminkou k utahování šroubů.
Při zákazech je vláda ve svém živlu. Doufám, že už nikdo nezůstává na pochybách o tom, že TOP 09 jsou hardcore socialisti.