Tag: ekonomie

Gummersbach 2013

Psát deníkový články po půl roce je nejlepší.

Poté, co jsme s Dominikem absolvovali semináře v Americe, v Bulharsku a ve Slovinsku, rozhodli jsme se ukončit svoji seminářovou tour v Německu, konkrétně v Gummersbachu.

Gummersbach je taková německá prdel světa kdesi u Kolína, známá tim, že tam kdysi bejval úspěšnej házenkářskej tým (na to Němci fakt koukaj). No a taky se tam nachází sídlo Nadace Friedricha Naumanna.

To máte tak. Politický strany, který se dostanou v Německu do Bundestagu, si musej založit nadace, kam maj daňovej poplatník sype prachy jako zjednanej. Takže FDP má Nadaci Friedricha Naumanna. CDU má nadaci Konrada Adenauera, jehož ministr financí byl rozumný liberál a euroskeptik, ale nadace samotná teď sere atomový hřiby z toho, že by se její akce měl zúčastnit Petr Mach.

FDP jsou socani jak řemen, v europarlu zasedaj v tom vůbec nejeurosvazáčtějším poslaneckym klubu, kterýmu předsedá nejošklivější člověk na světě a taky největší eurohujer. Samotná nadace ale kupodivu financuje projekty, které podporují liberalismus a euroskepticismus. Takže financuje i seminář o liberalismu přímo ve svym centru v Gummersbachu. Continue reading “Gummersbach 2013”

Pár slov k intervenci ČNB

Česká národní banka (ČNB) zahájila devizové intervence, lid se začal bouřit, mluvit o okrádání atp. A já to nechápu. Vypadá to, že lidi v podstatě až teď zjistili, že máme centrální banku a že ta manipuluje českou měnu a centrálně plánuje, co se s ní bude dít.

Např. Václav Klaus píše: Je to absence pokory, je to ambice nás všechny řídit, je to hraní si na demiurgy našich osudů.

Skutečnost je taková, že ČNB vyhlásila inflační cíl 2 %. A protože v bankovní radě jsou ekonomové a ne politici, rozhodli se, že tento cíl budou držet, přestože svým krokem strašně naštvou veřejnost, která o jejich počínání dosud nejevila nejmenší zájem. Continue reading “Pár slov k intervenci ČNB”

Kdo bohatne v Číně II

Stává se vám někdy, že někdo napíše článek přesně tak, jak byste ho napsali vy, kdybyste to uměli? Tak přesně takovej článek napsal Yichuan Wang. Je to prej bakalářskej student, což mě trochu deprimuje, ale co se dá dělat. :)

Článek se jmenuje Jak chudé čínské regiony zachrání tempo růstu čínského HDP a k přečtení je zde ». Yichuan v něm zmiňuje několik bodů, který říkám pořád dokola, ale mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Tak to snad teď bude lepší, když to říká Číňan a má k tomu Přehledné Grafy™. Continue reading “Kdo bohatne v Číně II”

Den daňové svobody za první republiky

Včera proběhl den daňové svobody 2013. Zjišťoval jsem, kdy byl tento den za první republiky. Dával jsem to na FB i na Twitter, ale když už jsem se s tim sháněl, tak ať to nezapadne.

Prvorepublikové rozpočty se dají sehnat poměrně bez problémů. Horší je to už s údaji o HDP nebo národním důchodu. Tato data jsou povětšinou pouze v knihách, které nejdou na internetu sehnat. Data z Maddisona jsou nepoužitelná, protože jsem nevěděl, v jakém kursu hodnoty převedl. (Ale třeba mi opět nějaký čtenář poradí, jak na to.)

Sehnal jsem nakonec dvě práce. Bakalářku Hany Bískové, ve které jsou data o rozpočtech přehledněji než na webu PS PČR. A bakalářku Petry Pospíšilové, kde se nachází HDP ČSR od roku 1929 dále. Rok 1929 byl první, pro který jsem našel obě data ve srovnatelných jednotkách, takže jsem jej použil.

Pokud někdo dodá data, není problém, spočítat den daňové svobody i pro ostatní roky.

Výdaje státního rozpočtu (1929): 9,9 mld. Kčs
HDP (1929): 74 mld. Kčs

výdaje/HDP = 13,38 %
13,38 % z 365 dní = 48,8 dní, zaoukrouhlíme nahoru na 49 dní
49 dní tedy museli za první republiky pracovat na stát, tzn. od 1. ledna do 18. února

Den daňové svobody v roce 1929 tedy připadl na 19. února, tedy o celou třetinu roku dříve než dnes.

A to mluvíme o roce, kdy byli lidé mnohem chudší než dnes (zhruba 4,5krát — Maddison GDP per capita), logikou levicových etatistů tedy potřebovali, aby jim mnohem více statků zajišťoval stát, avšak ten nepřerozděloval ani třetinu toho, co přerozděluje dnes.

Ale i v té době se našli liberálové, kteří proti daním protestovali. Připomeňme si slova klasika českého liberalismu Karla Havlíčka. Ten již v roce 1850 psal: “Mnohý platí daně, a neví proč. Mnohý platí daně, a neví nač. Mnohý platí daně, a neví komu.”

Jak jsem potkal Tylera Cowena

Pokud chcete číst jenom jeden jedinej blog na světě, pak rozhodně doporučuju číst blog Marginal Revolution autorů Tylera Cowena a Alexe Tabarroka, přičemž Cowen denně napíše tak pět až sedm článků a Tabarrok napíše jednou za pár dní jeden. Je to blog hlavně o ekonomii, ale rozebírá se na něm vlastně úplně cokoliv.

Cowen je velkej fanoušek dobrýho jídla, o kterym nedávno vydal knížku Ekonom jde na oběd. Taky je fanoušek novejch technologií, cizích kultur a všeho zajímavýho, takže na blogu odkazuje fakt na ledacos. Předevšim je ale hrozně chytrej a sečtělej (za tejden údajně prolítne desítky knih?) a i čtenáři jeho blogu jsou inteligentní, takže čtení blogu a komentářů je nesmírně obohacující. Bohužel normální člověk to nemá šanci všechno přečíst. Continue reading “Jak jsem potkal Tylera Cowena”

Éra nevinnosti + Fenomén Klaus

Pokud jste homo politicus a zajímají vás devadesátá léta české politiky, přichystal pro vás brněnský politolog Lubomír Kopeček, dvě velmi zajímavé knihy.

Tou první (aspoň já jsem četl tuhle jako první) je Éra nevinnosti, což je jakási kronika české politiky od revoluce po pád druhé Klausovy vlády. Tou druhou je pak pokus o popsání a analýzu Klausovy politiky s názvem Fenomén Klaus — i tato kniha je řazena chronologicky.

Pokud vás zajímají 90. léta aspoň zčásti tolik jako mě, pak můžu Éru nevinnosti jedině doporučit. Myslel jsem si, že toho vím o té době docela dost, ale ukázalo, že kniha je plná faktů, o kterých jsem doposud neměl ani tušení nebo jsem je už pozapomněl. Continue reading “Éra nevinnosti + Fenomén Klaus”

Procvičujeme vězňovo dilema s Lancem Armstrongem

Až bude naše katedra vydávat nová skripta, třeba upustí od těchto erotických příkladů a vezmou zavděk něčím ze sportovního prostředí.

Čtenářům, kteří nejsou zběhlí v teorii her, možná tenhle článek trochu objasní, jak se to celé mohlo odehrát.

—

Příklad první
Lance Armstrong soupeří s Janem Ullrichem. Amrstrong je o fous lepší než jeho německý kolega. Oba chtějí vyhrát. Doping jejich výkon zlepší. Sestavte výplatní matici, určete dominantní strategie a Nashovu rovnováhu. Continue reading “Procvičujeme vězňovo dilema s Lancem Armstrongem”

Ekonomické nepravidelníky

Ekonomické nepravidelníky vycházely na Neviditelném psu od 8. srpna 2006 (Adam Smith) do 16. prosince 2009 (Murray Rothbard). V době začátků seriálu jsem byl ještě stále dítko gymnáziem povinné, a mrzí mě, že jsem ho neznal. Musel jsem se to všechno doučit při šprtání na smrtící zkoušku z ekonomických doktrín na naší fakultě. (Koukám, že seriál skončil zrovna před tím, než jsem na tu zkoušku šel já. To je mi náhodička.)

Seriál byl zkompletován do knihy, která vyšla na konci minulého roku. Autorem je Modrý pták — pod touto přezdívkou vystupoval na Neviditelném psu a jakožto zavedená značka je uveden i jako autor knihy.

—

Kniha nás provede dějinami ekonomického myšlení od Adama Smithe po nedávnou minulost, kterou reprezentují např. škola veřejné volby, Robert Mundell nebo Murray Rothbard. Autor je velký liberál, což se nebojí dávat v každé kapitole důrazně najevo — ne ale hejtrovským způsobem jako to dělá již zmíněný Murray Rothbard ve svojí knize. Continue reading “Ekonomické nepravidelníky”

Nová ústava Pavla Kohouta

Pavel Kohout (ten ekonom), kterého si velmi vážím a hrozně rád čtu jeho postřehy, dorazil na sraz libertariánů. Kajícně se přiznal k tomu, že je levičák, ale zodpovědně vám říkám, že to není pravda. Podařilo se mi uzavřít barterový obchod, kdy jsem za jeden svůj výtisk Kompletní slepice získal jeden výtisk jeho nové knihy Úsvit.

Pokud by však Úsvit chtěl číst někdo z vás, tak pravidlo zní jasně: Nejdřív Slepice, potom Kohout!

—

Takže až dočtete tu Kompletní slepici, nákup knihy Pavla Kohouta vřele doporučuji. Sice má trochu twilightový název, ale nenechte se zmást — o dramatické pasáže v této není nouze, není to žádná slaďárna a syžet je přehledný a netrpí epickou rozkecaností. Continue reading “Nová ústava Pavla Kohouta”

Kdo bohatne v Číně?

Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil v jedné z nejbohatších částí světa. V našich končinách se mají i ti nejchudobnější líp než středověcí králové. Bohužel většina světa je stále velmi chudá. Máloco mi proto dělá takovou radost jako to, když vidím, že nějaká část světa bohatne. A pokud mluvíme o té části světa, kde bydlí 1,4 miliardy lidí a za posledních 20 let zbohatla 6,5krát — slovy: šestapůlkrát —, pak je ta radost o to větší.

Tenhle graf mi prostě dělá fakt velkou radost (ta americká linka teda mnohem menší, ale k tomu se třeba vyjádřím jindy):

Někteří škarohlídi mají ale tendenci myslet si, že nerovnost v čínské ekonomice je tak velká, že bohatne pouze horních deset miliónů a spodní miliarda trpí. Continue reading “Kdo bohatne v Číně?”