Tag: život

Over the Hills and Far Away

Takže jedu do Číny, folks.

Je to tak. Na podzim strávim pár měsíců ve městě zvaném Ťi-nan v čínské provincii Šan-tung (anglický přepis: Jinan, Shandong). Byla to druhá volba na mém seznamu a i když mě sice trochu mrzí, že nevyšel Hong Kong, tak přesto spokojenost maximální, že mě vůbec někam posílaj.

Samozřejmě se těšte na reportáže z místa i na reportáže o tom, jak se učim mandarínskou čínštinu, s čímž začínám právě teď.

A taky si rozmejšlejte, co chcete přivézt. Samozřejmostí je Raidenův klobouk, bourec morušový propašovaný v holi a socha Maa v nadživotní velikosti.

Jedno malé velké poděkování

[audio:http://dings.mmister.com/tunes/heybeautiful.mp3|titles=Hey Beautiful|artists=The Solids]

Člověk prý vykonává svoje rituály, protože mu umožňují lépe počítat čas. Jak ty malé každodenní jako ranní kafe, polívka v pravé poledne, čaj o páté nebo televizní zprávy v půl osmé, tak ty větší jako výplata patnáctého, mytí schodů každé druhé úterý v měsíci až po ty největší, každoroční jako jsou narozeniny, Vánoce, každoroční srpnová dovolená v Jugoslávii nebo finále Ligy mistrů (už zanedlouho, mimochodem :razz: ).

Časem, jak člověk stárne, rituály přibývají. A jiné ubývají. Přibývají, když se oženíte/vdáte, poznáte nové přátele, kteří mají všichni svoje narozeniny, nebo se přestěhujete do města, které pořádá nějaké každoroční úchylné akce jako třeba závod v pojídaní knedlíků. A ubývají asi celkem zřídka. Sice už nechodíte do školy od prvního září, ale ten začátek školního roku máte někde v hlavě, ne?

Jsou rituály veselé, kdy cítíte, jak vám v žilách koluje ta samá dobrá nálada jako když jste vyhráli ten zatracenej Stanley Cup nebo jste si koupili první kabelku Louise Vuittona. A jsou rituály neveselé, kdy naopak byste byli nejradši, aby se ten den nikdy nestal. Jako když jste zabili svého nejlepšího kamaráda ve svém autě. Continue reading “Jedno malé velké poděkování”

Když otevřeme oči a sníme…

…sníme snídani.

[audio:http://dings.mmister.com/tunes/dream.mp3|titles=How To Dream|artists=Sam Phillips]

Každej z vás má nějakej sen, nebo aspoň nějakou naději, která ho žene dál a nenechá ho, aby z čirýho zoufalství spáchal seppuku. A neříkejte mi, že lžu.

Jedna další z pozoruhodných věcí, které mi bylo dopřáno prožít v nedávné minulosti, se týká právě snů nebo nadějí. Člověk má nějaký představy. Ale jak se jim nedaří ani přiblížit, postupně je odloží, a dokonce na ně po čase úplně zapomene. Continue reading “Když otevřeme oči a sníme…”

Songs of 2009

K blogerství patří zachovávání poselství pro další generace. Můj dnešní článek, který — jak myslím — nemá v mém archivu prozatím obdoby, by měl zdokumentovat, co jsem v roce 2009 poslouchal za muziku. Článek nemá žádný zvláštní účel kromě archivačního, takže počítám, že nejlépe poslouží kolem roku 2059, až si ho někdo otevře a řekne si: Tohle fakt někdo poslouchal? (Asi jako vy si to dneska říkáte u Spice Girls.)

Samozřejmě… rok je dlouhá doba, a tak je velmi pravděpodobné, že jsem na něco zapomněl. V duchu nejlepší tradice tohoto blog tak nebudu váhat další songy doplňovat v průběhu času.

Disclaimer (dnes rovnou na úvod): Článek nemá ukazovat nové písně, není veden s žádnou systematickou snahou o kategorizaci čehokoliv. Článek prostě zobrazuje písně, které jsem poslouchal. Obzvlášť bych chtěl upozornit ty méně důvtipné čtenáře, že nesepisuji seznam písní, které se melodicky nebo textem k čemukoliv hodí, ale ty které jsem poslouchal, protože mi cvrnkly do nosu náhodou a zalíbily se mi.

A ti důvtipnější ze čtenářů se můžou zamyslet nad tím, zda se nám muzika líbí podle nálady, anebo máme náladu podle muziky, kterou posloucháme. Já sám v tom nemám jasno.

Tak už dost keců a jdem na to. Continue reading “Songs of 2009”

Rok břečťanu

This is morning. That’s when I spend the most time thinking ’bout what I’ve given up…

Na několik pokračování jsem napsal poměrně rozsáhlý článek o uplynulém roce. Jenže pak jsem zjistil, že je psaný až moc ad hominem, a protože si myslím, že k osobní komunikaci slouží jiné prostředky než články na blogu, zůstane tenhle článek v šuplíku (jako mnoho jeho kamarádů od léta).

Tenhle článek bude jenom taková demo-verse. Continue reading “Rok břečťanu”

Výzva 2010: Pařížská @ 3:10

Dneska při tréninku, kdy jsem byl úplně z formy, jsem se rozhodl. Chci běžet Pražský mezinárodní maratón i příští rok. A chci ho zvládnout pod 3:10 h.

Letos jsem běžel svůj první a dokončil jsem ho v čase 3:25:41. Za jednoznačný cíl jsem si vytkl, že to musí být pod 4 hodiny, a odhadl jsem, že reálně můžu běžet na 3:30, což se povedlo. Nešlo o žádnou hranici života a smrti, o splněný limit, natož o splněný sen. Prioritní bylo při první účast doběhnout a učit se.

Příští rok už budu vědět, do čeho jdu. A teď pár důvodů, proč si myslím, že zlepšení o čtvrt hodiny je reálné.

  • Znám ten závod. Neudělám ty samé školácké chyby jako letos.
  • Hodlám trénovat více než týden (letošní případ). Ve skutečnosti hodlám trénovat mnohem více. O tom dále.
  • Vím, že to se těžko ovlivňuje, ale nehodlám opět dva dny před závodem onemocnět a ztratit hlas.
  • Už teď jsem oproti květnovému závodu lehčí o čtyři kila.
  • Motivace

Continue reading “Výzva 2010: Pařížská @ 3:10”

Dva měsíce prázdnin

Zhruba (= přesně) před dvěma měsíci mi začaly prázdniny.

Nesnášim školu. To už o mně ví snad každý čtenář tohoto blogu. Není to tak, že bych nesnášel svoji školu (tu mám naopak ještě docela rád), ale nesnášim školu jako takovou. Učit se nesmysly, psát o tom ještě nesmyslnější moudra a ještě se k tomu tvářit, že to celé mě baví… tak to mě teda nebaví.

Takže jsem rád za každičkou chvilku, kdy se škola nekoná. Continue reading “Dva měsíce prázdnin”

Bez práce nejsou doláče

Pro letošek jsem se kvůli okolnostem rozhodl najít si práci v Praze. Zatím to dopadlo neslavně, přečtěte si o dvou posledních případech.

MF Dnes
Vedu web LeTour.cz a při vší skromnosti si myslím, že to je nejlepší zpravodajství o TdF v češtině. Protože to, co předvádějí ostatní “sportovní redaktoři”, to místama fakt nechápu. Někdy mi připadá, že si spletli cyklistiku s nějakým úplně jiným sportem, nejspíš s prší, a tomu jejich výplody odpovídají.

A tak jsem si řekl, že bych to moh psát za peníze. Rozeslal jsem pár mailů, na které jsem samozřejmě nedostal žádné odpovědi. Jediný, kdo mi odpověděl, byl vedoucí sportovní redakce MF Dnes a chtěl se sejít. Sešli jsme se minulý čtvrtek. Šéf se ukázal jako příjemný pán. Continue reading “Bez práce nejsou doláče”

Nejistota budoucnosti

Jak velká je budoucnost oproti současnosti? Vím, co budu dělat za rok, za dva, za pět? Vím vůbec, co bych chtěl dělat?

Nevím nic. Někdo, kdo neví nic o své budoucnosti, nemá na VŠ co pohledávat. Pokud nepočítá s tím, že bude mít obrovské příjmy, tak nemá na VŠ co dělat z toho důvodu, že sám sebe okrádá. Nejistá budoucnost zdražuje studentům současnost. (Spočítejte si má dáti — dal, pokud mi nevěříte.)

Za rok mi — snad — končí škola a já nemám ani ponětí, co, kde a s kým budu dělat potom. Tisíce otázek. Vždycky když už se zdá, že aspoň některé z těch otázek nalézají své odpovědi (samozřejmě, že s odpovídajícím rizikem), přijde zvrat a s ním další spousty otázek bez odpovědí.

Kde se vidíte vy za rok, za dva, za pět?